Co není od věci znát o rodinných firmách

• V případě rodinných firem je atypické to, že se jedná o držitele vlastnických titulů, které do určité míry budují identitu rodiny. Pokud je propojení rodiny se značkou velké, tak ochota pouštět do firmy investory je malá.
• Během tří generací se bohatství vytrácí. Zakladatel měl nápad, vybudoval firmu, druhá generace pak z nápadu žila a třetí všechno utratila. Rodina se totiž chová jinak než standardní investor, kterého zajímá kombinace rizika a výnosu. Není proto od věci přečíst si knihu Firmu si půjčuj od svých vnoučat, autora Dennise T. Jaffeho.
• Vůbec nejhorší situace nastává, když děti chtějí, ale prostě na to nemají. Hodně záleží na tom, jak a na jaké úrovni probíhala v rodině komunikace o podnikání. Existují studie, podle kterých musí klasický manažer učinit v průměru jednou za deset minut rozhodnutí, což v případě rodiny z pochopitelných důvodů nefunguje.
  
  

  Jiří Hnilica, vedoucí Katedry strategie a zakladatel Centra pro rodinné firmy na Vysoké škole ekonomické. Zdroj: archiv Jiřího Hnilici

  Jiří Hnilica, vedoucí Katedry strategie a zakladatel Centra pro rodinné firmy na Vysoké škole ekonomické. Zdroj: archiv Jiřího Hnilici
• Zdaleka ne každý může být šéf, to ovšem neznamená, že jedinec nevhodný k řízení rodinné firmy nemůže být užitečný jako jeden z vlastníků. Pokud se v případě člena, který není vhodný na pozici CEO, nehledají možnosti, jak ho zapojit do ekonomických aktivit rodiny, končí to většinou špatně. Na základě filmu Kmotr se v problematice rodinného podnikání používá termín Fredo efekt. Jedná se o případ prostředního syna mafiánské rodiny Corleone, který frustraci z minimálního zapojení do rodinného byznysu vyřešil zradou, za kterou byl po smrti matky na příkaz bratra a dona Michaela fyzicky zlikvidován.
• Budoucnost rodinných firem bude záležet na institutu rodiny jako takové. Trochu se rozpadá, ale pořád nějak funguje. Faktem je, že nejvíc dlouhodobě fungujících rodinných firem je v zemích Jižní Ameriky, ve Španělsku a Itálii, ve kterých se táta pořád těší velkému respektu a rodina je považována takřka za svatou.

(Rozhovor s profesorem Jiřím Hnilicou mimo jiné o tom, že když vím proč, vím jak, a když vím jak, tak vím co, je součástí květnového čísla)