Album Violator slaví kulatiny

Hledání nové cesty

Sedmé studiové album Depeche Mode, natáčené v Itálii a Dánsku, přineslo podle renomovaných magazínů New Musical Express, Melody Maker či Rolling Stone to nejlepší z Depeche Mode. S odstupem tří desetiletí můžeme říci, že se jedná o album dosud nepřekonané. Všechno začalo v okamžiku, kdy se kapela shodla po předchozím projektu Music for the Masses na tom, že jejich dosavadní snažení dosáhlo maxima a je potřeba začít hledat nové cesty. „První dva roky po vyjití Violatoru jsem si nebyl jistý, že se mi deska líbí,“ pravil Martin Gore na adresu alba, na které pěl chválu například zpěvák konkurenčních Pet Shop Boys Neil Tennant. „Řekl bych, že to bylo poslední album, při jehož nahrávání se kapela bavila,“ dodal.

Jednalo se o zajímavý posun, albu Music of the Masses ze září 1987 se totiž dostalo kladného přijetí jak u fanoušků, tak u hudební kritiky. Navíc Depeche Mode otevřelo prostor do té doby víceméně zapovězeného trhu USA. Na podporu prodeje absolvovala kapela světové turné, jehož součástí se stal i pražský koncert v březnu 1988. Jednalo se o první vystoupení světové kapely v Československu od roku 1969, kdy u nás koncertovali Beach Boys. Světové turné končilo v Pasadeně před 70 tisíci fanoušků.

Navíc, jak praví jedna anglická zásada, vítězná sestava se nemění. Kapela z Basildonu se však rozhodla nepsané pravidlo porušit. A udělala dobře.

Ježíš a naděje

Na úspěchu alba se pak značnou měrou podílela změna přístupu kapely k procesu nahrávání. Zatímco od roku 1980 nosil exkluzivní skladatel Martin Gore do studia hotové demosnímky, v případě Violatoru značně slevil ze svých představ. Prostoru se tak dostalo do té doby opomíjenému Alanu Wilderovi.

Vše odstartovala veleúspěšná skladba Personal Jesus s dominancí kytary, nezvyklou na poměry Depeche Mode. Text byl inspirován knihou Priscily Presley Elvis a já, ve kterém zpěvákova ex popisuje slasti a strasti života s králem rokenrolu. „Je to písnička o Ježíší, který dává naději,“ tvrdil skladatel, textař, zpěvák, občasný kytarista a hráč na klávesové nástroje Martin Gore. O široké uchopitelnosti „osobního Ježíše“ vypovídají rovněž cover verze, kterých se chopily tak odlišné osobnosti, jako Marilyn Manson či Johny Cash.

Na úspěchu skladby Personal Jesus měl značný podíl rovněž Anton Corbijn, který se chopil realizace videoklipu. Kapela šla v tomto případě najisto, nizozemský fotograf měl v té době na svém kontě spolupráci s bandy, jako U2, Joy Division, Nirvana, Coldplay. Skladba se chytila na MTV, jistý problém měla v rádiích. „Mainstreamové rozhlasové stanice zaznamenaly její existenci, až když jsme prodali půl milionu singlů,“ vzpomíná David Gore.

Hit na první poslech

Zatímco Personal Jesus měl fanoušky připravit na nové pojetí muziky Depeche Mode, singl Enjoy the Silence přesvědčil menšinu váhajících, že kdo si nekoupí album Violator, jako by nebyl. Na hitparádách v Anglii a USA skončila skladba na druhém, respektive osmém místě. Přitom původně měly pomalé baladě dominovat klávesy. Alan Wilder, který kapelu opustil v roce 1995, však prosadil svižnější rytmus. „Původní tempo bylo opravdu velmi pomalé. Alan přišel s kytarou, nahráli jsme pár akordů. Do toho Flooda, který album produkoval, napadlo, že by to chtělo riff. Řekl bych, že se jednalo o jedinou skladbu v naší kariéře, kdy jsme se na sebe podívali a řekli si, že to bude hit,“ konstatoval Martin Gore.

Hvězdy první kategorie

Album Violotor, nahrané ve smyslu „v jednoduchosti je síla“, posunulo Depeche Mode do kategorie top interpretů. Jedná se o první album skupiny, kterého se prodalo v USA přes milion kusů. Následovalo World Violator Tour, takřka devadesát vystoupení vidělo přes 1,2 milionu fanoušků. Do USA tehdy přijeli Depeche Mode jako už na dobyté území, takřka 50 tisíc vstupenek na jejich koncert v Los Angeles zmizelo během hodiny. Po úspěšném turné si dala kapela pauzu, která se nakonec protáhla na tři roky.