Tak pravili v Playboyi 2024

„Konkrétně Erlinga Haalanda vnímám jinak než Roy. Ale jinak se držím zásady, že co vidím, to říkám. Snažím se nikoho neurážet, nemluvím sprostě. Ale pokud národní tým nehraje dobře, nevidím důvod, proč bych měl vyzdvihovat jeden povedený aut. Zatím na to ale nejsme zvyklí. Komentoval jsem zápas nároďáku s Norskem, který jsme nějak vyhráli. Následující týden jsem potkal dva členy realizačního týmu. Když mi první z nich sdělil, že jsem na nich nenechal nit suchou, tak jsem se tomu zasmál. Pak jsem potkal za pár minut dalšího, stejný příběh. Nakonec jsem jim řekl: „Kluci, hrajte krásný fotbal, a já ho budu krásně komentovat. Ale nechtějte po mně, abych komentoval něco, co nevidím.“
Jeden z nejlepších fotbalistů české historie Karel Poborský o tom, jak vnímá profesi komentátora.

„Elekromobilita je dokonalým symbolem a signifikantním ukazatelem zelené transformace a lží, které jsou nám v rámci ideologie Green Dealu předkládány. Automobil je pro mnohé z nás symbolem svobody a základní životní nutností. Už staří Římané stavěli cesty mezi městy a svobodný pohyb patřil vedle práva mezi základní pilíře úspěchu této civilizace. Pokud někdo tvrdí, že nejlepší transport je ten, který se neuskuteční, začne tlačit teorii nerůstu, chválit vypínání jaderných elektráren v Německu, které nás v jisté míře dostalo na začátku války na Ukrajině do energetické krize, jde proti obyčejným lidem. Stejně tak je tomu v případě touhy na jedné straně zakázat výrobu aut, ale zároveň auta sdílet, nikoli vlastnit. Po vzoru Stalina a Pol Pota jde samozvaná elita proti občanům.“
Kandidát do Evropského parlamentu Filip Turek Green Deal opravdu nemusí.

„Je to samozřejmě paradox, ale z pozice senátora a právníka, který Istanbulskou úmluvu prostudoval, mohu zodpovědně říci, že se o žádnou smlouvu na ochranu žen před násilím nejedná. V úmluvě je velmi umně skryt institut financování neziskových organizací, náhrad tzv. poškozených, kdy, pokud nedojde k úhradě, je možno žalovat Českou republiku… Výčet kostlivců ve skříni by mohl pokračovat.“
Nezávislý senátor Zdeněk Hraba má o Istanbulské úmluvě jasno.

„Mám z ní obavy. Mozek samozřejmě není sval, ale pokud se netrénuje, tak sice nezakrní, nicméně zmizí neurony, které jsou propojeny sítí vláken, spojů a nečinnost je zabíjí. Proto, pokud za nás bude psát například habilitační práce nebo knihy umělá inteligence, nebude je mít kdo číst.
Kardiochirurg a senátor Jan Pirk a jeho názor na umělou inteligenci.

„V obou případech se jedná o umění, a pokud chceš uspět, musíš kromě talentu strašně moc makat, Představa, že se muzika dělá víc v hospodě u piva než ve zkušebně, je sice optimistická, ale nemá moc společného s realitou. Baletu i heavy metalu musíš být, pokud chceš něčeho dosáhnout, zcela oddaný. Balet a hlavně klasická představení mají daná pravidla, každá velká role se dá srovnat s největšími mistry. V případě Dymytry jsem měl jasnou představu, jak to má vypadat, první masky nám vyráběli samozřejmě v Národním divadle. Chtěli jsme být rozdílní a taky trochu provokovat, proto jsme začali hrát v maskách, a dokonce i v sukních. A díky baletní průpravě jsem asi jediný muzikant na světě, který umí hvězdu s kytarou na jedné ruce. Začátky byly těžké, ale divadlo mi dalo cit pro scénu, estetiku a styl, který nás pak odlišoval od ostatních kapel. Ale odhaduji, že pokud někdo chodil na balet a Dymytry a v obou případech si to užíval, byl to asi jedině můj táta.“
Jiří Dymo Urban z kapely Dymytry našel průsečík mezi baletem a heavy metalem.