Jan Kalivoda: „Vždycky to může být lepší“

Sedíš na dvou židlích. Ze které bolí víc zadní část těla? Dakar má tu výhodu, že začíná v lednu, během svátků člověk přece jen nabere energii, má čas na různá předsevzetí. Třeba jak se nebude stresovat, nadávat, kopat vzteky do pneumatik, hádat se s pořadateli. Velká výhoda Dakaru spočívá v tom, že člověk se pak o to víc těší na okruhy.

Když se zadaří, je to věc jezdců, vinu za prohry nesou manažeři? Nevím, jak jinde, ale u nás to tak úplně není. Každopádně na okruzích se nepovede víkend, jenže za dva týdny se začíná znova, bodová ztráta se dá stáhnout. A v mezidobí je čas ledacos vyřešit, narovnat. Dakar jsou dva týdny permanentního závodění a stresu, během kterých musí fungovat úplně všechno. Všichni musíme žít docela dost mimo realitu.

Ideální prototyp dakarského válečníka? Špičkový rutinér schopný okamžitě improvizovat a vědom si toho, že pokud na Dakaru nejsi v cíli poslední etapy, může se stát úplně všechno. Platí to pro jezdce, mechaniky, management…

Jak je těžké složit takový tým? Není to určitě jednoduché, ale zatím to, až na jednu výjimku, o které se nechci bavit, vždycky fungovalo.

Je onou výjimkou jezdec, kterému tým dopomohl například za cenu etapového vítězství k životnímu výsledku, ale uznání se nedočkal? Jak už jsem říkal, nechci se o tom bavit. Ale máš pravdu.

Bavme se o Dakaru 2019. Stejně jako loni pojede posádka Kolomý–Šoltys. Martina Kolomého zařadili pořadatelé mezi favority v kategorii kamionů. Viděl jsem to, máme pochopitelně radost, protože to viděly další desítky, možná stovky tisíc lidí. Na druhou stranu Martin jede desátý Dakar, vyhrál několik etap, vedl v průběžném pořadí. Takže jeho zařazení do okruhu favoritů se mi zdá být logické.

Nebylo by strategicky výhodnější, než přijmout roli favorita, argumentovat, jak moc to bude těžké? A jak silná je konkurence a samotné dojetí do cíle představuje velký úspěch. Těžké to bude, konkurence je velká a úspěch rovná se přežití. Tatra Buggyra Racing ale nejezdí na Dakar zúčastnit se nebo postoupit ze skupiny. Chceme vyhrát, nebo „alespoň“ přivézt beduína, kterého dostávají tři nejlepší jezdci. Zatím se to nepovedlo, ale představa, že bychom vyrazili na Dakar s tím, že Kolomý dojel loni jedenáctý, takže letos skončíme sedmí a bude to super, jde mimo nás. To ale neznamená, že máme problém s týmy, kterým stačí účast. Každý má právo na vlastní priority.

Někdo to může považovat za výraz arogance... Nemyslím si, že ambice rovná se arogance, ale pokud to tak někdo bere, je to jeho svaté právo. Pro nás je nejdůležitější, že se s našimi ambicemi ztotožňují partneři, sponzoři, fanoušci. Nicméně pokud Kolomý dojede na celkové bedně a Martin Šoltys bude po loňském dvanáctém místě letos sedmý, budeme spokojeni. Tedy ne že by to nemohlo být ještě lepší…