16. července 2018 16:45

Didier Deschamps: malý velký muž…

Francie a nejen ta fotbalová, má novou modlu. Před několika desítkami hodin dokázal trenér Didier Deschamps (1968) to, co před ním zvládli pouze Brazilec Mário Zagallo a Němec Franz Beckenbauer. Jako třetí muž fotbalové historie dovedl národní tým k titulu světových šampionů jak z pozice hráče (1998, Francie), tak trenéra (2018, Rusko).

AMBICE: Vždy jen ty nejvyšší. Hráč i trenér mistrů světa. Jako hráč vyhrál titul mistra Evropy, dvojnásobného šampiona Ligy mistrů. Vítěz ligových soutěží ve Francii a Itálii.

BRANKY: Nic moc, ale od toho defenzivní záložník není. Jak pravil kdysi Eric Cantona: „Úkolem Deschampse je odebrat míč a pak ho co nejrychleji předat talentovanějším hráčům.“

CÍLE: V této chvíli těžko říct. Didier Deschamps ať jako hráč, či trenér vyhrál takřka všechno, co se vyhrát dalo. Chybí mu jen evropské double, jeho tým prohrál před dvěma lety doma ve finále ME v prodloužení 0:1 s Portugalskem. Jako lákavá vidina se jeví trenérský triumf v Lize mistrů.

FILOZOFIE: Nic než tvrdá práce a ochota udělat pro vítězství týmu víc, než je v lidských silách. Kdo tuto filozofii nevyznává, nemá šanci.

EMOCE: K poker face má Deschamps daleko. Existovali a existují mnohem emotivnější hráči i trenéři.

GALSKÝ KOHOUT: V národním týmu nastoupil Deschamps celkem ve 104 zápasech, ve kterých dal 4 branky. Jako kapitán dovedl reprezentaci k vítězství na MS 1998 a ME 2000. Z pozice trenéra získal v roce 2016 na domácím šampionátu evropské stříbro, letos se radoval ze světového zlata.

HENRY: Svého slavného spoluhráče, mistra světa 1998, pokořil v semifinále v Belgii, ve kterém Thierry Henry působil v roli asistenta belgické reprezentace.

CHELSEA: Angažmá z kategorie méně známých. V barvách londýnského klubu nastoupil v sezoně 1999–2000 celkem ve 47 utkáních a dal jednu branku.

JUVENTUS: Vedle reprezentace srdeční záležitost. Jako hráč hrál s Juve tři finále Ligy mistrů v řadě, z toho jedno vítězné. V sezoně 2006–2007 dovedl z pozice trenéra Juventus do Série A, přestože jeho klub začínal po přeřazení kvůli úplatkářské aféře v Sérii B s mankem 30 bodů.

LIGA MISTRŮ: Na svém kontě má jako hráč dva triumfy. V sezoně 1992–1993 zvedl jako kapitán Olympique Marseille nad hlavu vysněnou trofej po vítězství 1:0 nad AC Milán. Totéž si zopakoval o tři roky později, kdy Juventus Turín porazil na penalty Ajax Amsterdam.

MONACO: S knížecím klubem získal jako trenér francouzský titul (2003), v následující sezoně dovedl podceňovaného outsidera do finále Ligy mistrů, kde jeho tým prohrál 0:3 s FC Porto.

NANTES: První velký klub, ve kterém v roce 1985 začínal. V případě do úmoru pracovitého záložníka to tehdy na velkou kariéru nevypadalo.

PREMIÉRA: Poprvé nastoupil za národní tým jako hráč v roce 1989, tehdy ho Michel Platini povolal k utkání s Jugoslávií. Trenérem reprezentace byl Didier Deschamps jmenován v červenci 2012.

RAGBY: S tímto sportem, který ve Francii konkuruje fotbalu, Deschamps začínal v celku Biarritz Olympique. Pak se prozíravě rozhodl pro fotbal.

SPOLUHRÁČI: Zidane, Petit, Blanc, Mendieta, Boli, Völler, Cantona, Papin, Jugović, Barthez, Desailly, Bokšić, Del Piero, Conte, Vialli, Henry…

TAKTIKA: Téma, o kterém nelze s Deschampem vůbec diskutovat. Proto například ve výběru pro MS v Rusku chyběl hůře zvládatelný snajpr Realu Madrid Benzema. K stoprocentnímu plnění taktických pokynů přiměl i problémového Paula Pogbu.

VALENCIA: Do Španělska si Deschamps odskočil v závěru hráčské kariéry, v sezoně 2000–2001 došla Valencie do finále Ligy mistrů, ve kterém podlehla v penaltovém rozstřelu Bayernu Mnichov. Do utkání nenastoupil.

ZIDANE: Se svým spoluhráčem ze zlatého týmu 1998, který dovedl Real Madrid třikrát v řadě k vítězství v Champions League, zřejmě svede nejspíš předem vyhraný souboj o titul nejlepšího trenéra sezony.