15. července 2019 13:56

Goodbye, Big Bang Theory

Dnes večer dá televize Prima Cool prostřednictvím třicetiminutové speciální epizody Teorie velkého třesku: Rozloučení sbohem jednomu ze svých vlajkových seriálů. Trocha historie sitcomu, který učinil fyziku cool, je proto namístě.

Fyzici, inženýr a blondýna

Hlavní hrdina Sheldon Cooper má IQ 187, jedinec takových intelektuálních kvalit připadá na 300 milionů lidí. Studovat začal v jedenácti letech, na vysokou šel v šestnácti a o dva roky později získal doktorát. Přes svou genialitu nevlastní fanatik stereotypů a zaběhnutých pořádků ani řidičský průkaz a má panickou hrůzu z bakterií. Jeho spolubydlícím je Leonard Hofstadter (IQ 173). K doktorátu se propracoval „až“ ve čtyřiadvaceti, proto má k životu přece jen realističtější vztah. Vzájemné soužití má pevný řád, včetně Dohody spolubydlících. Jeden z paragrafů dokumentu například řeší povinnosti spolubydlícího v případě napadení mimozemšťany, případně vynálezu stroje času.

Oběma fyzikům zdatně sekunduje indický astrofyzik Rajesh Koothrappali, jehož verbální komunikace s ženami (s výjimkou matky a sestry) je podmíněna výraznou předchozí konzumací alkoholu či patřičným medikamentem. Zlom přišel v šesté sérii, kdy poprvé promluvil na Penny.

Čtvrtým do party je neodolatelný svůdce, údajně mnoha jazyky hovořící raketový inženýr z MIT Howard Joel Wolowitz. Musel snášet štiplavé poznámky kvůli chybějícímu doktorskému titulu, navíc jako jediný bydlel nemalou část seriálu s věčně sekýrující matkou. Na rozdíl od teoretických fyziků se ovšem na konci páté sezony dostal do vesmíru.

Všichni čtyři si spokojeně žili ve vlastním světě, do kterého jednoho dne vpadla Sheldonova a Leonardova sousedka, sličná Penny (IQ asi 100). Blonďatá dívčina nezvládla maturitu a do Los Angeles dorazila s hereckými ambicemi. Podle Sheldona však „nemohla být Penny tak hloupá, když si umí zapamatovat celý jídelní lístek bistra v Cheesecake o rozsahu dvou stran“.

Úspěch na druhý pokus

Zpočátku měla Teorie velkého třesku na kahánku. Pilotní díl nebyl nikdy odvysílán, zhlédnout ho lze pouze na internetu. Přesto dostali tvůrci ze strany CBS druhou šanci, neboť neúspěšný první pilot potvrdil dokonalé fungování Sheldona (Jim Parsons, 1973) s Leonardem (John Galecki, 1975). K nim přibyli Howard (Simon Helberg, 1980) a Rajesh (Kunal Nayyar,1981). Pak došlo na Penny (Kaley Cuoco, 1985), jejíž roli si v neúspěšném pilotu zahrála Amanda Walsh. Přitom blondýnka uspěla v konkurzu až napotřetí.

První série, odvysílaná 24. září 2007, se od počátku těšila ze snad až nečekané divácké přízně. A to ještě její rozjezd zbrzdila několik měsíců trvající stávka 12 tisíc scenáristů, kvůli níž skončila první sezona po sedmnácti epizodách.

Krátce po svém uvedení zacloumala novinka výsadním postavením seriálové jedničky CBS: Jak jsem poznal vaši matku. Zatímco zavedený sitcom sledovaly v roce 2008 v průměru čtyři miliony diváků, posadila Teorie velkého třesku na Vánoce téhož roku před televize 11 milionů fanoušků. Sedmá řada (2013–2014) atakovala hranici dvaceti milionů diváků, ta pak byla překonána v deváté sezoně (2015–2016), rovnající se 20 360 000 diváků!

Nesnesitelný hrdina

Díky komerčnímu úspěchu se dostali hlavní hrdinové relativně brzo na hranici honoráře jednoho milionů dolarů za natočenou epizodu. Vzhledem k tomu, že natáčení jednoho dílu trvalo podle informací CBS pět dnů, nebyla denní gáže 200 tisíc dolarů k zahození. Raj s Howardem kasírovali za stejný čas 800 tisíc dolarů. V roce 2017 se však pět největších hvězd zřeklo rovné stovky tisíc dolarů za díl kvůli vylepšení platových podmínek Mayim Bialik (Amy) a Melissy Rauch (Bernadette), které se vzhledem k pozdějšímu nástupu musely spokojit s „pakatelem“ v podobě 200 tisíc dolarů za díl.

Vědě nablízku

Sheldon a Leonard nesou příjmení skutečných vědců Roberta Hofstadtera a Leona Coopera, nositelů Nobelovy ceny. Zatímco je seriálový Sheldon vyznavačem teorie strun, Leon Cooper, držitel Nobelovy ceny za teorie sjednocené elektroslabé interakce mezi elementárními částicemi, je jejím odpůrcem.

Jedná se však o jeden z mála rozporů mezi seriálem a vědou, správnost vědeckých dialogů je totiž prvořadá. Největší zásluhu má na tom respektovaný odborník, profesor částicové fyziky, na University of California Los Angeles (UCLA), David Saltzberg. Členem týmu se stal fyzik víceméně náhodou, v roce 2006 se na jisté party seznámil s jedním z producentů. Spolupráce fungovala tak, že scenáristé nechávali Davidu Saltzbergovi volná místa. Ten sice neměl právo veta, jeho odborný názor však byl pokaždé vyslyšen. Ostatně, v opačném případě by se pro účast v jedné z epizod rozhodl nejslavnější astrofyzik posledních několika desetiletí Stephen Hawking jen stěží.