Ivan Král, kterak uvěřit neuvěřitelnému...

Playboy: Máte za sebou knihy s „nemoderným chalanom“, jak sám sebe nazývá Meky Žbirka a klasickým představitelem sloganu: Sex, drogy a rokenrol, Ivanem Králem. Není to vzhledem k odlišnosti obou osobností přece jen z autorského hlediska trochu ode zdi ke zdi? Honza: Ono to tak zvnějšku může vypadat. Vzhledem k tomu, u čeho všeho Ivan Král byl, hraní s Patti Smith, Iggym Popem, Davidem Bowiem a dalšími jsem taky čekal, že budu zaznamenávat divokou jízdu plnou chlastu, drog a rokenrolu. Nakonec to všechno v příběhu je. Zvlášť ze stránek, na kterých Ivan líčí soužití s Iggym Popem, se doslova sype kokain. A ve chvíli, kdy na scénu přijdou Motörhead i ledacos tvrdšího. Ale samotný Ivan přes všechny ty šílené situace a společenstva, ve kterých se ocitnul, žil až na pár období takřka asketický život. A celou dobu si zanechal podobnou míru gentlemanství, jakou je pověstný právě Meky Žbirka. Obě ty knížky jsou ale hlavně hudební příběhy, hlavní roli v nich hraje muzika. To mají společné oni dva i obě knihy.

Playboy: Když se dívám až na neskutečné fyzické výkony rockerů (Ozzy, Mick Jagger) v seniorském věku, kladu si otázku, jestli slogan nepřehání. Nebo jestli sex, drogy a rokenrol nepředstavují elixír mládí. Honza: Ozzy má přece od lékařů potvrzenou genetickou mutaci. Co se Micka Jaggera týče, podívejte se na videa, jak intenzivně se na koncerty připravuje v tělocvičně. Elixírem mládí starých rockových hvězd není, že jim postelí prošly stovky fanynek a notný kus života profetovali a hráli u toho hudbu. Spíš kolem sebe mají správný tým lékařů a dost peněz na údržbu.

Playboy: V tiskové zprávě se ale v souvislosti s Ivanem Králem píše o „zakřiknutém, slušném a velmi příkladně vychovaném klukovi ze Smíchova…“ Honza: Ivan přišel z komunistického Československa do New Yorku v době, kdy se tam rodila nová hudební scéna a subkultura, město se u toho topilo v drogách a dluzích. Vypadal jako z jiné planety, protože skutečně byl z jiné planety. Myslím, že se jednalo i o jeden z faktorů, proč se zamlouval Patti Smith a vzala ho do kapely. Ivan byl jiný a tím zajímavý. A taky na první zkoušce vydržel hrát jednu písničku nejdéle ze všech kytaristů, co přišli na konkurz.

Playboy: Zakřiknutý kluk, který dokázal ukočírovat Lucii a nahrát s kapelou asi nejlepší rockové album české historie Černý kočky, mokrý žáby, to mi moc nejde k sobě. Honza: No, ukočírovat… V pasážích o Lucii se dozvíte, že zas tak jednoduché to nebylo. Ivan není člověk, který by vyhledával spory. Jeho darem, díky kterému se mu dařilo i v produkci, je ohromná pracovitost a taky schopnost se empaticky naladit na muzikanty, se kterými zrovna pracuje.

Playboy: V případě knihy Neuvěřitelný Ivan Král se jedná o autorizovaný životopis. Jak se moc se autorizovaná verze liší od té původní? Honza: Od začátku jsme se shodli, že výsledkem má být knížka vzpomínek Ivana Krále. Takhle si svůj život pamatuje. Tedy autorizoval především nepřesnosti, které vzhledem k množství hudebních hvězd a skvělých písní a alb, za kterými Ivan stojí, v rukopisu přirozeně byly. Výsledná verze se v ničem zásadním neliší a jsem rád, že Ivan v knize nechal i řadu nepříjemných a kontroverzních věcí. Bez toho by to byl jen takový pomníček.

Playboy: Existovaly třecí plochy ve smyslu: „Víš, já jsem to sice řekl, ale ono to tak nemůže vyjít, protože…“ Honza: To ne, upravovali jsme jen některé pasáže, které se ukázaly pro příběh zbytečné. Ale to je při práci na knížce normální, aby neztratila tempo. Ivan v knize opravdu mluví o všem, včetně komplikovaného vztahu s Patti Smith i důvodech rozkolu s Iggym Popem. Jenom díky tomu se kniha může jmenovat Neuvěřitelný Ivan Král.

Playboy: Byly ze strany Ivana Krále stanoveny předem mantinely, kam až můžeš jako autor zajít? Honza: Ne. Kniha vznikala ve velmi přátelské atmosféře. Co jsem z Ivana dostal, to v ní je. A říká, že jsem z něj dostal všechno.

Playboy: V případě muziky se říká, že čím víc se upravuje původní nápad, riff, tím víc se původní idea ztrácí, nakonec je z toho i jiná písnička. Jak moc zůstalo z tvojí původní představy? Honza: Všechno. Moje představa byla vyprávět příběh Ivana Krále tak, jak si ho pamatuje. A přesně to se povedlo. Netvrdím, že šlo všechno hladce. Řadu pasáží bylo třeba zpětně ověřit. Rekonstruovat zejména dění v české populární hudbě v 90. letech bylo obtížné. Naštěstí mi s tím hodně pomohl redaktor knihy Radek Diestler z Popmusea, který je na takové věci nejpovolanější. A jeho paměť takřka nemá mezery.

Playboy: Šel jsi do psaní knížky s tím, že budeš držet strategickou iniciativu, nebo poslouchat a lehce usměrňovat? Honza: Šel jsem do ní s tím, že si budeme s Ivanem povídat a udělám z toho knížku. Podle mého na to žádné velké plánování nefunguje. Jenom si udělat základní rešerši a pak probírat pořád dokola ty zajímavé věci. Příběh a jeho souvislosti už z toho vyplynou. A pak už zbývá ho jen nějak poutavě zaznamenat.

Playboy: Soudný člověk poté, co něco udělá, sedne a přizná si, že to šlo udělat ještě lépe. Je to i případ knihy Neuvěřitelný Ivan Král? Honza: Zřejmě nejsem soudný člověk, protože stále prožívám velkou euforii, že se nám knížku povedlo dotáhnout v téhle podobě. Myslím, že grafická podoba je opravdu výjimečná na první pohled. Je to výpravná knížka plná dobových fotografií a archiválií. To všechno hraje důležitou roli. Protože díky dokumentům jsou všechny ty neuvěřitelný věci... uvěřitelný.

Playboy: Muzikanti mají výhodu, že to mohou lépe udělat hned na dalším albu. Jak je tomu v případě autorů knih? Přetaví se zkušenosti z Ivana Krále do další knihy? Honza: Tak jako každá zkušenost. Jen se obávám, kde teď budu hledat tak silný příběh plný lásky, bojů, bolesti a nádherných písniček, jaký má za sebou Ivan Král. Ale věřím, že se brzy najde.