Charles Lindbergh: „Tak nás tady máte.“

Dne 20. května 1927 odstartoval kvůli přepsání historie letectví a zisku šeku z vodou nasáklého Rooseveltova letiště v New Yorku pilot Charles Lindbergh (1902–1974). Za sebou měl kariéru špičkového poštovního pilota, nějaký čas se s vlastním letadlem věnoval tehdy populárnímu kaskadérství. Před pokusem absolvoval jediný noční let, při kterém přeletěl arkansaská jezera Village a Chicot.

Benzin, čaj a sendviče

Odvážlivci se nedávaly příliš velké naděje, zejména pak, když stejný měsíc zmizela při pokusu o přelet z Paříže do New Yorku neznámo kam posádka složená ze slavného francouzského pilota Nungessera a jeho navigátora Coliho. Na Lindbergha přitom čekalo 5800 kilometrů a přes 33 hodin bez spánku. Navíc se v důsledku předstartovních příprav protáhl spánkový deficit na 55 hodin. Po dvaceti hodinách letu přišly první halucinace. Evropu, přesněji řečeno Irsko „dobyl“ Lindbergh asi po 26 hodinách, před sebou měl však ještě sedm hodin letu. Po více než 33 hodinách zakroužil nad Eiffelovou věží, aby poté přistál na letišti Le Bourget. V první chvíli nebyl na euforii čas, pilot musel řešit mnohatisícový dav, který se hnal k jeho letadlu, hrozilo tak zranění vrtulí. Uvítacímu výboru pak lakonicky sdělil: „Tak nás tady máte.“ Během letu spotřeboval 1400 litrů benzinu, vypil litr čaje, počet během letu spořádaných sendvičů se liší. Některé zdroje hovoří o jednom, jiné o čtyřech.

Vítězný duch ze St. Louis

Pod pojmem „nás“ měl Charles Lindbergh na mysli sebe a malý, pouhých osm metrů dlouhý poštovní letoun Ryan NYP o síle 225 koní. Přestože lehké jednomotorové a jednomístné letadlo nevzbuzovalo na první pohled příliš velkou důvěru, u Lindbergha se jednalo o ideální variantu. Rozhodující roli totiž hrály peníze. Letadlo vyšlo na přijatelných 16 tisíc dolarů, Charles Lindbergh investoval ze svého dva tisíce dolarů, zbytek dodali sponzoři. Stroj byl nakonec vyroben během dvou měsíců, přičemž největší důraz byl kladen na dostatečnou kapacitu palivových nádrží. Jak vyšlo najevo po doletu, v nádržích zůstalo kolem 300 litrů benzinu. Kvůli umístění jedné z palivových nádrží před kokpitem pilot po celou dobu letu neviděl před sebe! Lindbergh tento nedostatek řešil periskopem, případně se vykláněl do stran, což ho vedle nepohodlného sedadla udržovalo ve stavu bdělosti. K navigaci pak sloužil ještě kompas. Letoun se zapsal do historie pod dvěma jmény – Ryan NYP (New York–Paris) a Spirit of Louis, neboť toto město sehrálo roli největšího sponzora.

Lindberghův zákon

Z do té doby nepříliš známého pilota se stala, nejspíš i proti jeho vůli, celebrita. Dostal řadu ocenění, včetně Řádu čestné legie. Oženil se a měl šest dětí. Syn Charles se však stal v roce 1932 obětí únosu, přestože Lindbergh zaplatil výkupné, našlo se jen mrtvé synovo tělo. Příběh posloužil jako námět pro román Agathy Christie Vražda v Orient-expresu. Vrah Bruno Hauptmann byl později zadržen, usvědčen a odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v roce 1936. V reakci na vraždu přijali zákonodárci tzv. Lindbergh Law, od té doby je únos v USA považován za federální zločin. Po synově vraždě se rodina přestěhovala do Evropy, střídavě žila v Anglii a ve Francii.

Vzhůru do boje

V meziválečném období měl Charles Lindbergh koketovat s nacismem, v roce 1938 přijal vyznamenání z rukou druhého muže říše Hermanna Göringa. Ve stejné době však poskytoval americké administrativě důležité informace o vývoji německého vojenského průmyslu. Po vypuknutí druhé světové války zprvu odmítal účast USA v konfliktu, po útoku na Pearl Harbor ale nastoupil k válečnému letectvu. V roce 1954 byl jmenován brigádním generálem.

Rok předtím získal Charles Lindbergh za svou knihu The Spirit of St. Louis nejvyšší americké literární ocenění Pullitzerovu cenu. Zemřel na Havajských ostrovech, jeho Autobiography of Values byla vydána posmrtně. Pětasedmdesáté výročí výkonu, který změnil historii letectví, pak pojal stylově jeho vnuk Erik, když původní trasu urazil za 17 hodin a 17 minut.