22. března 2021 17:26

Macháček smeká před Michkem

Člověk nemusí být zrovna velkým znalcem motoristického sportu, aby věděl, že Rallye Dakar je nejtěžší motoristický závod planety. Vítězství rovná se mimořádnému úspěchu, vyhrát dvě kategorie rovná se zázraku. Leč i zázraky se dějí.

Kromě Huberta Auriola, který zemřel letos v průběhu Dakaru na náhlou srdeční zástavu, a čtrnáctinásobného vítěze Stéphana Peterhansela, oba vyhráli nejprestižnější kategorie motocyklů a automobilů, se do historie zapsal i Josef Macháček. Po pěti triumfech ve čtyřkolkách totiž pracující důchodce přivezl v lednu do vlasti vítězného beduína, když nenašel přemožitele v nové kategorii lehkých prototypů. „Každé vítězství má svoji cenu, přesto bych to až tak moc nesrovnával. Auriol a Peterhansel jsou právem legendami, dokázali vyhrát nejtěžší kategorie,“ konstatuje Josef Macháček s tím, že přechod z motocyklu na auta rovná se výměně pekla za ráj. „Auto nabízí ve srovnání s motorkou neskutečný komfort. Nedovedu si představit opačnou variantu, kdy závodník vyhraje auta a napadne ho něco tak šíleného jako zkusit motorku.“

Smrt, zranění, vítězství...

Šestinásobný vítěz dakarské rallye začínal jako motorkář a na základě vlastních zkušeností zastává názor, že zatímco v případě automobilistů rozhoduje především klid a schopnost vyhodnocení úměry mezi mírou rizika a výsledkem, motocyklisté jednou plnou palbu. „Podívejte se na Tobyho Price, Australana, který vyhrál Dakar dvakrát. Má neskutečné fyzické parametry, jinak by 200 kilo vážící motorku nekočíroval. Prvních deset závodníků kategorie motocyklů to má hozené ve smyslu: smrt, těžké zranění, nebo vítězství,“ říká v rozhovoru publikovaném ve speciálu Playboy Dakar 2021, který je právě na stáncích.

Také proto Josef Macháček rozmlouval letošní Dakar padesátikilovému Liboru Podmolovi, který nakonec pro něj strastiplný závod dokončil. „Říkal jsem mu, že na motorku je potřeba spousta síly. Pravda, dvojnásobný dakarský vítěz Gaston Rahier nasedal na stroj z rozběhu. Jako ženská na kolo. Nejdříve stupačka, pak přehodil nohu přes rám. Bylo to ale někdy v polovině osmdesátých let, kdy byl Dakar opravdu spíš dobrodružství, ani zdaleka se nezávodilo tak rychle.“

Když úřaduje dáma s kosou...

Svá tvrzení podporuje Josef Macháček konkrétními případy. V roce 2005 se zabil dvojnásobný vítěz (2001 a 2002) Fabrizio Meoni. Italský šampion přijel ještě na první kontrolní bod ve vedoucí skupině, pak našel jeho zkrvavené tělo na trati jeden ze soupeřů. Podle původních zpráv mu selhalo srdce, nakonec se ukázalo, že Meoni těžce havaroval a zemřel hned po pádu. Den předtím přitom podlehl následkům zranění motocyklista José Manuel Pérez. Loni byl český veterán svědkem skonu elitního závodníka Paula Gonçalvese z Portugalska. Bez smrtelné nehody se kategorie motocyklů bohužel neobešla ani letos. Francouz Pierre Charpin nepřežil pád v sedmé etapě.

Jsou to magoři!

Podle Josefa Macháčka je příčinou smrti špičkových motocyklistů rovněž jejich sebevědomí, vůbec si nepřipouštějí, že by snad někdy mohli spadnout. „Jsou to magoři, kteří i v případě velkého náskoku jedou pořád naplno. Jedná se o kluky, kteří vyšli z motokrosu, endura, mají toho spoustu odjeto na menších závodech. Někdy to nestačí, protože v motokrosových závodech mistrovství světa se jezdí rychlostí kolem stovky. Dakar je mnohem rychlejší, jedete do neznáma, může proti vám vyjet auto, které zabloudilo. Do toho musí motocyklista zvládnout různé druhy terénu, řešit vyjeté koleje. Proto smekám před Martinem Michkem, který dokázal dojet v první desítce,“ konstatuje šestinásobný vítěz Rallye Dakar.

(Rozhovor s Martinem Michkem čtěte v dubnovém čísle Playboye)