30. října 2020 19:04

Od smrti Jochena Rindta uplynulo 50 let

Vzhledem k podivnému mistrovství světa F1 se letos zapomnělo na řadu významných výročí. Například před padesáti lety slavil v barvách Ferrari první vítězství švýcarský bouřlivák Clay Regazzoni (1939–2006), navíc se tak stalo před takřka domácím publikem v Monze. Stejně tak uplynulo půlstoletí od premiérového vítězství Emersona Fittipaldiho na GP USA. Brazilcův triumf na voze Lotus pak potvrdil titul pro stájového druha Jochena Rindta (1942), který německý pilot s

Do světového šampionátu F1 vstoupil Jochen Rindt v roce 1964, stalo se tak na Velké ceně Rakouska v kokpitu monopostu Brabham BT11. V dalším roce, ve kterém si odskočil vyhrát nejslavnější vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans, závodil v nepříliš konkurenceschopném voze Cooper. O rok později bylo mnohem líp, dravec Jochen bral tři umístění na stupních vítězů, celkově skončil rovněž třetí.

Nikdo si nemůže být jistý…

Před další sezonou byl Jochen řazen mezi možné adepty na zisk titulu, jeho cooper se však vyznačoval mimořádnou nespolehlivostí, takže Rindt byl nakonec rád za dva dokončené závody. Příliš si nepolepšil ani po přestupu do týmu Brabham, jeho nejlepším umístěním bylo třetí místo na GP Jihoafrické republiky. Zároveň se jednalo o poslední vítězství jeho velkého kamaráda Jima Clarka, dvojnásobný mistr světa se zabil o tři měsíce později v závodě F2 na německém Hockenheimu. Jochen Rindt byl smrtí fenomenálního Skota velmi zasažen a nechal se slyšet ve smyslu, že pokud se zabil Jim Clark, nemůže si být nikdo jistý životem.

V letech 1967–1968 to rodák z Mohuče, jehož rodiče zahynuli během druhé světové války při bombardování a o výchovu se starali dědeček s babičkou, zkoušel bez úspěchu ve slavném závodě 500 mil Indianapolis. Jak se nechal slyšet, před každým závodem měl dojem, že jede na vlastní pohřeb. K tomu dodal, že na ovál Staré cihelny, jak se okruhu říká, jezdil pouze kvůli penězům.

Titul, nebo smrt

V roce 1969 podepsal Jochen Rindt kontrakt s týmem Lotus, ve kterém startoval po boku úřadujícího mistra světa Grahama Hilla. Monopost Colina Chapmana se vyznačoval vedle rychlosti značnou nespolehlivostí, Hill tenkrát s nepříliš velkou dávkou nadsázky konstatoval, že pokaždé, když před sebou vidí vlastní kolo, ví, že sedí v lotusu. Rindtův tehdejší manažer, pozdější boss F1 Bernie Ecclestone, preferoval brabham, jeho svěřenec ale toužil po titulu šampiona. „V lotusu budu buď mistr světa, nebo zemřu,“ pravil. Přestože v důsledku technických obtíží nedokončil sedm závodů, bral Rindt v první sezoně celkové čtvrté místo. Prakticky všichni se pak shodli na tom, že po jezdecké stránce se jednalo o jediného vážného konkurenta nového šampiona Jackieho Stewarta. Ve Watkins Glen (USA) vyhrál svůj první závod, za vítězství bral na svou dobu astronomických 50 tisíc dolarů. Radost z vítězství kalila těžké nehoda stájového druha Grahama Hilla, při které utrpěl dvojnásobný světový šampion komplikované zlomeniny nohou.

Posunutá korunovace

Před začátkem sezony 1970 Graham Hill odešel, Rindt se tak stal týmovou jedničkou. Ve druhém podniku šampionátu ve Španělsku poprvé představil revoluční Lotus 72. Monopost ale nefungoval podle představ a byl proto vrácen k dodělání, Rindt pak na starém modelu vyhrál Velkou cenu Belgie. Po comebacku Lotusu 72 ovládl Jochen i Velkou cenu Nizozemska. Neslavilo se však, neboť během závodu uhořel jeho kamarád Piers Courage. Průběžný lídr šampionátu tehdy připustil konec kariéry. Následovala vítězství ve Francii, Anglii, Monaku a v Německu, Rindt, jehož napjaté vztahy s Colinem Chapmanem byly veřejným tajemstvím, prohlásil, že „má nejlepší auto na světě“. Jeho náskok byl tak velký, že o titulu mistra světa mohl rozhodnout už pět závodů před koncem šampionátu v Rakousku. Po vítězství v tréninku ale závod nedokončil, korunovace se posunula na okruh Monza.

Kamarád nežije…

Slavný italský okruh je znám svou rychlostí, Rindt si navíc nechal odmontovat kvůli zrychlení přítlačná křídla. 5. září 1970 byl na programu měřený trénink. „Jochen jel za mnou, před zatáčkou Lesmo jsem ho pustil před sebe, čekala nás zatáčka Parabolica. Jeli jsme hodně rychle, Jochen začal brzdit. Jeho lotus šel doprava, doleva, zase doprava a pak narazil do svodidel,“ popisoval havárii novozélandský mistr světa z roku 1967 Denny Hulme.

Jak se ukázalo, důvodem nehody byl prasklý pravý brzdový hřídel. Mnohem větší problém ale spočíval v lajdácky zapnutém pětibodovém pásu, bod mezi nohama pilota byl volný. Rindtovo tělo se v důsledku nárazu sunulo dolů, rána do přístrojové desky způsobila se životem neslučitelná zranění krční tepny.

„Byl jsem v boxu, když Peter Gethin a Denny Hulme zastavili a informovali mě o havárii. Řekl jsem to Nině a spěchal na vedení závodu, ale tam mi nechtěli nic sdělit. Napadlo mě zajít do zdravotního střediska, kde opravdu Jochen ležel, ale nikdo u něj nestál. Bylo strašné zjistit, že kamarád nežije. V Itálii nesmí nikdo zemřít na závodním okruhu, jinak jsou závody zrušeny. Proto se rozhodli poslat ho do nemocnice, kam za ním jely Helena s Ninou. Já už jsem však v té době věděl, že Jochen je mrtvý,“ vzpomínal ve své knize Faster trojnásobný mistr světa Jackie Stewart, přičemž Nina byla manželkou Jochena Rindta, Helena pak Stewartovou chotí.

Šampion in memoriam

V důsledku tragédie stáhl Lotus oba své vozy, GP Itálie vyhrál Clay Regazzoni na ferrari, velké oslavy se opět nekonaly. Necelý týden po smrtelné nehodě byl Jochen Rindt pohřben v Grazu. Švédský pilot Jo Bonnier tenkrát řekl, že pokud někdo zemře při práci, kterou miluje, odejde šťastný. Záhy dodal, že ať zbylé tři závody dopadnou jakkoli, pro všechny zůstane Jochen Rindt mistrem světa. Nakonec se tak skutečně stalo a 18. listopadu převzala v Paříži vdova Nina z rukou Jackieho Stewarta titul světového šampiona in memoriam. Italská prokuratura zahájila vyšetřování, v roce 1976 byl Colin Chapman zbaven všech obvinění. Příčinou smrti jediného mistra světa F1 in memoriam byla nakonec podle vyšetřovatelů špatně umístěná svodidla.

(Rozhovor s Emersonem Fittipaldim čtěte v listopadovém čísle Playboye)