El clásico: víc než fotbalový zápas

View this post on Instagram

A post shared by Real Madrid C.F. (@realmadrid)

Podle dat webu footgoal.pro ze září totiž sleduje Real Madrid na sociálních sítích 363,27 milionu fanoušků, v případě Barcelony se jedná o 330,40 milionu sledujících. Pro ilustraci, třetí Manchester United se musí smířit s „pouhými“ 213,78 milionu fans.

Rivalita dvou nesmiřitelných mužstev se datuje od vzniku nejvyšší španělské soutěže. Poprvé se El clásico hrálo v sezoně 1928/1929. Barcelona tehdy doma podlehla Realu 1:2, aby v odvetě na půdě soupeře vyhrála 1:0. Už v té době se oba kluby nemusely, neboť Real zastupoval vládnoucí Kastilii, zatímco Barcelona byla a je baštou proti centrální moci věčně rebelujícího Katalánska.

View this post on Instagram

A post shared by FC Barcelona (@fcbarcelona)

Boje na život a na smrt

Výrazně přituhlo v období 1936 až 1939, kdy Španělsko sužovala krvavá občanská válka. Zatímco Barcelona byla na straně republikánů, Real představoval monarchii a centrální moc v Madridu. V občanské válce padl prezident Barcelony Josep Suñol, stejný osud však potkal i prezidenta Realu Madrid Rafaela Sáncheze Guerru. FC Barcelona, která od té doby hlásá slogan Víc než klub, však utrpěla občanskou válkou v nepochybně větší míře. V roce 1936 zabral diktátor Primo de Rivera barcelonský stadion Les Corts přezdívaný Katedrála fotbalu. Mnoho členů bylo pronásledováno, vězněno či zabito, během občanské války se členská základna ztenčila o 85 procent. Vedení monarchistů dalo dokonce zázemí klubu bombardovat…

Přestože se po občanské válce situace podstatně zklidnila, těšil se Real Madrid z výsady oblíbeného klubu diktátora Franciska Franka, bojovala Barcelona o holé přežití. V roce 1943, kdy byl Copa del Rey neboli Královský pohár přejmenován na Copa del Generalísimo, vyhrál v semifinále Real nad Barcelonou 11:1. Katalánci byli ovšem vystaveni výhrůžkám, do zastrašování se pustil i tehdejší šéf obávané a všemocné tajné policie, na straně domácích stál i rozhodčí. Když v půli odmítli hráči Barcelony v utkání pokračovat, navštívili jejich kabinu policisté, po patřičné „domluvě“ se zápas nakonec dohrál. Nutno říci, že jak FIFA, tak UEFA považují přes zmiňované okolnosti výsledek zápasu za regulérní.

Obroušené hrany

S přibývajícími desetiletími došlo k výraznému zklidnění situace. Kostru reprezentace Španělska, která v letech 2008 až 2012 vyhrála dvakrát po sobě mistrovství Evropy a v roce 2010 slavila v JAR titul světových šampionů, tvořili hráči Barcelony a Realu. Ve finále MS proti Nizozemsku nastoupilo v základní sestavě hned pět hráčů katalánského velkoklubu (Puyol, Piqué, Iniesta, Xavi, Pedro), tři dodal Real (Casillas, Ramos, Xabi Alonso). Kromě toho řada fotbalistů oblékla dres obou španělských gigantů, což bylo ještě před půlstoletím prakticky nemožné. Jen namátkou: Bernd Schuster (Barcelona – Real), Michael Laudrup (Barcelona – Real), Luis Figo (Barcelona – Real), Gheorghe Hagi (Real – Barcelona), Luis Enrique (Real – Barcelona), Ronaldo (Barcelona – Real), Samuel Eto’o (Real – Barcelona). Přitom jediným přestupem, který vzbudil vášně a emoce, byl transfer Luise Figa z roku 2000. Před zápasem na barcelonském Camp Nou psal místní tisk o Jidášovi, fanoušci házeli na Portugalce dorty, na hřiště přiletěla i prasečí hlava. A nesmíme zapomenout na rok 2011, kdy se profláklo, že tehdejší fanynka Realu Madrid, kolumbijská zpěvačka Shakira, která nazpívala hymnu madridského klubu, chodí s obráncem Barcelony Piquém. Hymna byla vyměněna, stejně jako později vyměnil barcelonský stoper partnerku.

Výkladní skříň světového fotbalu

Na světě neexistuje zápas s tolika hvězdami, jako je tomu v případě El clásico. Stačí se podívat na historii soutěže o Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu evropského klubu. V prvních třech ročnících 1957 až 1959 vládli di Stéfano, Kopa a znovu di Stéfano (Real Madrid). Ročník 1960 vyhrál pro změnu Luis Suárez z Barcelony. V letech 1973 až 1974 kraloval Johan Cruyff (Barcelona). Následovala dvě desetiletí dlouhá odmlka, v roce 1994 vyhrál Zlatý míč Christo Stoičkov (Barcelona). Pak přišla smršť – Rivaldo (1999, Barcelona), Figo (2000, Real), Ronaldo (2002, Real), Ronaldinho (2005, Barcelona), Cannavaro (2006, Real), Messi (2009–2012, 2015, 2019, 2021, Barcelona), Cristiano Ronaldo (2013-2014, 2016 – 2017, Real), Luka Modrić (2018, Real) a Karim Benzema (2022, Real).

Fakticky vzato, posledním vítězem nejprestižnější individuální soutěže světa nového milénia, který neměl nikdy nic společného s Realem Madrid nebo Barcelonou, byl v roce 2004 (!) Ukrajinec Andrej Ševčenko (AC Milán). Ve stejném týmu získal v roce 2007 Zlatý míč Kaká (Brazílie), vzápětí však přestoupil do Realu Madrid. Stejně tomu bylo o rok později u Cristina Ronalda (Portugalsko), který po zisku první trofeje v barvách Manchesteru United odešel do Realu. Bílý balet pak drží rekord, který asi nebude nikdy překonán. V roce 2005 nastupovali v základní jedenáctce čtyři držitelé Zlatého míče – Figo (Portugalsko), Owen (Anglie), Ronaldo (Brazílie), Zidane (Francie).

Prachy, velké prachy…

Podle Deloitte Football Money League je Real Madrid druhým nejbohatším klubem světa, podle dat z loňského roku zkasíroval v sezoně 2021/2022 částku 604,5 milionu liber, líp je na tom pouze Manchester United. Barcelona je sedmá, když inkasovala 540,5 milionu liber. V případě Katalánců se jedná takřka o zázrak, ještě před dvěma sezonami se totiž klub nacházel na pokraji finančního bankrotu.

Oba fotbaloví giganti, pokud to pravidla povolí, investují do nákupů největších hvězd. Výmluvně o tom vypovídá tabulka goal.com mapující největší přestupy všech dob. Hranici 100 milionů eur překročili Philippe Coutinho (Liverpool – Barcelona, 120), Antoine Griezmann (Atlético Madrid – Barcelona, 120), Ousmane Dembélé (Dortmund – Barcelona, 120), Jude Bellingham (Dortmund – Real Madrid, 103), Gareth Bale (Tottenham – Real Madrid, 100,8) Eden Hazard (Chelsea – Real Madrid, 100). Nutno říci, že jediný z uvedených fotbalistů, který se zaplatil, byl Bale, mimořádně dobře se jeví v létě pořízený anglický mladík Bellingham. Do kategorie mimořádně povedených lze zařadit přestup Cristiana Ronalda, který přišel v roce 2009 z Manchesteru United do Realu Madrid z dnešního hlediska za pouhých 94 milionů eur. Po devíti letech, kdy byl klíčovou postavou klubu, který vyhrál všechno, co se vyhrát dalo, odešel za 100 milionů eur do Juventusu.