Žijeme v zajímavé době. Jak jsem dočetl, o pohlaví se nebude rozhodovat v porodnici, ale do dvanáctého věku každého občana. A rozhodující nebudou patřičné, ještě stále reprodukční orgány, ale pocit náležitosti osoby ke konkrétnímu pohlaví.

Žijeme v zajímavé době. Jak jsem dočetl, o pohlaví se nebude rozhodovat v porodnici, ale do dvanáctého věku každého občana. A rozhodující nebudou patřičné, ještě stále reprodukční orgány, ale pocit náležitosti osoby ke konkrétnímu pohlaví.
Ke změně pohlaví by mohlo dojít na základě přání každého občana na matrice. Osoba, které se cítí být jiného pohlaví, by pak úřadu doložila potvrzení lékaře o stavu své mysli, přičemž osoby mladší patnácti let by potřebovaly souhlas rodičů. Odpadá nezbytnost v podobě podstoupení chirurgického zákroku či provedení sterilizace. Navíc, taková podmínka je podle Evropského soudu pro lidská práva v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, která zakotvuje právo na respektování soukromého a rodinného života.
Bohužel jsem nikde nenalezl odpovědi na konkrétní otázky. Co když dívku napadne, že je kluk, nikoli ve dvanácti, ale například ve čtrnácti letech? Jak často si bude moci jedinec do dvanácti let změnit pohlaví? Co když se bude v šesti původně kluk cítit jako děvče, v osmi ho to v sukni přestane bavit? Jak zareagují sportovní svazy, když ve dvaceti testosteronem nabitý jedinec, který se ve dvanácti rozhodl stát dívkou, bude prakticky ve všech sportovních odvětvích, snad s výjimkou umělecké gymnastiky, porážet ženy, jež se rozhodly zůstat ženami? Nehrozí, že stupně vítězů ženských kategorií ovládnou jedinci s penisy?
(Text Vědecký genderismus a mužsko-ženská duše čtěte v březnovém Playboyi)