Na titulní straně říjnového vydání září Sandra, vámi zvolená vítězka castingu Hledáme Playmate 2024. O své cestě za úspěchem vypráví exkluzivně pro Playboy Daniel Vávra, autor herních klasik a bestsellerů. Playboy také zjistil, co inspiruje olympijského kanoistu Martina Fuksu, čím se stal tak kontroverzní Elon Musk i proč máme strach z umělé inteligence. A to není zdaleka vše. Najdete tu luxusní automobily, tipy na zdravý životní styl, něco k zamyšlení a samozřejmě krásné ženy...
První listopadovou neděli se všichni boxerští nadšenci dočkají velkého comebacku. Poprvé od roku 1979 se totiž vrátí mistrovství České republiky v boxu do takřka posvátných prostor pražské Lucerny.
A nejen to, díky úsilí mezinárodního rozhodčího a předsedy dozorčí rady České boxerské asociace Pavla Hynka a jeho manželky Adély, kteří se chopili role promotérů, se poprvé v historii v Česku uskuteční šampionát, na kterém se vedle amatérů představí i nejlepší čeští profesionálové. Vítěz se tak stane jednoznačným domácím králem, případně královnou dané hmotnostní kategorie.
Pavel Hynek zastává názor, že amatérský, chcete-li olympijský, a profesionální box představují spojené nádoby. Ve prospěch jeho úvahy vypovídá skutečnost, že přes 20 procent olympijských medailistů přetaví později cenný kov v titul profesionálního mistra světa.
Amatéři versus profesionálové
Provázanost mezi amatéry, chcete-li představiteli olympijského boxu, a profesionály je nezpochybnitelná. Mezi deseti nejlepšími boxery těžké váhy všech dob je hned pět olympijských medailistů – Muhammad Ali (1, Řím 1960), Joe Frazier (3, Tokio 1964), George Foreman (4, Mexiko 1968), Evander Holyfield (7, Los Angeles 1984) a Lennox Lewis (10, Soul 1988). Pouze Holyfield přitom domácí olympiádu nevyhrál, když skončil třetí.
Muhammad Ali, tenkrát ještě jako Cassius Clay, vybojoval olympijské zlato v Římě v roce 1960.
Zdroj: profimedia.cz
Muhammad Ali, tenkrát ještě jako Cassius Clay, vybojoval olympijské zlato v Římě v roce 1960.
Zdroj:
profimedia.cz
Od roku 1904, kdy se stal box olympijských sportem, do poslední olympiády v Riu de Janeiro získalo 219 vítězů celkem 237 zlatých medailí. Z nich se rekrutuje 41 profesionálních mistrů světa, což se rovná 18,72% úspěšnosti. Vezmeme-li v potaz, že až do roku 1989 byl profi ring zapovězen s výjimkou Jugoslávie všem špičkovým boxerům východního bloku včetně Kuby, jedná se o mimořádný výsledek. Mezi olympijskými vítězi a zároveň profesionálními mistry světa jsou kromě výše uvedeného kvarteta supertěžké váhy rovněž šampioni Mate Parlov (Mnichov 1972), Leon a Michael Spinksové (oba Montreal, 1976), Pernell Whitaker (Los Angeles, 1984), Henry Maske (Soul, 1988), Oscar De La Hoya (Barcelona, 1992), Vladimir Kličko (Atlanta, 1996) či Anthony Joshua (Londýn, 2012).
Mnohonásobný nejbohatší sportovec světa Floyd „Money" Mayweather jr. se musel na OH v Atlantě 1996 spokojit „jen“ s bronzem.
Zdroj: profimedia.cz
Mnohonásobný nejbohatší sportovec světa Floyd „Money" Mayweather jr. se musel na OH v Atlantě 1996 spokojit „jen“ s bronzem.
Zdroj:
profimedia.cz
Titul profesionálního mistra světa pak vybojovala i řada boxerů, kteří se na olympiádách museli spokojit „jen“ s medailí. Nejslavnějším z nich je bezesporu držitel bronzu z OH v Atlantě 1996, mnohonásobný nejbohatší sportovec světa Floyd Mayweather jr. V profesionálním ringu neporažený boxer prohrál pouze jednou, a to s bulharským mistrem světa Serafimem Todorovem. Následují držitelé stříbrných olympijských medailí Riddick Bowe (Soul, 1988), Roy Jones jr. (Soul, 1988) či Amir Khan (Atény, 2004).
(Článek Zahřmí v Lucerně na lepší časy je součástí listopadového Playboye)