3. září 2020 21:14

Messiho konec v Barceloně? No a co?

Při vší úctě k prvnímu vítězství FC Liverpool v Premier League a dalšímu triumfu Bayernu Mnichov v Champions League, největší fotbalová story léta 2020 je v této chvíli bezpochyby spojena s takřka jistým odchodem Lionela Messiho z FC Barcelona. Argentinský fenomén zamíří s pravděpodobností hraničící s jistotou do Manchesteru City.

Pravda, Barcelona si sice pojistila Messiho výstupní klauzulí v hodnotě 700 milionů eur, její platnost fotbalistovi právníci vzhledem k časům covid-19 rozporují. Kromě toho všichni mající co do činění s fotbalem vědí, že takovou „raketu“ za třiatřicetiletého hráče, byť se jedná o Messiho, v dnešním turbulentním čase nikdo, tudíž ani přebohatí majitelé skupiny City Football Group, nezaplatí. Nabídka Citizens směrem k Barce v hodnotě 100 milionů eur a tří kvalitních a hlavně perspektivních fotbalistů – Gabriel Jesus (1997), Bernardo Silva (1994) a Eric García (2001) – proto nevypadá špatně. „Být Ronaldem Koemanem, trenérem Barcelony, tak do toho okamžitě jdu. Messi je sice podle mého názoru stále nejlepším fotbalistou světa, ale je mu třiatřicet. A otrávený hráč je klubu k ničemu. Balík peněz plus tři mladí a perspektivní fotbalisté, přičemž dva z nich, Jesus a Silva, patří ke špičce Premier League, představují adekvátní náhradu,“ říká v této souvislosti bývalý reprezentant a úspěšný trenér Ivan Hašek.

Emoce versus fakta

Podle drtivé většiny prognóz by měl Argentinec odejít právě do Citizens, neboť výsledkem spojení Messi–Guardiola jsou mimo domácí triumfy dvě vítězství v Champions League (2009, 2011), když v obou případech porazila Barcelona Manchester United. Zároveň je nutno vzít v potaz, že výsledky na mezinárodní scéně, kterých dosáhl katalánský stratég po odchodu z Barcelony, jako trenér bohatých velkoklubů FC Bayern Mnichov (2013–2016) a Manchester City (2016–dosud), jsou víceméně chabé. Přes hvězdné kádry se totiž Guardiolovi nepodařilo dostat ani jednou alespoň do finále Ligy mistrů, letos jeho vysoce favorizovaný celek vyřadil ve čtvrtfinále vcelku hladce podceňovaný Lyon. „Fakticky je to tak, fotbal ale není jenom o výsledcích, ale také o pozlátku, značce,“ tvrdí v této souvislosti jeden z nejuznávanějších domácích fotbalových agentů Pavel Zíka z agentury Global Sport. „Značka klubu získá na síle v Jižní Americe, Asii. A pokud chce Guardiola Messiho a Messi chce za Guardiolou, oba věří, že spojení bude fungovat. Neymar šel taky do Paris St. Germain s tím, že dotáhne tým k vítězství v Champions League. Letos z toho bylo finále, příští rok možná titul.“ Vyjádření Pavla Zíky sice nepostrádá logiku, přece jen existuje jeden podstatný rozdíl. Brazilec Neymar (1992) přestoupil do PSG v pětadvaceti letech, zatímco Messi je o osm let starší. A srovnávat úroveň nejvyšší francouzské soutěže s Premier League dost dobře nejde. Je rovněž otázkou, jak se fyzická konstrukce malého Argentince srovná s porcí zápasů, která se prakticky rovná neexistenci zimní pauzy. K tomu klimatické podmínky značně vzdálené těm španělským.

Pokud bude dobrá vůle...

Člověk nepříliš znalý věci by pak mohl nabýt dojmu, že Messi plánuje odchod z pekla do ráje. Paradoxně opak je pravdou, neboť Manchester City má za sebou prakticky stejnou sezonu jako Barcelona. Jeden z nejbohatších týmů planety jednak neuspěl tradičně v Lize mistrů, jako mnohem větší katastrofa se ovšem jeví jeho letošní vystoupení v Champions League. Z pozice obhájce titulu totiž Citizens ztratili na mistra z Liverpoolu 18 bodů. Zatímco v Barceloně padají v důsledku debaklu hlavy, v Manchesteru je klid.

Kromě toho se v případě dotažení přestupu Lionel Messi, dosud zvyklý na roli nezpochybnitelného hybatele barcelonského dění na hřišti i mimo něj, stane součástí týmu s nezpochybnitelným lídrem. Tím je Kevin De Bruyne (1991), který si přes nevalnou sezonu svého týmu zapsal v Premier League za 13 branek a 20 asistencí celkem 33 bodů. O čtyři roky mladší Belgičan navíc odvádí značnou práci v defenzivní činnosti, která není zrovna Messiho doménou. „Když je dobrá vůle, může všechno fungovat. Odhaduji, že Messi rád přijde o status hráče, se kterým všechno stojí a padá, s klidným srdcem se o zodpovědnost podělí,“ konstatuje Pavel Zíka. Problémy neočekává ani Ivan Hašek. „Kevin De Bruyne je nepochybně mimořádný fotbalista, navíc zná dokonale poměry v Premier League. Je ale více zatažený, na rozdíl od Messiho se nejedná o typicky koncového hráče. Messi může být v útočné fázi rozdílovým mužem, díky kterému se Citizens konečně prosadí v Evropě. Na jedné straně Sterling, na druhé Messi, za nimi De Bruyne představují neskutečnou ofenzivní sílu,“ říká Ivan Hašek.

Kabina nebude problém

Podle Ivana Haška rovněž nehrozí, že by Messiho, coby trenérova oblíbence s obřím platem (hovoří se o 750 milionech eur za pětiletou smlouvu), „nevzala“, kabina. „V Citizens je spousta skvělých hráčů, kteří například na rozdíl od hráčů Liverpoolu na mezinárodní klubové scéně nikdy nic nevyhráli. Najednou přijde fotbalista, který podstatně zvýší jejich šanci na vítězství v Champions League. Nemyslím si, že by měl mít Messi sebemenší problém se zapadnutím do týmu. Může mít v jistém směru komplikovanou povahu, nesedl si třeba s Ibrahimovićem. Zároveň ale neměl sebemenší problém s Neymarem.“

Není od věci vědět…

V případě dnes už prakticky jistého odchodu Messiho se nebude jednat ani zdaleka o jediného hráče světové extratřídy, který kdy opustil Barcelonu. Pro Brazilce Rivalda (1972) a Ronaldinha (1980), kteří získali v barvách katalánského velkoklubu v letech 2002 a 2005 Zlatý míč, znamenal přestup do AC Milán nepochybně ústup ze slávy a začátek konce kariéry. Naopak jejich krajan Ronaldo (1976), který skončil v Barceloně v jednadvaceti letech, získal Zlaté míče v čase svého působení v Interu Milán (1997) a Realu Madrid (2002). Ještě lépe se vedlo Luísi Figovi (1972), který v létě 2000 přestoupil z Barcelony do týmu úhlavního nepřítele Realu Madrid. Na Santiago Bernabéu získal všechny dostupné klubové trofeje, včetně vítězství v Champions League (2002). V roce 2000 bral Zlatý míč.