Martina Sáblíková: „Občas dokážu explodovat“

Playboy: Co říkáte na názor, že základem velkých vítězství jsou malé porážky? Sáblíková: Jednoznačně souhlasím. Alespoň v mém případě je každá prohra spojená se zamyšlením se nad jejím důvodem a snahou zjednat nápravu. Prohra ale nemusí být vždy spojená jen s konkrétním soupeřem, ale také s vítězstvím s tím, že to mohlo být ještě lepší. Je dobré si po každé, i dílčí porážce říct, že vinu je třeba nejdřív hledat u sebe a snažit se hledání dotáhnout do konce. Já vím, že za svoje prohry si můžu sama. Alfu a omegu pro mě představuje okamžik, kdy dojedu do cíle, nevnímám trenéra, jsem strašně unavená, ale vím, že jsem udělala všechno, co bylo v mých silách, abych zajela nejlepší čas.

Playboy: Taky všechno řešíte po závodech u videa? Sáblíková: Můj trenér Petr Novák je v nejlepším slova smyslu fanatik analýz. Podle něj je ďábel skryt v detailu a podle toho rozpitvává každou moji jízdu. Pak se mi snaží vysvětlit, co jsem kde udělala špatně a co bylo dobré, ale mohlo být ještě lepší. Nějak si nemůžu vzpomenout na závod, který jsem podle Petra zajela na sto procent.

Playboy: Myslíte si, že kdybyste stejnou sveřepost a tréninkovou píli investovala do jiného sportu, dosahovala byste srovnatelných výsledků jako v rychlobruslení? Navíc jako dejme tomu padesátá tenistka světového žebříčku byste na tom byla ekonomicky nepochybně líp. Sáblíková: V případě finančního ohodnocení máte nejspíš pravdu, jenže sport, ve kterém rozhoduje o konečném výsledku z větší části práce rukou, jednoznačně zavrhuji. Z mého hlediska spočívá jedna z největších výhod rychlobruslení v tom, že mám ruce za zády.

Playboy: Ještě si říkám, že pokud byste zvolila z pozice introverta sport, který je veřejnosti hodně na očích, mohla byste s tím mít problém. Sáblíková: Nepovažuji se za sveřepého introverta, ale sport jsem si opravdu nevybírala podle popularity a zájmu novinářů. Chtěla jsem prostě dělat a dělám něco, co mě baví. Poněkud paradoxně mi hodně pomohlo, že mě hodně lidí od mého rozhodnutí odrazovalo s tím, že to nemá cenu, protože u nás nejsou pro rychlobruslení podmínky, tradice. Strašně mě to nakoplo, zvýšilo motivaci. I práce s hrablem na rybníku, bez které bych neměla tréninkovou plochu, má své kouzlo.

Playboy: Říkáte, že jste se už naučila rozumět svému tělu. Když tělo vyšle signál, reaguje mozek okamžitě, nebo se naopak snaží tělo přesvědčit o rezervách? Sáblíková: Záleží na druhu bolesti. Něco se dá překousnout, něco ne. Například letos v Itálii mě začalo hodně tahat tříslo. Sama sebe jsem přesvědčila, že to není tak hrozné a měla bych to zkusit. Pak ale přišlo poznání, že se na nohu nepostavím a prostě nemá cenu pokoušet dál osud.

Playboy: V roce 2013 jste řekla, že pokud chcete vyhrávat, uděláte všechno, co trenér řekne. Pořád to platí? Sáblíková: Petrovi věřím takřka bezmezně od svých dvanácti let a zatím má víra v něj přinášela vždy úspěchy. Proto na tom nemíním nic měnit. Takže s ním diskutuji jen ve chvíli, kdy si myslím, že bych to mohla udělat ještě dokonaleji, třeba si přidat nějaký cvik. Petr to nikdy rovnou neshodí ze stolu, někdy dokonce přijde s tím, že je to dobrý nápad. A pokud se mu to nelíbí, vysvětluje mi, že se to například neslučuje s nějakým jeho dalším záměrem.

Playboy: Na první pohled vypadáte jako strašně hodné děvče. Ale když ve vás bouchnou saze, tak to asi bude docela síla... Sáblíková: Řekla bych, že se v tomto směru výrazně neliším od jiných ženských. Když mě někdo hodně naštve, dokážu občas explodovat. Většinou to funguje tak, že to nosím dlouho v sobě a pak to přijde se vší parádou. Bohužel to kolikrát odnesou lidé z mého okolí, zatímco viník je v té chvíli mimo.

Playboy: Martina Navrátilová kdysi řekla, že moment vítězství je moc krátký na to, abychom žili jenom pro něj. Vy trénujete, trénujete a trénujete a vrchol blaha pro vás představuje konzumace párků. Sáblíková: Párky, to je moje velká meta. Berte to tak, že většina roku je to rýže, těstoviny, brambory, salát, libové maso. A pak přijde najednou vysněný čas, kdy si člověk může dát to, na co má opravdu chuť. Třeba párek nebo pořádný hamburger.

Playboy: Až o vás budou někdy natáčet film, bude tam ono slavné prkno, na kterém jste v bytě trénovala? Sáblíková: Asi jo. Mám už sice jiné, ale pořád tu tréninkovou pomůcku používám. Přijedu domů, stadion je pro mě moc malý a rybník nezamrzá, takže trénuji doma na prkně. Pro podřep, což je vlastně můj základní postoj, je to špičková pomůcka. Staré prkno schovávám, je to cenná relikvie.