Vyhledávání
Zatímco ve fotbale bývá běžné, že se špičkoví hráči stávají později úspěšnými trenéry, například Franz Beckenbauer slavil s Německem titul mistra světa v letech 1974 a 1990 jako hráč i trenér, přičemž pětici Johan Cruyff (Nizozemsko), Frank Rijkaard (Nizozemsko), Carlo Ancelotti (Itálie), Josep Guardiola (Španělsko) a Zinédine Zidane (Francie) se totéž podařilo v Champions League, v hokeji se nejedná o příliš častý jev. I v tomto případě ovšem platí pravidlo o výjimkách potvrzujících pravidlo. A pro příklady není třeba chodit daleko.
Ivan Hlinka 1950–2004
Přezdívka Šéf v tomto případě vypovídá za všechny komentáře. Ligu začal hrát šestnáctiletý Ivan Hlinka v Litvínově, ve dvaceti poprvé reprezentoval, v barvách národního týmu slavil v letech 1972 (Praha), 1976 (Katovice) a 1977 (Vídeň) tituly mistra světa. Byl blízko i Stanley Cupu, v sezoně 1981/1982 se probojoval s Vancouverem Canucks do finále, ve kterém ovšem bobři nestačili na obhájce New York Islanders.
Po skončení hráčské kariéry působil jako trenér. Vrchol jeho kariéry přišel v roce 1998 v Naganu, kdy namíchal pro soupeře smrtící koktejl z hvězd NHL, jako Dominik Hašek či Jaromír Jágr, a toho nejlepšího z domácí ligy, kterou zastupovali mimo jiné kapitán Vladimír Růžička, Jiří Dopita, Martin Procházka či Pavel Patera. Tým pod jeho vedením vyhrál Turnaj století, což se rovná největšímu českému úspěchu v historii kolektivních sportů. O rok později dovedl v Norsku národním tým k titulu mistrů světa.
V roce 2000 se stal prvním evropským trenérem v NHL, když podepsal smlouvu s Pittsburghem Penguins, jeho angažmá skončilo na začátku ročníku 2001/2002. Po ročním působení v ruském Omsku se stal v květnu 2004 znovu trenérem reprezentace, v době přípravy týmu na Světový pohár, zahynul na následky autonehody v Karlových Varech.
Vladimír Růžička 1963
Stejně jako jeho vzor Ivan Hlinka začal hrát ligu v šestnácti v Litvínově, před dvacátými narozeninami navlékl dres národního týmu a v roce 1985 získal v Praze titul mistra světa. Ač draftován týmem Toronto Maple Leafs, odmítl emigraci. Do NHL odešel v roce 1989, kdy se stal posilou Edmontonu Oilers. V základní části odehrál 25 zápasů, v play off však nenastoupil, takže sice vlastní prsten pro vítěze Stanley Cupu, jeho jméno však není vyryto na podstavci nejcennější trofeje světa. Podle kouče Mucklera byl důvodem Růžičkovy absence v play off nedostatečný zápal pro defenzivu. Po sezoně následovala angažmá v Bostonu Bruins a Ottawě Senators. V Česku ukončil kariéru v roce 2000 ve Slavii Praha, jako hráč pražského celku vedl z pozice kapitána reprezentaci k vítězství na olympiádě v Naganu.
Ve stejném roce se stal generálním manažerem Slavie, jeho svěřenci získali v sezonách 2002/2003 a 2007/2008 extraligový titul. Mezitím si odskočil k reprezentaci, se kterou slavil titul mistra světa 2005, totéž se mu povedlo o pět let později v Německu. Národní tým vedl rovněž na OH ve Vancouveru a na domácím šampionátu 2014, ani v jednom případě však jeho výběr na medaile nedosáhl.
Vladimír Martinec 1949
Jeden z nejlepších útočníků české historie zůstal ve stínu litvínovských velikánů, jeho úspěchy jsou však nezpochybnitelné. S Pardubicemi získal mistrovské tituly jako hráč (1972/1973) i jako trenér (1988/1989, 2004/2005).
Ještě úspěšněji si vedl na reprezentační scéně. Je mistrem světa z Prahy (1972), Katovic (1976) a Vídně (1977). V roce 1998 byl asistentem Ivana Hlinky a má nezpochybnitelný podíl na zlatu z Nagana, v následujících třech letech asistoval Ivanu Hlinkovi a Josefu Augustovi u zlatého hattricku na světových šampionátech v Norsku, Rusku a Německu.
(Rozhovor s Václavem Varaďou vyšel v srpnovém Playboyi)
