5. listopadu 2019 21:10

Nixon versus Obama

Při hledání témat pro prvních deset dnů nového měsíce jsem narazil na zajímavou skutečnost. Ve dnech 4.–6. listopadu byli v minulosti zvoleni hned tři američtí prezidenti. Zatímco na Herberta Hoovera (1874–1964) historie víceméně zapomněla, Barack Obama (1961) a Richard Nixon (1913–1994) z dějin bezpochyby hned tak nevymizí.

Na jedné straně republikán Richard Nixon. 37. prezident USA, jediný člověk, který byl zvolen dvakrát americkým prezidentem i viceprezidentem. A rovněž jediný prezident USA, který byl nucen na svůj post rezignovat. Na straně druhé celým jménem Barack Hussein Obama II., demokrat, 44. prezident a první Afroameričan v roli nejvlivnějšího muže planety.

Nixon dobrák od kosti

Srovnání obou prezidentů se před lety věnoval server www.foxnews.com. Nutno říci, že se jedná o médium Demokratické straně nepříliš nakloněné. Server publikoval text Rogera Stonea: Nixon’s Secrets. Srovnání renomovaného autora začíná konstatováním, že Richard Nixon musel odstoupit v roce 1974 v důsledku aféry Watergate. Špehoval tehdy politickou konkurenci, vedl válku bez souhlasu Kongresu a ve snaze „pokrýt“ své konání, použil CIA. Před stíháním ho nakonec zachránila amnestie jeho následovníka Geralda Forda. Přesto autor zastává názor, že ve srovnání s Barackem Obamou byl Richard Nixon ve své podstatě bezelstným mužem a dobrákem od kosti.

S výjimkou prezidenta totiž skončili hlavní aktéři aféry Watergate za mřížemi. Stejně tak dopadli agenti FBI, kteří bez patřičných pověření odposlouchávali protiválečné radikály a zadržovali jejich poštu. Na straně druhé se éra Baracka Obamy zapíše do historie jako éra bezstarostného a nekontrolovaného špiclování. Dělo se tak i mimo hranic USA. Jak vyšlo najevo v roce 2016, tedy na konci druhého funkčního období Baracka Obamy, odposlechům ze strany americké zpravodajské služby NSA se nevyhnuli spojenci, například italský premiér Silvio Berlusconi a hlavně německá kancléřka Angela Merkel. NSA dokonce monitorovala komunikaci tehdejšího generálního tajemním OSN Pan Ki-muna.

Není bombardování jako bombardování

Jak dál pokračuje Roger Stone, byl Richard Nixon obviněn z vydání rozkazu, na jehož základě došlo na přelomu 60.–70. let minulého století k ilegálnímu bombardování Kambodže. Na základě podezření z infiltrace jednotek severovietnamských partyzánů Vietcong, svrhly létající pevnosti B52 na neutrální zemi sto tisíc bomb. Stalo se tak bez vědomí Kongresu, sám Nixon hovořil v této souvislosti o „válečné teorii šílence“. Největším vítězem akce se pak stal skutečný šílenec, ultramarxista Pol Pot a jeho Rudí Khmérové.

Zatímco byl Richard Nixon za tento svůj počin hnán, byť nedohnán k odpovědnosti, Baracku Obamovi prošlo bombardování Libye bez povšimnutí. Výsledkem operace NATO přitom byla totální destabilizace jedné z nejbohatších zemí regionu a s ní související uprchlická krize.

Trojí metr

Jak dál pokračuje Roger Stone, byl Richard Nixon pranýřován za chybějících 18 a půl minuty audiozáznamů z jednání v Bílém domě. Přitom se k nechtěnému smazání přiznala ministryně jeho vlády Rose Mary Woods. Když ovšem za prezidenta Obamy záhadně zmizely záznamy týkající se aktivit proti hnutí Tea Party, pravicově konzervativního uskupení, které pomohlo výraznou měrou Donaldu Trumpovi k vítězství v prezidentských volbách, nikdo to neřešil.

Autor nakonec dospěl k přesvědčení, že Barack Obama udělal v době svého působení v prezidentské funkci z ústavy trhací kalendář. Zatímco Nixon musel za prohřešky své a svých podřízených pykat, stal se Obama hvězdou liberálů.