Vyhledávání
Přestože Muhammad Ali pravil v roce 1975 před zápasem, který vešel do dějin boxu jako „Thriller in Manila,“ něco ve smyslu: „To bude vzrůšo v Manile, až rozbiju hubu té gorile,“ přičemž gorilou myslel Joe Fraziera, nejkontroverznější těžkou váhou všech dob je nejspíše Mike Tyson.
Tento názor zastávám i při vědomí existence dalšího pomatence z řad mistrů světa, rovněž Tysona, tentokrát ovšem, zdatného konzumenta kokainu Fuhryho. Mimochodem, troufám si odhadovat, že v případě vzájemného zápasu by Mike nacházející se alespoň v průměrné formě svými bombami na solar a do žeber Tysona během prvních dvou kol rozpůlil.
Zatímco mistry světa v profesionálním boxu těžké váhy Marciana, Aliho, Fraziera, Foremana či Lewise si nikdo netroufá zpochybňovat, nad Mike Tysonem se přece jen vznáší otazníky. Byl skutečně tak velkým boxerem, když se nedokázal probojovat na olympiádu? Nebo se jednalo pouze o po jistý čas fyzicky skvěle připraveného jinak vcelku jednoduchého bijce, který vyplnil vakuum mezi odchodem Larry Holmese a příchodem Lennoxe Lewise? Může být do kategorie velkých boxerů řazen jedinec, který ukousne soupeři kus ucha a vyhrožuje soupeři pozřením neexistujících dětí? Byla druhá polovina jeho kariéry skutečně o Tysonovi, nebo o poslušné loutce ovládané protřelým manažerem, Donem Kingem? Těžko říct!
(Článek, Mike Tyson: Nahoru a dolů, čtěte v lednovém čísle Playboye)
