Na Rallye Dakar plavba dlouhá…

Letos tento nesnadný logistický proces proběhl ve dnech 22. a 23. listopadu. Během dvou dnů se na trajekt Heritage Leader nalodilo 270 závodních speciálů plus dalších asi 330 vozidel spadajících do kategorií rychlá asistence, média, doprovod. Největšího aplausu se dostalo mongolskému závodníkovi Byambatsongovi Udiiukhuuovi, který během jedenadvaceti dnů urazil na trase Mongolsko, Kazachstán, Rusko, Ukrajina, Maďarsko, Polsko, Německo a Belgie vzdálenost 12 000 kilometrů.

Kostky jsou vrženy

„Pořadatel A. S. O. to má docela vychytané. Každý z týmů má časový slot nalodění, je proto dobré dorazit včas. Když se to nepodaří, musí se čekat na uvolnění termínu. V minulosti se v Le Havru dělaly rovnou technické přejímky, letos se řešila jenom administrativa, zbytek v Limě,“ popisuje průběh akce manažer týmu Tatra Buggyra Racing Jan Kalivoda. Aktuálně má na trajektu, případně v jeho útrobách, deset vozů včetně dvou speciálů Tatra Phoenix pilotovaných Martinem Kolomým a Martinem Šoltysem. „Logistika včetně přihlášek nás letos vyšla na 300 tisíc eur. Není to zrovna zadarmo, pořád se ale jedná o nejlacinější řešení. Obě cesty se platí dopředu, takže když třeba někomu shoří na Dakaru auto, což se už několikrát stalo, musí peníze oželet.“

Během let si pak Jan Kalivoda zvykl, že odevzdáním klíčů ztrácí nad technikou na pět týdnů kontrolu. „Je to pro všechny stejné. Jenom je potřeba nastavit na závodních autech speciální režim motoru, aby je dokázal uvést do chodu i normální řidič. Pak už může člověk jenom sledovat zprávy a doufat, že všechno dobře dopadne.“

Rovní a rovnější

Po vyplutí z Le Havru opustí Heritage Leader Atlantik, následuje Panamský průplav. Přistání v Limě, perle Pacifiku, je naplánováno na konec prosince. V té chvíli je už na místě přebírací tým. „Pět týdnů, i když v klidu, dá všem vozům, zvlášť závodním speciálům, strašně zabrat,“ říká závodní inženýr týmu Tatra Buggyra Racing Robin Dolejš. „Slaná voda, vítr, déšť a mráz se negativně podepisují především na všem, co je nějak spojené s elektrikou.“ Na stav vozového parku má podstatný vliv i postavení na trajektu. „Je velký rozdíl, jestli stojíte v podpalubí, na palubě, uprostřed, na stranách. Podle pořadatelů by to mělo fungovat ve smyslu padni, komu padni, ale logicky existují rovní a rovnější.“ Vzhledem k dlouholetým zkušenostem vyvinul Robin se svými kolegy systém odhadu pravděpodobné polohy vozů na trajektu. „Podle jistých znaků se dá přibližně poznat, jak moc auto během plavby trpělo. Sledujeme i vývoj počasí. Ale do techniky nikdo nevidí. A protože na kontrolu máme pár dnů, není čas na to, jet poctivě drátek po drátku. Proto některé komponenty pro sichr rovnou měníme. Mimochodem, jednou se nám stalo, že nějaký umělec během manipulace se závodním autem zničil spojku. Měli jsme docela honičku.“

Každý svého štěstí strůjcem

Po převzetí vozů přijdou v lednu na řadu technické přejímky. „Teoreticky je možné, že někdo dorazí do Peru a zjistí, že jeho vůz neodpovídá technickým regulím, takže si může v Limě pronajmout hotel a dívat se na Dakar v televizi,“ vysvětluje Jan Kalivoda. „Na druhou stranu ale musím říct, že pořadatelé upozorňovali průběžně všechny týmy, zejména ty, které ohlásily stavbu nového auta, na nezbytnost komunikace s technickým komisařem. Platí pak, že každý je sám svého štěstí strůjcem.“

Po technických přejímkách zamíří závodní speciály do parc fermé. V neděli 6. ledna se všichni účastníci představí se svými speciály na pódiu v Limě. Technika pak skončí na noc opět v parc fermé a pak vypukne Dakar v plné síle.

(Vše podstatné o nejslavnějším dálkovém závodě planety se dočtete v únorovém speciálu Playboy Dakar 2019)