14. září 2021 14:36

Ondřej Zmeškal: „Každé ne je začátkem ano“

Přestože jsou před námi víc než tři měsíce, lze s předstihem říct, že z řad sportovců, kteří se v posledních deseti letech objevili na stránkách Playboye, si letos vede nejlíp Ondra Zmeškal z Nového Telečkova na Třebíčsku.

Poté, co jako historicky první nevidomý sportovec absolvoval s trasérem Markem Peterkou regulérní trať Tour de France, stal se před několika dny v nizozemském Almeru mistrem světa v paratriatlonu. Téměř čtyři kilometry plavání, 180 km na kole a maraton zvládl za 10:51:54 hodiny. Zkrácená verze interview, které vzniklo v prosinci loňského roku (celý rozhovor v časopisu si pak můžete přečíst v dvojčísle leden-únor 2021), je tak zcela namístě.

Playboy: Když jsem četl vámi popisovaný příběh o tom, jak vás o jedno oko připravili po narození v inkubátoru a pak jste po dvaceti letech přišel kvůli stěhování a nepovedeným operacím o to druhé, zdálo se mi, že si z toho děláte legraci. Zmeškal: Postupem času jsem opravdu dospěl do tohoto stadia, ostatně, co jiného mi zbývá, ale začátky byly krušné. Jako dítěti mi to, že vidím na jedno oko, víceméně nevadilo. Stejně tak mizerný sluch, protože jsem do té doby nezažil nic jiného. Mnohem komplikovanější bylo moje dětství pro rodiče.

Playboy: Příběh celkové ztráty zraku, který začal stěhováním, mi rozum dost dobře nebere. Zmeškal: Stěhovali jsme na internátní škole nábytek, najednou se mi v levém koutku objevila tečka. Říkal jsem si, že je to v pohodě, doktorka to rozkape, vůbec mě tenkrát nenapadlo, jak to může dopadnout. Doktorka se ale zděsila a poslala mě do Brna do nemocnice, kde zjistili odchlíplou sítnici, takže hrozilo nebezpečí poškození, které by mě připravilo o zrak. První operace proběhla v pořádku, nějak to svařili, takže jsem viděl. Dodělal jsem školu a šel pracovat do zahradnictví.

Playboy: V čem byl problém? Zmeškal: V silikonovém oleji, který trochu rozpíná oko. Je za ním tamponáda, všechno to tlačí na sítnici. Olej začal emulgovat a hrozilo nové popraskání sítnice a očního nervu. Na řadu přišla další operace a výměna silikonového oleje za novou tekutinu. Necelých čtyřiadvacet hodin po operaci mě poslali domů a ono se to roztrhlo znova. Takže opět operace, po které jsem měl v obraze různé tmavé body, ale pořád jsem relativně viděl, chodil do práce, dokonce jezdil autem. Pak přišel šedý zákal, což je dnes víceméně ambulantní zákrok, ale všichni doktoři se báli možných komplikací. A tak jsem jel jednou z práce na motorce a najednou všude šero, skrz které nebylo vidět. Na křižovatce jsem sundal helmu a dojel po už tak poškozeném sluchu domů. Položil jsem klíče, což se rovnalo konci auta i motorky. Pak přišla další operace a totální ztráta zraku. Takže rozeznám maximálně světlo a tmu.

Playboy: Takže najednou jste přišel o zrak. Co následovalo? Zmeškal: Rok smiřování se s tím, že nebudu nikdy vidět. O otázky ve smyslu: Proč zrovna já? Pak jsem si jednou řekl, že už to tak dál nejde a zahájil proces začleňování se do společnosti. Objevila se možnost zaměstnání lidí se zdravotním hendikepem, začal jsem chodit znovu do práce. Ale pořád mi něco chybělo. Zkoušel jsem sport, bohužel, třeba fotbal se hraje na základě reakce hráče na rolničky umístěné uvnitř míče, které jsem ale kvůli ztrátě 70 procent sluchu moc neslyšel. A tak jsem seděl jednoho dne v kuchyni a kamarád Lukáš přišel s tím, že bychom mohli začít běhat a dostat se na paralympiádu. Nejdřív jsem se mu vysmál. Časem jsem si ale řekl, že by to mohlo jít, navíc jsem měl vodicího psa. Takže jsem začal popobíhat cestou do práce na vlak.

Playboy: Odhaduji, že největší motivační prvek pro vás představují slova o tom, že něco nejde... Zmeškal: Přesně tak. Když jsme začínali s triatlonem, odpovědní lidé se s námi bavili stylem: A to si jako myslíte, že tam na vás někdo čeká? Nulová podpora a vědomí toho, že na nás opravdu nikdo nečeká, mě nabila a nabíjí energií. Když chce člověk zabojovat, vždycky se nějaká životní cesta najde.

Playboy: Proč jste si s tak výrazným zdravotním hendikepem vybral ze všech sportů právě triatlon? Zmeškal: Trochu věc náhody. Začínal jsem jako běžec, nejdřív pět kilometrů, pak deset, půlmaraton, maraton na Velké čínské zdi. Pak mě oslovil dnes už můj kamarád Marek Peterka, jestli bych nechtěl zkusit dlouhý triatlon. Musím přiznat, že jsem v té době ani moc netušil, o co se jedná, ale zdálo se mi, že je to dobrý nápad. Začal jsem zjišťovat, o čem vůbec dlouhý triatlon je. Mimochodem, do té doby jsem plaval tak, abych se neutopil, takže jsem se musel začít učit osobitý plavecký styl. Řekl bych, že triatlonová výzva přišla v pravý čas, běh je super, ale trochu jednotvárný, maratonem v Číně jsem se dostal na pomyslný vrchol, chtělo to změnu. Trénink je sice náročnější, ale o to zajímavější.

Playboy: Jak jste přišel k dobrému trasérovi? Zmeškal: Na maratonu u Velké čínské zdi jsem byl s kamarádkou Jitkou Křížovou, která mě do toho namotala. Shodou okolností předtím závodila v Děčíně na Winterman Extreme Triathlon, což je vlastně říjnový Ironman. Potkala tam Marka, který chtěl začít dělat s někým triatlon, a dala mu na mě kontakt. Marek mi napsal a bylo to. Okamžitě jsme si spolu sedli a to jsme se poprvé viděli na polovičním Ironmanovi. Měl jsem sice zkušenosti z bazénu, ale vůbec jsem netušil, jak spolu budeme plavat na otevřené vodě. Závodu se zúčastnilo 700 plavců, tak jsem mu musel věřit, že mě někde neztratí. Vyšlo to. Kolo a běhání byly v pohodě.

Playboy: Jak probíhá příprava konkrétního závodu? Marek vám řekne, za jakých podmínek se bude plavat, přiblíží vám cyklistický profil a trať maratonu? Zmeškal: Při plavání se dohodneme na tom, ze které strany bude Marek plavat, máme mezi sebou povinnou osmdesáticentimetrovou gumu. Taky si v depu vyzkoušíme výběh z vody. Musím přesně vědět, kde mám boty, helmu, brýle. Pak si ještě projedeme alespoň jedno kolečko cyklistické trati. Běh začíná komunikací v depu, protože například helmu můžu sundat až v okamžiku, kdy je kolo zavěšené. Vzhledem k tomu, že jsem kromě zraku přišel o dvě třetiny sluchu, to se mnou nemá trasér jednoduché.

Playboy: Dost dobře si to nedovedu představit… Zmeškal: Jsem v jeho rukách. Začátky nebyly úplně jednoduché, ale teď už s tím nemám problém. Z mé strany neexistují vůči jeho osobě sebemenší pochybnosti.

Playboy: Jak moc vám vadí prohry? Nebo si říkáte, že už tím, že jste se postavil na start, patříte mezi vítěze? Zmeškal: Závodím proto, abych dopadl co nejlíp, jinak nemá cenu na závody jezdit. Ale život mě naučil pokoře. Navíc to mám hozený trochu jinak. Bylo by krásné vyhrát paralympijské zlato, ale větší metu pro mě znamenalo uběhnutí 600 kilometrů napříč Českou republikou, přestože závěr neproběhl docela podle mých představ. Získal jsem tak i za cenu zánětů v nohách a přetížení bércových svalů 250 tisíc korun pro sportování nevidomých dětí. V mém případě se jedná o větší výzvu a stimul než jakákoli medaile.