Na titulní straně říjnového vydání září Sandra, vámi zvolená vítězka castingu Hledáme Playmate 2024. O své cestě za úspěchem vypráví exkluzivně pro Playboy Daniel Vávra, autor herních klasik a bestsellerů. Playboy také zjistil, co inspiruje olympijského kanoistu Martina Fuksu, čím se stal tak kontroverzní Elon Musk i proč máme strach z umělé inteligence. A to není zdaleka vše. Najdete tu luxusní automobily, tipy na zdravý životní styl, něco k zamyšlení a samozřejmě krásné ženy...
Na začátku story o ikonické značce koňaku je náboženství. V polovině osmnáctého století se totiž rozhodl rodák z Irska, mladý důstojník Richard Hennessy (1724–1800), že nebude sloužit britskému protestantskému králi a vyrazil do katolické Francie.
Příslušník jednotky husarů pak bojoval v květnu 1745 v bitvě u Fontenoy, ve které se v souboji o rakouské dědictví střetly na hranicích dnešní Francie a Belgie vojska Francie a spojené síly Velké Británie, Rakouska, Hannoverska, Nizozemska a Dánska. Z vítězství v jedné z největších bitev dynastických válek 18. století se těšila země galského kohouta. Richardova jednotka se poté stala součástí posádky umístěné na ostrově Ḯle de Ré, ležícím naproti La Rochelle. V roce 1765 odešel Richard Hennessy do výslužby a rozhodl se strávit zbytek života ve městě Cognac. Záhy začal pronikat do tajů výroby vinného destilátu.
Role majitele palírny, výrobce koňaku a obchodníka se zhostil Richard bravurně, deset let zásobovaly lodě koňakem Ameriku, vinný destilát pronikl rovněž na královský dvůr. V roce 1790 ovládal Richard Hennessy 40 procent domácího trhu.
Richard Hennessy se zhostil role majitele palírny, výrobce koňaku a obchodníka bravurně. Stejně tak navázali i jeho následovníci.
Richard Hennessy se zhostil role majitele palírny, výrobce koňaku a obchodníka bravurně. Stejně tak navázali i jeho následovníci.
Jablko padlo blízko od stromu
Po smrti otce zakladatele převzal žezlo syn James (Jacques) Hennessy. Vedl si nadmíru zdatně, v roce 1813 patentoval značku, Jas Hennessy & Co. Přestože byla Francie zmítána revolucemi, společnost rozhodně ekonomicky nestrádala, v průběhu jinak těžkých časů byly položeny základy fungování firmy, které jsou s úspěchem uplatňovány dodnes.
Koňak Hennessy uložený v dubových sudech putoval nepřetržitě mezi evropskými a americkými přístavy, v letech 1818–1819 dobyl z tehdejšího hlediska exotické destinace, jako ruský Petrohrad a indickou Kalkatu. Francouzský královský dvůr dokonce poslal caru Alexandru I. k jeho narozeninám 1080 litrů koňaku, přitom to byl právě ruský panovník, jehož vojska víceméně porazila Napoleonovu armádu.
Jacques Hennessy nebyl jen zdatným byznysmenem, prosadil se rovněž jako politik. Z pozice poslance se v roce 1824 zúčastnil v Remeši korunovace krále Karla X., mimochodem, jednalo se o poslední korunovaci francouzského panovníka. Akce se mimo jiné účastnil kromě ruského cara rovněž první prezident USA George Washington. Mezi hosty nechyběl ani francouzský velvyslanec v Anglii Charles Maurice de Talleyrand-Périgórd, který se zasloužil o expanzi koňaku Hennessy na území hrdého Albionu. Navíc platilo pravidlo o štěstí v neštěstí. V Anglii totiž řádila epidemie cholery, řada lékařů tak předepisovala koňak jako lék.
Jen houšť
Dalším pokračovatelem rodinné tradice se stal vnuk zakladatele, Richard-Auguste Hennessy, který v roce 1840 koupil Château de Bagnolet, zámek je dodnes sídlem společnosti. Majitel už nebyl společností vnímán jako pouhý potomek přistěhovalců, naopak se těšil z postavení vlivného aristokrata. Firma pokračovala v expanzi, koňak Hennessy postupně dobyl trhy v Číně, Austrálii, Novém Zélandu a Panamě. Jak tomu bývá v podobných případech zvykem, na úspěch zareagovali padělatelé. Richard-Auguste Hennessy proto rozhodl o tom, že místo sudů se bude jeho produkce prodávat pouze ve skleněných lahvích.
Jeho pokračovatel Maurice Hennessy se pak v první polovině 19. století zasloužil o to, že rodinný brand vsadil jako jeden z prvních na image reklamu. Díky novinám vyšlo ve známost, že mezi vyznavače koňaku patří císař Napoleon III., Hennessy je zdrojem inspirace pro světově proslulé spisovatele, jako Alexandre Dumas, Charles Dickens či Fjodor Dostojevskij. V roce 1853 společnost založila vlastní stáj špičkových parkurových koní.
V roce 1870 vznikl soubor znalců koňaku, složený z majitelů vinic, master blenderů, sommeliérů a obchodníků, kteří se věnují degustaci „mladých“ koňaků a rozhodují o tom, jakým směrem se bude konkrétní ročník ubírat.
Prohibici navzdory
Další z pokračovatelů rodu Jean Hennessy pak rozhodl o změně reklamní strategie, v roce 1903 přišel po parkurových koních na řadu tým v curlingu. Dále bylo rozhodnuto o tom, že v případě každé jednotlivé destinace bude realizována reklamní strategie šitá na míru obyčejům konkrétní země. Mezitím se sféry „vlivu“ koňaku rozrostly o Indočínu, Palestinu, Uruguay.
Po čase putovaly lodě plné lahví (s přepravou v sudech se definitivně skončilo v roce 1911) rovněž směr USA. V té době se už celosvětově proslulá značka vypořádala v letech 1920–1933 s prohibicí, když vsadil na „anglický“ model, koňak se tedy prodával v lékárnách.
Rodina se zároveň angažovala politicky. V roce 1919 zastupoval Jean Hennessy Francii u příležitosti založení Ligy národů, za dalších devět let byl jmenován ministrem zemědělství.
Zdroj: LVHM
Zdroj:
LVHM
Světová jednička
Po konci druhé světové války značku řídil Morris Hennessy. Kromě stabilizace firmy a zdařilého návratu na trhy ztracené ve válce založil v roce 1947 s cílem dalšího vývoje speciální laboratoř. Tři roky poté se narodil Maurice Hennessy, který stojí v čele největšího producenta koňaku na světě dodnes. Postupem času získala značka 2500 dodavatelů hroznového vína a 40 sklepů s největšími zásobami vinného destilátu na světě.
Maurice byl v roce 1987 pochopitelně účasten fúze, spojením značek Louis Vuitton a Moët Hennessy tehdy vznikl největší konglomerát s luxusním zbožím LVHM. Jeho součástí je několik značek šampaňského (například Dom Pérignon, Ruinart, Krug) a whisky (Glenmorangie, Ardberg, Glen Moray), koňak je zastoupen pouze Hennessy. A jinak tomu hned tak nebude. Není totiž důvod.