Tomáš Enge: „S Leclerkem přišla nová dravost“

Playboy: Dvě vítězství v řadě na okruzích Spa a zejména v Monze, to už asi nebude náhoda. Enge: Určitě ne. V případě Charlese Leclerka bylo vítězství pouze věcí času. Přestup ze Sauberu k Ferrari představuje mimořádný skok, nikdo se proto nemohl divit, že se v první polovině sezony rozkoukával, hledal svoji pozici v týmu, seznamoval se s technikou. Nasával atmosféru a vyrovnával se s pozicí jezdce, s jehož příchodem jsou spojena velká očekávání. Nicméně v každém závodě, ať dopadl z výsledkového hlediska jakkoli, bylo zřejmé, že se jedná o pilota s mimořádným potenciálem. Přišlo první vítězství ve Spa, pak nedělní Monza…

Playboy: V průběhu závodu v Monze jsem si říkal, že ten hoch musí mít nervy z oceli. Enge: Tak nějak. Ustál neuvěřitelný tlak dvojice jezdců týmu Mercedes Bottas–Hamilton. Udělal méně chyb než soupeři, a právem vyhrál.

Playboy: Nepřipomíná dnešní situace ve Ferrari dění ve stáji McLaren z roku 2007? K dvojnásobnému světovému šampionu Alonsovi tehdy přišel mladíček Hamilton, začal vyhrávat, atmosféra v týmu houstla a houstla, nakonec získal poslední titul pro Ferrari Iceman Kimi. Enge: Nemyslím si to. V první řadě můžeme dnes říct, že letošním mistrem světa bude Lewis Hamilton, který má pohodičku, může dojíždět druhý, třetí… Charles Leclerc je aktuálně v celkovém pořadí před stájovým druhem, čtyřnásobným mistrem světa Sebastianem Vettelem. V týmu sice mezi oběma jezdci proběhlo několik rozmíšek, když Sebastian dostal příkaz pustit Charlese před sebe, ale tím to končí. Vettel je totiž natolik zkušený jezdec, aby věděl, že když to nejde, tak to nejde. A velmi dobře si uvědomuje, že závodí za Ferrari. Zároveň odhaduji, že z pozice čtyřnásobného mistra světa to má v hlavě uspořádané trochu jinak než tenkrát Fernando Alonso.

Playboy: Takže Sebastian Vettel je v dobrém psychickém rozpoložení, nemá problém s tím, že Ferrari sice vyhrává, ale děje se tak zásluhou stájového druha? Enge: Opravdu si netroufám komentovat psychické rozpoložení Sebastiana Vettela. Ale jsou závody, které se z celé řady důvodů prostě nepovedou. Pravidlo o tom, že chybovat je lidské, platí i ve formuli 1. Sebastian je v kolotoči F1 od roku 2007, má čtyři tituly mistra světa a ví, že nelze donekonečna vyhrávat. S tím, že přišel čas, kdy se v týmu objevil o deset mladší jezdec, který aktuálně vítězí, se dokáže srovnat. Jsem ale přesvědčen, že rozhodně neztratil hlad po výhrách.

Playboy: Způsobem závodění mi Charles Leclerc připomíná Ayrtona Sennu. Nebo se pletu? Enge: Přinesl do formule 1 novou dravost. Když začínal Max Verstappen, předváděl občas hrůzostrašné věci. Leclerc takové problémy nemá. Na to, když někdy v 80. letech začínal Ayrton Senna, si moc nepamatuji, bylo mi pár let. Ale jeho éra ve stájích McLaren a Williams – to byly skvělé souboje především s Alainem Prostem. Velké bitvy kolo na kolo, ale zároveň, s výjimkou jednoho závodu na japonském okruhu Suzuka, vždy férové. Charlese Leclerka bych nepřirovnával k nikomu. Každý má svůj styl, charakter. Když začínal už zmiňovaný Max Verstappen, kroutili jsme nad jeho stylem hlavou. Udělal si ale jméno, prostor na trati, jezdci kolem ho začínali nějak vnímat. Když dnes jede, někteří jezdci až uhýbají.

Playboy: Že by přebral styl Tomáše Engeho? Enge: To nevím, Ale je pravda, že když jsem se objevil někomu v zrcátkách, dostal dotyčný jezdec do sluchátek pokyn, aby si dal pozor…

Playboy: Hovoří se o stylech Schumachera, Senny, Prosta. Bude se po deseti letech mluvit o stylu Charlese Leclerka? Enge: Zatím má k tomu všechny předpoklady. Je rychlý, má občas i štěstí, bez kterého se neobejde žádný jezdec. Znovu se musím vrátit k nedělnímu závodu v Monze, kdy po celých 53 kol ustál enormní tlak. Nikdo, kdo to nezažil na vlastní kůži, nemůže ani tušit, co to znamená startovat v Itálii na ferrari z pole position. Nejde tu jenom o soupeře, ale o tým, sponzory, média, o touhy 150 tisíc tifosi, kteří čekají na domácí vítězství od roku 2010. Kdo to zvládne, má na to být šampion.