Zlomí tanková koalice průběh války na Ukrajině?

Generál, po jehož otci je americký tank pojmenován, na dotaz, za jak dlouho budou tanky včetně posádek připraveny k boji, diplomaticky odpověděl, že do třiceti dnů se to rozhodně nestihne. Silně destruktivním účinkem monstra vybaveného 120 mm kanonem si je ovšem jistý, zastaralá ruská technika nemá šanci. „Roztrhá je to, udělá díru do čehokoli,“ tvrdí rezolutně.

Konec hry kočky s myší?

Zároveň je ovšem realitou, že jedna věc je tanky mít, druhá pak dopravit stroje na místo bojů. Pro ilustraci – například ze Lvova do Mariupolu je to 1233 kilometrů, Doněck je vzdálen 1123 kilometrů, Luhansk 1378 kilometrů. Podle bývalého ruského diplomata Dmitrije Sokova, toho času experta vídeňského Centra pro odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení, můžou útoky Ruska „nejen zdržet budoucí dodávky zbraní, ale také zničit značnou část těžké techniky ještě předtím, než dosáhne frontové linie“.

Vlivný americký deník The New York Times v této souvislosti uvádí, že dostat zbraně na bojiště představuje pro Kyjev velkou výzvu. Až dosud totiž nebylo známo, že by se Rusku podařilo narušit ve větší míře konvoje mířící do míst bojů, proto se dá hovořit o hře kočky s myší, ve které Ukrajina jednoznačně vyhrává.

Váha a životnost

Jak se shodnou experti na vojenskou logistiku, zásadním problémem transportu tanků je hmotnost. Abrams dosahuje váhy až 70 tun, zatímco Leopard 2 váží 62,3 tuny. Tank T 72, který byl součástí ukrajinské armády, má ovšem „pouhých“ 48 tun, jeho destruktivní účinek na infrastrukturu je tak mnohem menší. Při plánování logistiky je nutno brát v úvahu rovněž spotřebu paliva. Abrams disponuje komplikovaným vícepalivovým turbinovým motorem se spotřebou 400 litrů na 100 km/h, Leopard 2 „spolyká“ na stejnou vzdálenost o 100 litrů paliva méně.

Kromě toho lze obecně konstatovat, že tanky rozhodně nejsou stavěny na překonávání dlouhých vzdáleností. Jednotlivé součásti jsou sice uzpůsobeny extrémním podmínkám, logicky se tak však děje na úkor životnosti.

Problémové silnice i mosty

Podle serveru aw.my.games je možné v současné době přepravovat tanky čtyřmi způsoby. Země mající kvalitní silniční infrastrukturou, klasickým příkladem je Německo, preferují přepravu po silnici. K tomuto účelu využívají masivní tahače – tankové transportéry. Pro Ukrajinu je nejvhodnější stroj SLT 2 FSA EK Mammut, který utáhne až 73 tun, v jeho silách je i nejtěžší tank Abrams. Je ovšem otázkou, jak je na tom Ukrajina s nosností mostů. Členské země NATO používají klasifikaci vojenského zatížení (MLC), v bezprostřední blízkosti každého mostu jsou umístěny oranžové značky pro 11 kategorií pásových vozidel a 16 kategorií pro vozidla kolová, v potaz se bere počet náprav, jejich zatížení, rozteč náprav a celková hmotnost. Na Ukrajině nic takového neexistuje. Kromě toho je maximální rychlost tankového transportéru 62 km/h, pomalé kolony by se tak s vysokou pravděpodobností staly terčem ruských útoků. Jako příliš optimistická není ani skutečnost, že většinu silniční sítě tvoří na Ukrajině úzké silnice s mosty přes řeky a potoky.

V zemích bez rozvinuté silniční infrastruktury, jako je například Rusko či Ukrajina, hraje hlavní roli při transportu těžké vojenské techniky železnice. Ukrajinská je z víc než poloviny elektrifikovaná, což je ostatně jedním z hlavních důvodů pokusů ruské strany o systematickou likvidaci kritické infrastruktury, dieselových lokomotiv je však dostatek. I v tomto případě je podstatně větším problém nosnost mostů.

Moře, vzduch…

Kromě toho lze tanky přepravovat ve speciálních kontejnerech po moři. Kladem jsou relativně nízké náklady, záporem časová náročnost. V omezené míře existuje možnost leteckého transportu. K tomu jsou uzpůsobeny letouny Antonov An-24 Ruslan a americký Globemaster III. Jediný ukrajinský obří stroj byl zničen na začátku války na letišti Hustomel poblíž Kyjeva. Loni v létě oznámila Ukrajina stavbu nového letounu, jedná se ovšem o věc hodně vzdálené budoucnosti.

Stejné je to i s akčním plánem pro vojenskou mobilitu dopravní infrastruktury, jehož počátek oznámila Evropská unie v roce 2018. Jedná se o společný projekt EU, NATO, Ukrajiny a Moldavska, vrcholem snažení má být polský Centrální dopravní uzel (CPK), jehož plánovou součástí je velké letiště a 2000 kilometrů vysokorychlostní železnice. Budoucnost projektu je ovšem věcí křišťálové koule.