Pět finále Champions League, která stojí za to si pamatovat

1. Liverpool – AC Milán 3:3, 3:2 po penaltách (2005, Istanbul)

Když AC Milán vyhrával po brankách Paola Maldiniho a Hernána Crespa (2) po první půli 3:0, zdálo se, že není co řešit. Soupeř, v jehož základu nastoupil Milan Baroš a ve třiadvacáté minutě naskočil Vladimír Šmicer, byl zralý na ručník. Zvláště pak když obrana Milánských ve složení Cafu–Stam–Nesta–Maldini byla právem řazena do kategorie železobetonových. Co se však nestalo? Nejdřív v 54. minutě skóroval hlavou hnací motor Liverpoolu Steven Gerrard. Za pouhé dvě minuty to bylo o branku, když se trefil Vladimír Šmicer. Z pohledu Milánských šest minut hrůzy a zmaru dokončil v 60. minutě nadvakrát proměněnou penaltou Xabi Alonso. Dodnes největší zvrat v historii soutěže byl dokonán v penaltovém rozstřelu, ve kterém Reds slavili po výhře 3:2. Rozhodující branku vsítil „štístko“ Šmicer.

2. Manchester United – Bayern Mnichov 2:1 (1999, Barcelona)

Až do konce řádné hrací doby to vypadalo na těsný, leč jednoznačný triumf Bayernu. Bavorský celek vedl od 6. minuty brankou Maria Baslera z přímého kopu, rudí ďáblové z Manchesteru, kterým citelně chyběl ve středu zálohy Roy Keane, šlapali vodu. V první minutě nastavení kopal David Beckham rohový kop a po vzniklém zmatku ve vápně vyrovnal střídající Teddy Sheringham. O dvě minuty později se situace opakovala, Beckham zahrával roh, míč propadl k norskému náhradníkovi Ole Gunnaru Solskjaerovi a bylo rozhodnuto.

3. AC Milán – Barcelona 4:0 (1994, Atény)

Mělo se jednat o souboj gigantů. Na jedné straně mistři taktiky z AC Milán, na straně druhé ofenzivní smršť Katalánců. Bookmakeři favorizovali spíš Barcelonu, tehdejší trenér Johan Cruyff disponoval hvězdnou dvojicí útočníků Romário–Stoičkov. Zatímco prvně jmenovaný slavil za pár měsíců titul mistra světa, Bulhar se pro změnu na konci sezony těšil ze zisku Zlatého míče nejlepšího fotbalisty Evropy. V Aténách ale bylo všechno jinak. Do poločasu se trefil dvakrát Daniele Massaro, ve druhé půli dokonali dílo barcelonské zkázy Dejan Savićević a Marcel Desailly. Katalánský velkoklub utržil největší debakl v dosavadní historii finále Champions League.

4. Real Madrid – Atlético Madrid 4:1 po prodloužení (2014, Lisabon)

Poprvé v historii Ligy mistrů si to ve finále rozdaly dva celky z jednoho města. Celých 92 minut se zdálo, že Real na jubilejní, desátý titul nedosáhne, neboť podceňovaný městský rival vedl od 37. minuty po brance Diega Godína. Ve druhé minutě nastavení však Atlético nezvládlo triviální situaci na soupeřově polovině. Následoval protiútok, rohový útok a vyrovnání z hlavy Sergia Ramose. V prodloužení se Atlético rozsypalo jako domeček z karet, nakonec suverénní vítězství pusinek stvrdili Bale, Marcelo a z penalty Ronaldo.

5. FC Barcelona – Sampdoria Janov (1992, Wembley)

Ač se to může zdát z dnešního pohledu neuvěřitelné, prakticky až do posledního kola bojovala o postup do finále na úkor Barcelony pražská Sparta. Nakonec, přestože měli Letenští lepší bilanci vzájemných zápasů (2:3 na Nou Camp, 1:0 doma na Letné), vyhrál semifinálovou skupinu hvězdami nabitý soubor Johana Cruyffa. Barcelona byla sice favoritem, odborníci ovšem poukazovali na dva předchozí finálové nezdary. Nakonec se do historie Katalánska zapsal čtyři minuty před koncem prodloužení trefou holandský bombarďák Ronald Koeman. Zfanatizovaný dav fanoušků pozdravil z radnice s pohárem v ruce výkřikem Viva Catalunya tehdejší mladíček, dnešní slavný trenér Josep Guardiola.