Daniela Kovářová: „Chov muže nezná hranic..."

Co říkáte na Coco Chanel: „My ženy potřebujeme krásu, aby nás muži milovali, a hloupost, abychom milovaly my je.“ Coco je pro mě velkou inspirací. Sebevědomá žena, která se nedala spoutat dobou a tradicemi, měla nápady a našla sílu je realizovat. S jejím tvrzením ale nesouhlasím. Krásu totiž ve skutečnosti potřebují všichni. Není to náš výmysl, ale evoluční podmínka, protože krása a souměrnost v přírodě znamenají zdraví a plodnost. Proto po kráse toužíme, o krásu usilujeme a dáváme jí přednost ve všech typech voleb, což platí stejně pro muže i pro ženy, ať už jsou v pozici nositele krásy, či toho, kdo ji pozoruje. Pro dceru je i dnes výhodnější, když je hezká, než když je chytrá. Kdo nesouhlasí, tomu doporučuji studii Moc krásy, kterou loni publikovala Karlova univerzita. Tam to najde ve formě vědeckých výzkumů a grafů černé na bílém.

Vaše poslední kniha nese název Jak chovat muže? Netuším, jestli chovat v náručí, nebo je název odvozen od slov „chov“, například domácí zvěře? Náruč, nebo kotec? Obsah knihy přesněji vystihuje její pracovní název: Český muž a jak ho správně chovat. Kniha obsahuje vědecká doporučení pro ženy, které muže nezavrhují a nechtějí je po použití vyměňovat, ale mají zájem s nimi v klidu žít co nejdéle. Tento cíl se dnes možná zdá staromódní, přesto ze své rodinné advokátní praxe vím, že řada žen se o něj neustále snaží. Chov muže je specializovaná disciplína, proto je třeba zavrhnout intuitivní pokusy a zejména postupy, které ženám doporučuje většina ženských časopisů. Důvodem tohoto stavu je fakt, že muži a ženy si doma nejsou rovni a v žádném ohledu nejsou stejní, proto v domácnosti neplatí Listina základních práv a svobod a ani žádné z lidských práv.

Pokud platí první příklad chování v náručí, u dítěte to uděláte kvůli zastavení pláče. Dítě vytuší, že jste pro něj nejbližší bytost a nechá se vámi manipulovat, vychovávat. Platí v případě mužů (po)chování = postupná výchova k obrazu svému? Moje doporučení nejsou manipulací ani rezignací, ale vytříbenou soustavou zásad, při jejich dodržování si žena-chovatelka zachová duševní zdraví a umožní muži, aby se od kamarádů, ze záletů, z práce či jiných taškařic nejčastěji vracel právě k ní. Muže doma totiž nejde udržet napořád, a to ani násilím. Cílem snažení proto není setrvávání muže doma, ale jen občasný návrat, minimum střetů a zejména domácí klid (na rozdíl od zprofanovaného a neudržitelného nesmyslu zvaného domácí štěstí).

Mnoho dětí nepláče z důvodu nouze, ale jen proto, aby si vynutilo pozornost, soucit. Máte nějaké zkušenosti s tím, jak to funguje u mužů? Mezilidské vztahy se řídí podobnými zákonitostmi jako Newtonova fyzika, tedy akcí a reakcí. Mnoho let se zabývám pozorováním a testováním mužů a zjistila jsem, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Dnes se potkávám výlučně se samými statečnými, vtipnými, odvážnými a charakterními muži, protože se sama snažím dodržovat většinu z 55 pravidel, která jsem v knize formulovala, a to nejen v domácím chovu muže, ale při kontaktu s muži obecně. Jinak ovšem souhlasím s paralelou naznačenou v otázce. Duševní rozvoj mnoha mužů skončil v dětském věku a mnohá chovatelka udělá nejlépe, když k muži bude jako k dítěti přistupovat.

Odhaduji, že vaším ideálem je chlap, který vytáhne z hořícího domu celou rodinu s kočkou, leze po horách, materiálně vás zabezpečí, ale zároveň touží po (po)chování? S jedním ideálním mužem už tři desítky let žiji a na něm jsem také průběžně testovala obvyklá doporučení pro manželství. Když se tyto rady ukázaly jako nefunkční a já sama jsem se nechtěla rozvést ani zbláznit, přemýšlela jsem nad dalšími možnostmi a objevila základní principy chovu muže. Začala jsem je testovat a ověřovat a moje kniha je výsledkem tohoto vědeckého bádání, protože jsem do výzkumu zapojila řadu dalších výzkumnic a testování rozšířila i na další muže. A protože za mnou do mé advokátní praxe docházejí zejména muži a ženy, jimž se chov nedaří, mám na druhé straně dostatek negativního a odstrašujícího materiálu, jak muže nechovat a co doma nedělat. Mimochodem soudím, že dnešní muži jsou nevymazlení a nedostatečně opečovávaní, takže úspěšný chov muže zahrnuje také jejich dostatečné a časté pochování.

Platí i v případě pochování muže pravidlo o tom, že všeho moc škodí? Kde je hranice? Chov muže nemá hranic – dá se aplikovat napříč zeměmi, věkovými kategoriemi a sociálními i finančními vrstvami. Pokud jde o jeho množství, nehrozí při něm předávkování. Na druhé straně moje kniha nezaručuje ve všech případech ideální výsledek, pouze mám empiricky vyzkoušeno, že zvyšuje pravděpodobnost, že se kýžený výsledek dostaví. Pravidla a doporučení k chovu muže nejsou tajná, takže se je dřív či později mohou někteří muži dovědět. V tomto případě ale nastává podobný efekt, s nímž operuje placebo. Ačkoliv chovaný subjekt o obsahu kouzla teoreticky ví, na jeho účinek to nemá vliv, protože naše pravidla fungují univerzálně.

Co ten malý, takřka skrytý dovětek „manuál pro otrlé“? Podtitul naznačuje, že jde o knihu určenou otrlým ženám, tedy ženám zkušeným, moudrým, se smyslem pro humornou nadsázku. Pravým opakem takových žen je ovšem žena úzkoprsá, doslovná, urážející se pro maličkost, žena feministická či aktivistická. Doufám, že takovou podtitul odradí, či dokonce urazí a ona se odmítne knihy byť i jen dotknout.

Jeden váš blog začíná slovy: Časy se mění. Kdysi byly ženy krásné, něžné a mateřské a muži silní, odvážní, stateční. Jak jste přišla na to, že to už tak není? Stále věřím, že většina žen je něžná a mateřská a většina mužů silná a statečná, protože jejich výskyt pozoruji kolem sebe. Koneckonců příznivé ohlasy na mou poslední knihu mou víru podporují. Bohužel se ve veřejném prostoru objevují tvrzení a poselství, která ženám doporučují, aby namísto budování dobrých vztahů a rodiny cestovaly a budovaly kariéru, a naopak mužům radí namísto péče o ženu slabost a sobectví.

Vidíte světlo na konci tunelu? Na konci tunelu je vždycky světlo, minimálně po část dne. Naše civilizace si možná řeže větev, na které sedí, pokud jde ale o lidstvo samo nebo o tuto planetu, vždycky to nějak dopadne. Ještě se nikdy nestalo, že by to nedopadlo vůbec nijak.