Olympijské hry: prachy, hlavně prachy... (II)

Zdroj: Nizar Kerkeni CC BY-SA 3.0/Playboy

První část textu o olympijských hrách, které budou zahájeny bez účasti diváků v koronavirem ohroženém Tokiu, byla o dnes prakticky neexistující Olympijské chartě a snaze získat mnohdy takřka za každou cenu pořadatelství her. Tentokrát je na řadě byznys.

O pořadateli letních i zimních OH rozhoduje Mezinárodní olympijský výbor se sídlem v Lausanne. V jeho čele stojí od září 2013 devátý předseda Thomas Bach (1953) z Německa. Olympijský vítěz a mistr světa v šermu fleretem z Montrealu 1976 nahradil Belgičana Jacquese Rogga, jehož předchůdce Španěl Juan Antonio Samaranch se nechal titulovat jako Jeho Výsost. Samotný provoz MOV spolkne zhruba stovku milionů dolarů ročně.

V čele MOV stojí od září 2013 devátý předseda Thomas Bach.

O sponzory není nouze

Financování olympijských her má jasnou, vysoce funkční a neměnnou strukturu. Na vrcholu pyramidy je MOV, který vládne 205 olympijským výborům jednotlivých členských zemí. Zároveň kontroluje sponzorský TOP program, obchoduje s televizními právy a licencemi, komunikuje s oficiálními dodavateli. Díky tomu nateče do kasy MOV ročně kolem jedné miliardy dolarů. O průběh her v jednotlivých zemích se stará organizační výbor, který pod bedlivým dozorem MOV spravuje sponzory v zemi konání, řídí prodej vstupenek a licenční programy. Mezinárodní olympijský výbor distribuuje 90 procent veškerých příjmů mezi jednotlivé výbory, 10 procent zůstává na administrativní a operativní náklady MOV.

Část olympijských peněz garantuje TOP program, jehož členové (mezi nejznámější patří Coca-Cola a McDonald’s) disponují za patřičný poplatek po čtyři roky možností prezentace prostřednictvím olympijských symbolů. O sponzory není nouze, proto místo v TOP programu ztratil po olympiádě v Londýně 2012 například tchajwanský výrobce počítačů Acer. Marketingový šéf MOV Gerhard Heiberg to vysvětlil překotným vývojem technologií, proto není v silách MOV udržet po dobu čtyř let sponzora z oblasti hardwaru.

Mezinárodní olympijský výbor kontroluje sponzorský TOP program, obchoduje s televizními právy a licencemi, komunikuje s oficiálními dodavateli. Díky tomu nateče do kasy MOV ročně kolem jedné miliardy dolarů.

Miliardový byznys

Dalším zdrojem příjmů MOV jsou televizní práva. Za tímto účelem byla v roce 2001 založena společnost Olympic Broadcasting Services sloužící jako stálý hostitelský subjekt televizního vysílání pro olympijské hry. Tímto prozřetelným krokem byla eliminována potřeba neustálého obnovování vysílacích práv. Jedná se o vzkvétající byznys. Ještě v roce 1992 zaplatily televizní společnosti za vysílací práva LOH v Barceloně 441 milionů dolarů. V Pekingu 2008 to už bylo 851 milionů USD. V případě zimních olympijských her se nejvíc prodražily televizní přenosy ze Salt Lake City 2002 za 443 milionů dolarů, za hry ve Vancouveru 2010 kasíroval MOV o 29 milionů dolarů méně.

Po letní olympiádě v Pekingu koupila vysílací práva na hry pořádané v letech 2014 až 2022 americká televizní společnost NBC, když do projektu investovala 4,4 miliardy dolarů. Miliardový vklad se nepochybně vyplatil, neboť v roce 2018 si NBC pojistila vysílací čas na dalších šest olympiád v časovém období 2022 až 2032.

Jen pro ilustraci, za zatím stále poslední letní olympijské hry v Riu de Janeiro zaplatila NBC částku 1,28 miliardy dolarů. Přitom už na počátku března 2016 oznámilo vedení prodej reklamy v hodnotě miliardy dolarů. Stalo se tak o čtyři měsíce dřív než u předchozích LOH v Londýně. Uvidíme, jak bude po Tokiu. Podle některých hlasů se totiž jedná o olympiádu, po které touží pouze sponzoři a televizní společnosti.