Klimatické změny procházejí žaludkem

Problematice globálního oteplování se věnuje i www.playboy.com, který přináší příběh Mon-Li, malého, leč slavného baru s kapacitou dvanácti míst. Bar se nachází mezi Tichým oceánem a Malibu Hills v jižní Kalifornii.

Majitelem je Matthew Biancaniello, který svého času pracoval jako kameraman-potápěč produkční společnosti oceánografa Jacquese Cousteaua. Profesi barmana se začal věnovat po čtyřicítce. V krátkém čase se díky novátorským metodám, například využití čerstvé zeleniny v koktejlech, zařadil mezi největší hvězdy své branže. Text Jasona Horna však není v tomto případě o míchaných nápojích, ale o boji s požárem Woolsey. Ohnivý živel zabil podle CNN loni přes padesát lidí, způsobil evakuaci víc než 300 obyvatel a spálil přes 5000 akrů jižní Kalifornie. Matthewův bar sice nelehl popelem, kvůli zničené infrastruktuře se ale dočkal dodávek elektřiny po půl roce.

Olivy: tradici navzdory

Klimatické změny a s nimi související jevy nejsou příčinou pouze pustošivých požárů v Kalifornii. Například v Itálii přinesla sklizeň oliv 2018–2019 jen 175 tisíc tun oleje, jedná se o nejnižší výnos od roku 1990. Extrémní počasí a zejména rostoucí teploty na jihu země zapříčinily v posledních patnácti letech systematický pokles produkce. Proto, tradici navzdory, se řada italských producentů olivového oleje rozhodla přeorientovat na odrůdy španělských oliv, které jsou odolnější vůči teplu a umožňují strojový sběr. Salvatore Bono, spolumajitel Bono Olive Oil nakoupil na Sicílii stovky akrů půdy, na které zasadil španělské olivovníky. „Problém je v tom, že první úroda přijde za pár let a ne každý si může dovolit luxus čekat,“ říká.

Víno: ve hře nové destinace

Stejně jako je tomu v případě oliv, zatřásly klimatické změny i světem vína. Teplota v nejvěhlasnějších vinařských regionech, za všechny uveďme Bordeaux a Napa Valley, neustále stoupá. Tradiční odrůdy zvyklé desítky i stovky let na stejné klima, reagují nepředvídatelně, což nutí zavedené vinaře hledat nové destinace. Například známý producent šampaňského Taittinger koupil už v roce 2017 vinice v Anglii, zasadil experimentální vinnou révu a v roce 2023 plánuje uvést na trh své první britské šumivé víno.

A Taittinger to nebude mít přes svůj věhlas na britském trhu rozhodně snadné. Produkce vína na půdě hrdého Albionu totiž neustále roste. Aktuálně se na území království nachází 552 vinic o celkové rozloze kolem 3000 hektarů, které obhospodařuje přes 160 různých vinařství. Ta během roku 2018 vyprodukovala 15,6 milionu lahví. Osm procent z celkové produkce jde na export. Křídové podloží je přitom velmi blízké tomu z Champagne. Za patřičnou kvalitu si ovšem nechají stále sebevědomější angličtí vinaři patřičně zaplatit. Bílé šumivé víno z produkce Nyetimber z roku 2009 pořídíte v londýnském hotelu Ritz za 150 liber, rosé z roku 2010 vyšlo na 175 liber. Šampaňské Krug Grande Cuvée přitom stojí ve stejném hotelu 135 liber, Dom Perignon 2009 pak 140 liber.

Kromě Anglie se tlačí do popředí i netradiční vinařské oblasti, jako Dánsko a Polsko. „Nově vzniklé vinařské regiony prokazují enormní růst v kvantitě i kvalitě,“ konstatuje Karl Storchmann, profesor ekonomie na New York University a redaktor magazínu The Journal of Wine Economics. „Je potřeba začít brát vážně i vinaře z východního pobřeží. Vína z New Jersey, Virgínie či New Yorku jdou kvalitativně velmi výrazně nahoru.“ Mimochodem, pokud byste si chtěli dát k chardonnay například humra, vězte, že narůstající teplota Atlantiku nutí kočovat i chutného mořského korýše. A tak zatímco v nejvýchodnějším státu Maine mohou slavit, na jihu Nové Anglie začínají lehce plakat nad výdělkem.

Káva: Jižní Amerika v problémech

Klimatické změny spojené s globálním oteplováním se pak podle vědců z Kolumbia University projeví na poli obchodu s kávou. Odhady hovoří o tom, že celkové objemy by měly zůstat do roku 2050 zachovány. Zatímco však například Vietnam či Etiopie mohou počítat s výrazným růstem produkce, země jako Kolumbie a Honduras se mohou začít pomalu poohlížet po jiném zdroji příjmů.