27. dubna 2023 21:42

Vodík: plnou parou vpřed…

Hlavním tématem motoristického světa je díky evropským politikům vycházejícím z předpokladu, že realita nesmí bránit dobrému příběhu, zatím systematická a úspěšná snaha o likvidaci spalovacích motorů. Po schválení normy prakticky znemožňující po roce 2035 prodej nových benzinových a naftových aut, prosadilo Německo možnost využití spalovacích motorů výhradně poháněných syntetickými palivy. Z hlediska drtivé většiny řidičů se však jedná o vítězství Pyrrhovo.

Jedním z důvodů vzetí syntetických paliv na milost je předpoklad, že poté, co se podaří poručit větru a dešti, budou výrobci využívat z větší části energii z obnovitelných zdrojů. I pokud by se tak stalo, jako dost podstatný problém se jeví cena. Podle serveru motortred.com totiž litr syntetického benzinu vychází asi na 223 korun za litr, při spotřebě kolem 7 litrů na sto kilometrů tak řidič zaplatí za kilometr přes 15 korun. Zatímco generální ředitel Ferrari Benedetto Vigna v reakci na rozhodnutí Evropské unie reagoval ve smyslu, že EU dala značce se vzpínajícím se černým koníkem na kapotě svobodu, běžný majitel automobilu při představě, že ho cesta do Brna vyjde asi na 3000 korun, asi zrovna nejásá.

Čistý vodík, špinavá výroba

Pokud nebudeme jezdit po roce 2035 na syntetická paliva, zbudou nám vedle elektromobilů, snad ještě hybridy a plug-in hybridy, i když se v obou případech jedná o auta rovněž využívající spalovací motory. A ještě vozy na vodíkový pohon, které mají dlouhou historii. První prototyp totiž zkonstruoval Švýcar François Isaac de Rivaz už v roce 1807, jeho pístový spalovací motor měl elektrické zapalování, palivem byl vodík a vzduch. Prakticky se tak jednalo o první vůz se spalovacím motorem. V roce 1860 uvedl na trh svůj hippomobille belgický rodák Jean Joseph Étienne Lenoir. Pak ovšem vstoupily do hry benzinové a naftové motory a na sto let bylo vystaráno.

Časy se mění a hlavně zelenají, proto jsou dnes vedle elektromobilů nadějí vyznavačů green dealu auta s vodíkovými palivovými články. Jedná se o elektrotechnické zařízení, které přeměňuje chemickou energii paliva a okysličovadla rovnou na elektrickou energii. Ta se schraňuje v akumulátoru podstatně menším než u bateriových elektromobilů. K výrobě energie se využívá obrácený princip elektrolýzy, místo štěpení vody na vodík a kyslík se oba prvky spojují, vzniká voda a tepelná energie, využitelná buď k pohonu elektromotoru vozidla, případně se ukládá do akumulátoru. Kromě toho funguje princip rekuperace, kdy se tepelná energie vznikající při brzdění hromadí v akumulátoru. Jediným odpadem je tak čistá voda.

Přestože ekologové zdůrazňují, že se v případě palivových článků jedná o technologii vysoce šetrnou k životnímu prostředí, realita je poněkud odlišná. Bezemisní vodík totiž zatím neexistuje, dnešní výroba není rozhodně čistá. Musí se totiž vyrobit, a to buď z fosilních paliv, nebo z elektřiny, kromě toho se vodík dopravuje do čerpací stanice většinou cisternami, a tahače jezdí na naftu.

Jedno auto, jedna čerpací stanice

Auta na vodíkový pohon tankují na speciálních čerpacích stanicích. Zatím jsou v Česku dvě, první byla otevřena před dvěma lety v Ostravě, druhá v polovině března v Praze, plánované otevření stanice v Litvínově se zatím nestihlo. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že loni v létě bylo v Česku registrováno celkem 9 automobilů s palivovými články (FCEV), a je vcelku pravděpodobné, že jejich majitelé bydlí v Ostravě nebo Praze, se dvě vodíkové čerpací stanice zatím jeví jako dostatečné. Do konce letošního roku má být dokončeno dalších šest stanic, operační program Doprava vyčlenil na jejich stavbu 350 milionů korun. Kromě toho například Orlen Unipetrol chce mít v Česku do roku 2030 celkem 28 stanic, jak uvedl šéf firmy Tomasz Wiatrak, hodlá gigant tímto směrem investovat 35 miliard korun. Pochopitelně, ještě dál touží zajít EU prahnoucí po vybudování vodíkové infrastruktury na každých 200 kilometrech. Realizovatelnost záměru, alespoň v českých podmínkách, nechť posoudí každý sám.

Toyota a Hyundai

Cílem předchozího textu rozhodně nebylo odradit potenciální zájemce, proto představujeme dvě nejčastěji se v Česku vyskytující vozidla na vodíkové palivové články. Prvním z nich je Toyota Mirai, která se začala prodávat před dvěma lety v dubnu s nikoli malou cenovkou 1,7 milionů korun. Podle výrobce je dojezd 650 kilometrů, tankování nezabere víc než pět minut. Výkon 134 kW, maximální rychlost 175 km/h.

Po otevření první veřejné vodíkové plnicí stanice v České republice, ke kterému došlo loni v Ostravě, odstartoval rovněž prodej SUV Hyundai Nexo, cena elektromobilu poháněného palivovým článkem začínala na 1 899 900 korunách. Na jednu nádrž ujede 609 kilometrů, 52litrová nádrž se naplní do pěti minut. Elektromotor 120 kW, maximální rychlost 179 km/h.

(Text o plánech totálního nahrazení vozů se spalovacími motory je součástí květnového čísla)