Kauza Pantani: úřadovala na Giru 1999 mafie?

Děje se tak zásluhou snímku Il caso Pantani, který byl ve dnech 12.–14. října distribuován do tří stovek italských kin. V rámci recenzí na snímek režiséra Domenika Ciolfiho se pak píše o „vraždě šampiona“ či „hodině pravdy,“ která zůstává po šestnácti letech stále utajena.

Pád z nebe

Zájmu italských médií a všech příznivců cyklistiky se nelze divit. Pirát, jak býval Pantani nazýván, se totiž stal v roce 1998 zatím posledním závodníkem, který dokázal vyhrát během jednoho roku jako teprve sedmý a zatím poslední cyklista vedle Gira d’Italia rovněž Tour de France. Pád z nebes však následoval hned další rok, kdy byl v průběhu Gira diskvalifikován za zvýšený obsah červených krvinek naznačující užití zakázaných krevních preparátů. Diskutabilní nález připravil Pantaniho o prakticky jasné vítězství. Později se pak objevily zvěsti, podle kterých měl během vítězné Tour de France užívat krevní doping v podobě EPO. V této souvislosti není určitě bez zajímavosti, že zatímco Lance Armstrong, Floyd Landis (oba USA) a Alberto Contador o svá prvenství na Tour de France, Španěl pak i na Giro d’Italia v důsledku užívání dopingu dodatečně přišli, figuruje Pantani stále mezi vítězi. Přitom po konci vítězné Tour de France pravil: „Vyhrál jsem možná nejčistší Tour v historii. Protože po tolika aférách měl každý strach dopovat.“

Předávkování, nebo vražda?

Po dopingovém nálezu a diskvalifikaci to šlo s Markem Pantanim z kopce. V roce 2000 sice ještě vyhrál na Tour de France etapu končící na kultovním vrcholu Mont Ventoux, stalo se tak však díky velkorysosti pozdější velehříšníka Lanceho Armstronga, který Pantanimu vítězství víceméně daroval. Další rok se v průběhu Gira v jeho pokoji našel inzulin a následovala diskvalifikace. Už v té době ovládal jeho život kokain. 13. února se Marco Pantani ubytoval v hotelu La Rose nedaleko Rimini, o den později byl nalezen ve svém pokoji mrtev. Na stole ležel kokain, po zemi se válela sedativa. Podle lékařů se stalo příčnou smrti předávkování kokainem, které způsobilo otok srdce a plic. Jeho matka však přišla s teorií o vraždě. O deset let později začalo státní zastupitelství v Rimini podivné úmrtí znovu šetřit, uvažovalo se dokonce o exhumaci těla. V médiích se opět dostalo prostoru Pantaniho matce, podle které byl její syn zavražděn, protože hodlal zveřejnit fakta o dopingu.

Zdrcený hrdina

Snímek Il caso Pantani se zabývá časovým obdobím od 5. června 1999, kdy byl Pantani diskvalifikován na Giro d’Italia, až po den jeho smrti 14. února 2004.

Hned úvod filmu jde na dřeň. Miláček davu, jehož boje zejména v kopcích se těšily v rodné zemi pozornosti 54 procent všech televizních diváků, si v den začátku svého konce nechal změřit hematokrit neboli objem červených krvinek. Podle přístroje bylo všechno v pořádku. Pirát byl v pohodě, vedl s náskokem víc než pěti minut, do konce Gira přitom zbývala jediná horská etapa.

Následující den však antidopingoví komisaři stanovili jeho hranici hematokritu o 1,9 procenta vyšší, než je povolená hranice 50 procent. Zdrcený hrdina odjel za doprovodu karabiniérů na nedalekou soukromou kliniku, ve které podstoupil další krevní test. V tomto případě byly hodnoty v pořádku. Přesto přišla diskvalifikace.

Pantani nesmí vyhrát

Snímek věnuje značnou pozornost dopisu, který zaslal Pantaniho matce Tonině člen nepolské zločinecké organizace Camorra. Mafián v něm sdělil, že Marco byl diskvalifikován na základě mafií podvržených krevních vzorků. „Bylo jedno, kdo vyhraje, ale nesměl to být Pantani, Camorra zařídila, aby se nedostal do cíle v Miláně,“ píše se mimo jiné v dopise s tím, že na likvidaci jednoho z nejlepších světových cyklistů se podepsal sázkařský byznys. K stejnému závěru dospěla v roce 2016 i neapolská prokuratura, která se opírala zejména o zmiňovaný dopis. Před zahájením Gira d’Italia 1999 totiž pobýval mafián v nápravném zařízení a spoluvězeň ho vyzval, aby vsadil na Pantaniho prohru celoživotní úspory. Verzi potvrdil i přepis telefonického odposlechu mezi zločincem a do věci zasvěceným, vysoce postaveným členem Camorry. Do not státnímu zástupci hrál i znalecký posudek analyzující během jednoho dne oba odebrané krevní vzorky, podle kterého byl rozdíl v hodnotách zapříčiněn jejich výměnou. Nakonec však rozhodl Nejvyšší soud Itálie o tom, že Marco Pantani nebyl zavražděn. Jak ale informoval letos na konci září server road.cc, ve hře je další soudní jednání.

Vrah na svobodě

Recenzenti oceňují zejména až sveřepost, kterou režisér snímku Il caso Pantani věnoval studiu soudních spisů. Proto přišel například na chybějící vyšetření Pantaniho krve na soukromé klinice, které proběhlo několik hodin po oznámení oficiálního výsledku. Stejně zarážející je rychlost, se kterou vyšetřovatelé v Rimini dospěli k důvodu smrti, stalo se tak po pouhých pětapadesáti dnech, z čehož lze usuzovat, že se vyšetřovatelé soustředili pouze na verzi sebevraždy. Závěr filmu je pak o tom, že ten, kdo zabil Marka Pantaniho, je stále na svobodě.