Život je změna…

Tváří v tvář roztomilé letušce jsem kýval hlavou a snažil se působit dojmem člověka, který ví, o čem je řeč. Pravda byla taková, že se s Janem Ledeckým znám minimálně pětadvacet let a tuším, že Soul je považován za muzikálovou Mekku. A taky jsem věděl, že napsal muzikál, který domácí kritika asi před dvaceti lety strhala.

Přitom všechno, co jsem kdy od Janka Ledeckého slyšel, se mi na první poslech docela líbilo. Vždy profesionálně odvedená práce. Snad až dokonalá. A protože dokonalost patří do muzea, šly všechny jeho hity, včetně těch, které napsal pro Žentour, po prvním poslechu víceméně mimo mě.

K rozhovoru s Jankem Ledeckým jsem původně přistupoval jako k víceméně rutinnímu povídání s otcem, jehož dcera aspiruje na post nejlepší sportovkyně světa. Hned po odpovědi na první otázku jsem ale musel konstatovat, že život je změna…

(Rozhovor s Jankem Ledeckým o tom, že bez víry publika je muzikant ztracený, čtěte v lednovém Playboyi)