V dubnovém vydání si Playboy povídá s uznávaným lékařem Janem Pirkem, který razí heslo, že nejjednodušší je vždy říkat pravdu. Fenoménem měsíce, ale nejen toho v Playboyi, je někým bezmezně obdivovaný, jinými k smrti nenáviděný inovátor Elon Musk. Softwarovému odborníkovi Martinu Cíglerovi se vyplácí spokojenost jeho zaměstnanců, protože jedině tak budou spokojení i zákazníci. A to není zdaleka vše... Krásné ženy jsou už jen pomyslnou třešínkou na dortu.
V životě přicházejí chvíle, kdy se člověk cítí jako pitomec. V mém případě se tak například stalo před několika lety, kdy mi letuška Korean Airlines někde vysoko nad Sibiří vysvětlovala, jak moc mi závidí mého krajana Janka Ledeckého, mimořádného skladatele, jehož muzikál Hamlet dobyl Soul.
Tváří v tvář roztomilé letušce jsem kýval hlavou a snažil se působit dojmem člověka, který ví, o čem je řeč. Pravda byla taková, že se s Janem Ledeckým znám minimálně pětadvacet let a tuším, že Soul je považován za muzikálovou Mekku. A taky jsem věděl, že napsal muzikál, který domácí kritika asi před dvaceti lety strhala.
„Pamatuji si, že po premiéře Hamleta v roce 1999 přišly děsivé kritiky.“
Zdroj: archiv Janka Ledeckého
„Pamatuji si, že po premiéře Hamleta v roce 1999 přišly děsivé kritiky.“
Zdroj:
archiv Janka Ledeckého
Přitom všechno, co jsem kdy od Janka Ledeckého slyšel, se mi na první poslech docela líbilo. Vždy profesionálně odvedená práce. Snad až dokonalá. A protože dokonalost patří do muzea, šly všechny jeho hity, včetně těch, které napsal pro Žentour, po prvním poslechu víceméně mimo mě.
K rozhovoru s Jankem Ledeckým jsem původně přistupoval jako k víceméně rutinnímu povídání s otcem, jehož dcera aspiruje na post nejlepší sportovkyně světa. Hned po odpovědi na první otázku jsem ale musel konstatovat, že život je změna…
(Rozhovor s Jankem Ledeckým o tom, že bez víry publika je muzikant ztracený, čtěte v lednovém Playboyi)