10. června 2019 19:05

Cesta do hlubin Kloppovy duše

V článku publikovaném před časem jsem psal v souvislosti s německým manažerem Liverpool FC o trenérovi, který neumí velké finále. Od 1. června 2019 je to po vítězství nad Tottenhamem Hotspurs ve finále Champions League všechno jinak, Jürgenu Kloppovi se proto dostává dalšího prostoru v podobě citací odhalujících stav jeho mysli.

„Kdybych ve čtyřech letech viděl hrát jako první Barcelonu, nikdy bych se nezajímal o fotbal. Raději bych si vybral tenis. Nelíbí se mi, když jeden z týmů vyhraje jen proto, že 80 procent času drží míč. Je mi líto, ale něco takového mi nestačí…“

„Zatím jsem toho zase tolik nevyhrál, ale každý z triumfů jsem si vždy užíval. V takových případech se totiž ukázalo, že můj tým i já jsme se vydali správným směrem, pracovali jsme trpělivě a víc než ostatní. A takové poznání je pro mě nesmírně důležité.“

„Před patnácti lety bylo ve fotbale všechno jinak. Trenéři dali hráčům pokyny a žádné otázky nebyly povoleny. Ale teď musí trenér své hráče milovat. Nestačí nařizovat, musí s nimi mluvit, zajímat se o jejich životy, obavy, očekávání.“

„V případě vítězství se jedná o zásluhu každého jednotlivého člena týmu. Pokud prohrajeme, je to jen moje vina.“

„Zažil jsem toho ve fotbale opravdu hodně, ale nepamatuji se na tak neuvěřitelné utkání, jakým byla naše odveta proti Barceloně.“

„V našich červených dresech je nějaká zvláštní síla. Mají psychologický dopad jak na nás, tak na soupeře. Když si je hráči obléknou, vypadá to, jako by v každém z nich hořel oheň. Vzpomínám si, že když jsem poprvé viděl fotbalisty FC Liverpool v červených dresech, připadali mi jako pohádkoví obři.“

„Každý trenér má svůj vlastní styl. Například Arsene Wenger miluje hru založenou na přihrávkách, ovládání míče. Jeho týmy mi připomínají symfonické orchestry. Dávám přednost heavy metalu. Čím více nahlas, tím lépe.“

„Někdo tvrdí, že spí jako malé dítě. Já spím jako jedenapadesátiletý muž, který potřebuje několikrát za noc vstát za účelem vyprázdnění močového měchýře.“

„Samozřejmě že cílem každého sportovního zápasu je vítězství. Ale nesmí se jednat o jediný cíl. Představte si, že tlučete na nebeskou bránu a jediná otázka, na kterou se vás zeptají, je, jestli jste vyhrál. Vždyť v životě existují mnohem důležitější věci. Například jestli jste udělali všechno nejlíp, jak jste mohli. Nebo jestli jste se pokusili změnit věci k lepšímu, naplnit dům láskou. Pokud odpovíte kladně, dostane se vám pozvání do ráje.“