Na titulní straně říjnového vydání září Sandra, vámi zvolená vítězka castingu Hledáme Playmate 2024. O své cestě za úspěchem vypráví exkluzivně pro Playboy Daniel Vávra, autor herních klasik a bestsellerů. Playboy také zjistil, co inspiruje olympijského kanoistu Martina Fuksu, čím se stal tak kontroverzní Elon Musk i proč máme strach z umělé inteligence. A to není zdaleka vše. Najdete tu luxusní automobily, tipy na zdravý životní styl, něco k zamyšlení a samozřejmě krásné ženy...
Rudy Giuliani: jablko, které padlo daleko od stromu
Rudy Giuliani v roce 2016 podpořil Donalda Trumpa, po jeho nástupu do úřadu prezidenta se stal poradcem v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Zdroj: profimedia.cz
Rudy Giuliani v roce 2016 podpořil Donalda Trumpa, po jeho nástupu do úřadu prezidenta se stal poradcem v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Zdroj:
profimedia.cz
Dostal do vězení zkušené mafiány, jako snad nikdo před ním se popasoval s kriminalitou v New Yorku. Jako starosta největšího města v USA se stal hrdinou 11. září 2001. Od konce dubna je pak Rudy Giuliani (1944) mužem, který má svého přítele a prezidenta Donalda Trumpa definitivně zbavit „ruské volební stopy“.
Pokud snad někomu připadá titulek přehnaně dramatický, Rudyho otec Harold Giuliani (1908–1981) se v roce 1934 stal autorem ozbrojeného přepadení prodavače mléka, za což strávil půl roku ve vězení. V proslulém Sing Singu dospěl k rozhodnutí změnit životní styl. Po návratu na svobodu se začal starat o lichvářský byznys svého mafiánského švagra Lea D’Avanza, k tomu si přivydělával jako černý bookmaker. V roce 1944, kdy přišel na svět malý Rudy, vymáhal tatík Harold prostřednictvím baseballové pálky dluhy. Pak přispěl svou nemalou troškou do mlýna ke konci klanu Lucchese, který s dalšími čtyřmi rodinami kontroloval organizovaný zločin v New Yorku.
Bojovník s organizovaným zločinem
Mafián Harold Giuliani nakonec zemřel v roce 1981 na rakovinu prostaty, jeho pracovní činnost vešla ve známost až v roce 2006 prostřednictvím paperbacku Waynea Barretta. A to už mohlo být Rudymu, který o svém otci hovořil jako o muži, který ho učil boxovat, fandil sportu a Republikánské straně, svým způsobem jedno. Až později v souvislosti s jeho osobou pravil, že to byl právě on, kdo ho přivedl ke studiu práv, neboť nechtěl, aby šel syn v otcových šlépějích.
Mladý Rudy Giuliani absolvoval v roce 1968 právnickou fakultu na univerzitě v New Yorku. Začal pracovat na státním zastupitelství, prokurátorské prýmky získal díky usvědčení několika vlivných obchodníků z Wall Street, jejichž zisky pramenily z tzv. insider trading neboli zneužívání informací v obchodním styku. Stál za rozbitím drogového gangu prodejců heroinu a kokainu v kauze Pizza Connection. Jak napovídá název, mafiáni tehdy vybudovali prostřednictvím sítě restaurací s pizzou důmyslný kanál na distribuci drog. V letech 1978–1987 bylo usvědčeno osmnáct velkých drogových bossů. V roce 1980 žaloval Rudy Giuliani největšího mafiánského bosse Josepha Bonanna.
V roce 1981, tedy ve svých sedmatřiceti letech, se stal mafiánský synek vrchním státním zástupcem. Některé zdroje se v této souvislosti pozastavují nad tím, že přes otcův původ prošel bezpečnostními pohovory FBI.
Osobnost roku
Původním politickým přesvědčením byl Rudy Giuliani demokrat, republikánem, i když velmi liberálně orientovaným, se stal v prosinci 1980, pouhý měsíc po zvolení Ronalda Reagana prezidentem USA.
Poprvé se zúčastnil voleb starosty v New Yorku v roce 1989, uspěl však až na druhý pokus po čtyřech letech. Z bezpečnostního hlediska přebíral New York v žalostném stavu, město suverénně vévodilo zločinnosti v USA. Giuliani jako starosta vsadil na metodu nulové tolerance neodpouštějící ani drobná provinění. V letech 1994–2001 měl lví podíl na tom, že zločinnost klesla až o 70 procent.
Hrdinou proti své vůli se však stal v září 2001, na sklonku svého druhého a zároveň posledního volebního období. 11. září zaútočila teroristická organizace al-Káida na Světové obchodní centrum v New Yorku. Během několika desítek následujících hodin se z Rudyho Giulianiho stal politik globálního rozsahu, kterého následující rok povýšila britská královna Alžběta II. do šlechtického stavu. Ještě předtím jako dosluhující starosta vrátil šek na 10 milionů dolarů vystavený na pomoc obětem útoku saúdským princem Al-Valídem. Na konci roku 2001 byl Rudy Giuliani vyhlášen magazínem Time osobností roku. „Děkujeme Giulianimu, že v nás věřil víc, než jsme věřili my sami.“
Rudy Giuliani v roce 2016 podpořil Donalda Trumpa, po jeho nástupu do úřadu prezidenta se stal poradcem v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Zdroj: profimedia.cz
Rudy Giuliani v roce 2016 podpořil Donalda Trumpa, po jeho nástupu do úřadu prezidenta se stal poradcem v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Zdroj:
profimedia.cz
Sázka na Trumpa
Po konci druhého volebního období založil Rudy Giuliani právnickou firmu Giuliani Partners specializovanou na poradenství a otázky spojené s bezpečností. V roce 2002 kandidoval za New York proti demokratické kandidátce Hillary Clinton do Senátu USA. Nakonec však z voleb odstoupil, přednost dostala léčba rakoviny prostaty. Zároveň se však objevily zvěsti, že Giuliani to udělal proto, že netoužil po veřejném propírání svého románku se sekretářkou.
Do velké politiky se chtěl vrátit v roce 2008 prostřednictvím prezidentských voleb. Nakonec, zejména kvůli vlivu konzervativců z řad republikánů prezidentskou nominaci nezískal, z té se těšil válečný veterán John McCain. Jak se shodli odborníci, doplatil Giuliani na příliš korektní vedení kampaně. I když se v září 2011 objevily průzkumy, podle kterých by v následujících prezidentských volbách nejspíš Baracka Obamu porazil, rozhodl se bývalý starosta New Yorku znovu nekandidovat. V roce 2016 podpořil nakonec překvapivého vítěze Donalda Trumpa, po jeho nástupu do úřadu prezidenta se stal jeho poradcem v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Konec ruského komplotu?
V současné době je Rudy Giuliani, o kterém byl natočen film Rudy: Příběh Rudyho Giulianiho, starosty New Yorku a sám sebe si zahrál v jedenácté epizodě seriálu Zákon a pořádek, členem právního týmu Donalda Trumpa, jehož stěžejním úkolem je rozmetání vize Demokratické strany o volebním komplotu Trump – Rusko. Určitě nejsem sám, koho zajímá jejich vzájemná symbióza. Je totiž všeobecně známo, že pokud Donald někoho nemusí, jsou to lidé, kteří se objevují na prvních stránkách novin častěji než on sám...