návrat zpět
Co hledáte?
Smazat

reklama

reklama

Autor: Oldřich Sova
Sport

Petr Vabroušek: „Nejdřív s rezervou, pak do mrtva!“

Vydáno: 25.10.2019
Když jsem někdy v dubnu během rozhovoru s Petrem nadhodil vizi štafety domácích běžců schopných zaběhnout maraton pod dvě hodiny, bral jsem to jako ryze akademickou debatu. Jeden z nejlepších světových triatletů však ne.

Až „nechutný“ perfekcionista nezměnil názor, ani když Keňan Kipchoge zaběhl s pomocí ohromného balíku peněz a desítek elitních vodičů ve Vídni čas 1:59:40. Prý to v Havířově jeho parta prostřednictvím facebooku „sesbíraných“ rychlých kluků na H10 Playboy Atex Maraton dá! Nakonec se tak stalo, čas 1:59:16 rovná se nejrychlejší maratonská štafeta všech dob.

Playboy: Po nakonec úspěšném pokusu tvých rychlých běžců jsme se shodli na tom, že drama do posledních stovek metrů je nakonec lepší než překonání Kipchogeho času o tři minuty. Viděl jsi to stejně na 35. kilometru, kdy se hrálo o sekundy, navíc bylo zřejmé, že dva běžci budou muset dát tři úseky?
Vabroušek:
V tu chvíli to sice moc nevypadalo, ale napětí nás neskutečně nabudilo a semklo. Proto z toho byl nakonec nezapomenutelný zážitek. Většina se necítila už na ten druhý úsek a přidělit někomu dokonce třetí nebylo lehké. Bylo to těžké rozhodování pod časovým tlakem.

Playboy: Potěšil tě víc konečný výsledek, nebo to, že jsi některé hochy motivoval k tomu, aby šli hodně přes hranu?
Vabroušek:
Výsledek samozřejmě potěšil, ale mnohem víc mě nadchnul gradující průběh. Jinak kluky jsem spíš před výkonem „přes hranu“ varoval. Instrukce byla ve smyslu 700 metrů s drobnou rezervou a 300 metrů stupňuj do mrtva! U těch, které jsem měl vytipované na dva okruhy, to platilo až pro druhý běh. Všichni balancovali na hraně.

Autor: Oldřich Sova

Playboy: Štafeta je v dobrém i zlém kolektivní sport, ale v souvislosti s H10 Playboy Atex Maraton se mi vždy vybaví jména Nicolas Vojtaš – Radim Grebík, oba zvládli tři úseky...
Vabroušek:
Bylo vidět, že tam všichni nechali všechno, co ze sebe v konkrétní chvíli dokázali vyždímat. Ale na Radima s Nicolasem jsem toho nakonec musel naložit nejvíc. A přitom Radim dlouho váhal s účastí s obavou, aby to ostatním nepokazil…

Playboy: V dubnu jsme se nejdřív bavili o hranici dvou hodin, pak asi čtyři dny o 1:59:39. Nakonec jste nastavili šílený čas 1:59:00. Mělo to mít psychologický dopad, aby běžci věděli, že existuje rezerva?
Vabroušek:
Přesně tak, Kipchoge předvedl se svými vodiči fantastický čas, nechtěli jsme prohrát o pár sekund. Proto to měl spíkr Vlado Baron nastavené na 1:59:00. Když jsme ale na tenhle mezičas po pětadvaceti kilometrech hodně ztráceli, šli jsme do konfrontace s časem Kipchogeho 1:59:40. Ani jeden z běžců nesměl ztratit motivaci. Zároveň se ale jeden přepálený úsek s křečí rovnal konci veškerého snažení jak 28 běžců, tak pořadatelů. Tomuto vědomí odpovídala i moje snaha motivovat jednotlivé běžce.

Autor: Oldřich Sova

Playboy: Psal jsi mi, že umíš bouchnout jako papiňák. Když však jeden z běžců ztratil na svém úseku 38 sekund a vlastně se začínalo znova, zachoval jsi ledový klid?
Vabroušek:
V tu chvíli nebyl na žádné bouchání čas. Na vyzpovídání právě doběhnuvšího, kontrolu jeho času, celkového mezičasu, přehození wattmetru a rychlou konzultaci s Vladem a Lumírem o běžcích pro další úseky a přípravu dalšího běžce na předávku jsme měli necelé tři minuty. Ale nemám problém fungovat pod tlakem. Při rozhodování v průběhu Ironmana taky nemůžu zastavit a přemítat…

Playboy: Děláš sport, ve kterém je prakticky všechno na tobě. Najednou jsi byl závislý na tom, jestli ti běžci na posledních dvanácti kilometrech kývnou na dva tři běhy, přitom páky jsi měl pouze na syna Filipa. Jaký je to pocit?
Vabroušek:
Nezvyklý a vzrušující. Před vlastními závody už obvykle nemám problém usnout. Ale v tomto případě jsem pár večerů usínal hodně ztuha. Tušil jsem, že z původně 32 přihlášených běžců určitě někdo nedorazí, což se nakonec potvrdilo. Ale těch 28 to zvládlo neskutečně. Před startem tam stála parta osmadvaceti atletů, orienťáků a triatletů, kteří se většinou nikdy neviděli. Během závodu se z nich ale stal bezchybně fungující tým. Lehce to přeženu, ale připomínali mi zlaté hochy z Nagana.

Autor: Oldřich Sova

Playboy: Na rozdíl od tebe jsem nenesl kůži na trh, přesto mě představa, že veškerou dřinu a taktiku vynuluje jedno zatahání ve svalu, děsila.
Vabroušek:
A podobně to prožívali i další partneři štafety, samotní běžci i diváci. Taky proto byla atmosféra tak fantastická.

Playboy: Položil sis někdy v průběhu 1:59.16 hodiny otázku, jestli to máš vůbec zapotřebí?
Vabroušek:
Ne. Problémy jsou od toho, aby se řešily. A když se do něčeho pustím, tak tomu věnuji svou veškerou energii. Na filozofické otázky je čas až potom…

Playboy: Dáš si do CV Petr Vabroušek, kouč nejrychlejší maratonské štafety světa?
Vabroušek:
Určitě ne. Tam mám své sportovní výkony. Tohle patří do sportovního CV těch 28 borců!

Související témata: Petr Vabroušek , rozhovor , interview , Havířovská 10 Playboy Atex Maraton