V říjnovém čísle mimo jiné svou práci válečné reportérky popisuje Lenka Klicperová, ve 20 otázkách pak první dáma česká dámské módy Tatiana Kováříková přiznala, že už nestihne obléknout celý svět. Armádní generál Jiří Šedivý se po odchodu do výslužby vyprofiloval v jednoho z nejuznávanějších a nejrespektovanějších bezpečnostních a vojenských odborníků. Co nám prozradil v interview? Fenoménem je tentokrát režisér James Cameron, který je považován i za jednoho z nejvlivnějších lidí současnosti. A nechybějí samozřejmě krásné ženy...
Autorka aktuální obálky Playboye a povedeného pictorialu, doma i v zahraničí ceněná fotografka, nevěří podle vlastních slov ve spravedlnost a cítí se mnohem líp za foťákem než před ním. Focení miluje, leč žádná fotka podle ní nestojí za to, aby se přestala chovat jako člověk.
Playboy: Dočetl jsem se o vás, že se specializujete na náročné reportážní a dokumentaristické projekty v rozvojovém světě. Jak do toho zapadá focení slečny Kláry Miklasové pro Playboy? Alžběta: V první řadě se už na náročné projekty v zahraničí nespecializuji, před několika lety jsem skončila s cestováním do života nebezpečných destinací. Dále pracuji na časosběrných dokumentech, jedná se o moji srdeční záležitost, zdrojem mé obživy je však komerční fotografie a reklama.
Focení pictorialu pro březnové vydání časopisu Playboy - Klára Miklasová, Míra Nosek a Alžběta Jungrová (zleva doprava).
Zdroj: FTV Prima
Focení pictorialu pro březnové vydání časopisu Playboy - Klára Miklasová, Míra Nosek a Alžběta Jungrová (zleva doprava).
Zdroj:
FTV Prima
Playboy: Jak těžký byl přechod z reportážní fotografie ke komerční? Alžběta: Před dvaceti lety jsem dělala asistentku komerčním fotografům v Londýně a vystudovala užitou fotografii. Komplikovanější byl proto přechod na reportáž a dokument. Vlastně jsem se vrátila na začátek. Ateliér dokonale kompenzuje moje reportážní a dokumentární projekty. Všechno je připravené, nachystané, pracuje na tom spousta lidí, zatímco dokument je freestyle, člověk se snaží něco zachytit. Jsem ráda za obě možnosti.
Playboy: Na základě podnětného rozhovoru jsem nabyl dojmu, že životní filozofie slečny Kláry Miklasové spočívá v tom, že ono to nějak dopadne. Z toho usuzuji, že jste mohla plně realizovat svoji vizi bez sebemenšího odporu. Alžběta: Klára je profesionál, věděla, do čeho jde. Podobné projekty promýšlím, vím, co z nich chci dostat…
Playboy: A jak moc vám vyhovuje poněkud neslušně řečeno „objekt“, který přijde a s tím, že to teda máte nějak nafotit, hlavně ať už to má za sebou. Alžběta: V první řadě je Klára herečka zvyklá na to, že ji někdo režíruje. Pro mě to bylo skvělé v tom, že umí poslouchat a věří v konečný výsledek.
Playboy: Probíhala mezi vámi nějaká komunikace, během které jste Kláře sdělovala své představy? Alžběta: V rámci ujasnění si stanovisek jsme se s Klárou potkaly několikrát před focením. Fotograf přebírá svým způsobem roli režiséra, vytváří scénu a situaci. Kromě toho mě Klára zná, chtěla se mnou fotit, takže všechno probíhalo bez rušivých elementů.
Focení pictorialu pro březnové vydání časopisu Playboy - Alžběta Jungrová, Jáno Bulka, Klára Miklasová a Míra Nosek (zleva doprava).
Zdroj: FTV Prima
Focení pictorialu pro březnové vydání časopisu Playboy - Alžběta Jungrová, Jáno Bulka, Klára Miklasová a Míra Nosek (zleva doprava).
Zdroj:
FTV Prima
Playboy: Existuje při realizaci erotických fotek mužský a ženský pohled? Alžběta: Nevím, jestli bych hovořila o genderovém pojetí, i když ženské jsou na některé věci citlivější. Je to spíš věc povahy a charakteru každého fotografa, ne mužského či ženského pojetí. Při focení dětských domovů v Asii jsem zažila chlapy, kteří brečeli stejně jako já.
Playboy: V televizi teď běžel nějaký spot, ve kterém účinkovali režiséři Marhoul a Kotek. Pokud jsem to dobře pochopil, první z nich tvrdil něco ve smyslu, že se režie nedá naplánovat, druhý naopak zastával názor, že musí mít všechno připravené do posledního detailu. Který z přístupů je vám bližší? Alžběta: Těžká otázka, záleží na disciplíně. Do dokumentu může jít fotograf s vědomím, že je připraven skvěle, aby pak zjistil, že si věci žijí vlastním životem. Kromě toho „pouze“ zaznamenávám realitu, kterou nemůžu měnit. Komerční a výtvarné věci mám naplánované, přesně vím, čeho chci dosáhnout a jak toho dosáhnout.
Snímek z cyklu dokumentárních fotografií Vězeňkyně od Alžběty Jungrové.
Zdroj: Alžběta Jungrová
Snímek z cyklu dokumentárních fotografií Vězeňkyně od Alžběty Jungrové.
Zdroj:
Alžběta Jungrová
Playboy: Řekl bych, že u reportážní fotky není ani tak důležitá technická dokonalost, jako schopnost být ve správný čas na správném místě a zachycení zlomového okamžiku. Je něco, co se dá přenést z reportážního focení do realizace pictorialu? Alžběta: I v případě komerční fotografie se snažím dělat všechno pro to, aby byly věci živé a reálné. Ráda přenáším emoce, proto se snažím, aby to v konečné fázi vypadalo jako opravdový moment.
Playboy: Říká se, že soudní lidé při hodnocení své práce najednou zjistí, že věci bylo možné udělat jinak, líp. Je to i váš případ? Alžběta: Bohužel jsem ke svým věcem strašně kritická, hledám na nich chyby. Ještě se mi snad nikdy nestalo, že bych si sedla, podívala se a zjistila, že je to perfektní. Ale řekla bych, že nespokojenost je hnacím motorem lidstva.
Focení pictorialu pro březnové vydání časopisu Playboy - Sam Dolce, Klára Miklasová a Alžběta Jungrová (zleva doprava).
Zdroj: FTV Prima
Focení pictorialu pro březnové vydání časopisu Playboy - Sam Dolce, Klára Miklasová a Alžběta Jungrová (zleva doprava).
Zdroj:
FTV Prima
Playboy: Jaká je hranice mezi nespokojeností a sebemrskačstvím? Alžběta: Velmi tenká. Vždycky vycházím z toho, že je kam se posunout a můžu být ještě lepší.
Playboy: Až budete fotit další pictorial pro Playboy, víte, čeho se vyvarovat? Alžběta: Přesně tak. Bude to lepší a lepší…