Honza maká srdcem...

Playboy: Během jednoho měsíce jste urazil přes 600 kilometrů. Jak jste na to přišel a z čeho vycházel výběr disciplín? Kempa: Prostě jsem usoudil, že nebude od věci udělat si závod pro sebe a vycházel jsem z toho, že Ironman má celkem 226 kilometrů. Jenže triatlon mi přišel silně nedostačující, rozhodl jsem se proto, že k tomu přidám kolečkové běžky a Ultra trail a ve všech třech disciplínách zkusím zvládnout 226 kilometrů. Vycházel jsem z toho, že na kolečkových běžkách jsem už ujel 200 kilometrů a mám za sebou stopadesátikilometrový ultramaraton. Takže když se kousnu, nějak to dopadne. A protože jsem chtěl, aby to mělo grády, řekl jsem si, že všechno absolvuji během jednoho měsíce.

Playboy: Z čeho vycházela vaše motivace? Kempa: V první řadě z klientů, kteří mi pořád vyprávějí, že nestíhají, nemají čas, něco nejde… Tak jsem chtěl ukázat, že při troše snahy se dá zvládnout všechno. Kromě toho spolupracuji v Ostravě s crossfit centrem Colliery, které má vlastní nadaci Colliery Srdcem, podporující hendikepované sportovce. Fascinuje mě, jak moc lidé s těžkým zdravotním postižením chtějí, zatímco řada úplně zdravých jedinců hledá důvody, proč něco nejde. Takže mě napadlo udělat sbírku na podporu hendikepovaných sportovců. Všechno se mi to v hlavě srovnalo během minuty tréninkového běhu. Pak přišla tři měsíce dlouhá příprava.

Playboy: Začal jste s 226 kilometry na kolečkových běžkách… Kempa: Jel jsem kolem jezera Matylda, trvalo mi to včetně převlékání a občerstvování 15 hodin a 33 minut. Nebylo to jenom o fyzičce, ale hlavně o hlavě. Skejt a soupaž na kolečkových lyžích se nesly ve znamení souboje těla a mysli, poslední kilometry opravdu bolely.

Playboy: Pak byl na řadě klasický Ironman… Kempa: Byl jsem si jistý, že to bude v pohodě, zvládl jsem to za nějakých jedenáct hodin. Šetřil jsem se, nechtěl jsem se úplně rozsekat. Přitom voda měla jenom nějakých 11 stupňů Celsia, normálně plavu 3,8 km za hodinu, teď to bylo o 27 minut delší. Cyklistickou část jsem absolvoval celou v dešti, průměr 37 km za hodinu, taky nic moc. Maraton jsem běžel v průměru kolem pěti minut na kilometr.

Playboy: Proč běhání po těžkém terénu Beskyd? Kempa: Beskydskou sedmičku jsem několikrát šel, přišlo mi to zajímavé, je to těžký závod. Nakonec jsem uběhl 190 kilometrů. Běžel jsem tam a zpátky, k tomu rovinky, abych dal nějaké slušné kilometry. Běh zabral celkem 40 hodin, ale čas pohybu byl 28 hodin, běžel jsem totiž rychleji, než jsem plánoval, což nabouralo původní časový rozvrh. Chtěl jsem totiž přiběhnout do Frenštátu pod Radhoštěm ve 14 hodin, aby tam byli lidi, starosta, bylo možné pořídit nějaký obrazový záznam. Najednou jsem ale zjistil, že bych dorazil ve čtyři hodiny ráno a zapochyboval jsem, že by kvůli mně někdo tak brzo vstával. Takže jsem si dával hodně dlouhé pauzy.

Playboy: Kolikrát jste si položil otázku, jestli to máte vůbec zapotřebí? Kempa: Během tří měsíců trvajících příprav asi stokrát. A potom nejčastěji na kolečkových lyžích, což bylo asi kvůli mému přesvědčení, že se jedná o nejsnazší disciplínu, přitom přišla největší krize. Od 120 kilometrů přestávala fungovat hlava, nedovedl jsem si představit, jak zvládnu ještě 100 km. Nějakých 80 kilometrů jsem se hodně trápil, bolely mě lokty, zápěstí, pršelo, zima. Ironmana jsem šel docela zadrženě, přesto jsem to cítil další týden. Kupodivu Beskydská sedmička byla nejjednodušší…

Playboy: Nedovedu si představit, že bych přežil kolečkové běžky, dlouhý triatlon a pohořel na běhu... Kempa: Šel jsem do toho s tím, že to dám, i kdyby se mělo jednat o poslední běh mého života. Musím ale dodat, že stejně jako v předchozích disciplínách mě strašně podržel můj tým, který se staral o veškerý servis.

Playboy: Jak probíhala rehabilitace? Kempa: Standard. Jsem zastánce kvalitního strečinku, pak dobrý spánek, sauna s ledováním a masáže. K tomu kvalitní jídlo, praktikuji nízkosacharidovou dietu, jedna firma mě zásobovala krabičkami, měl jsem i špičkové minerály. Během všech výkonů jsem cukry pochopitelně doplňoval.

Playboy: Vaše utrpení přineslo hendikepovaným sportovcům 400 tisíc korun. Už víte, kde peníze skončí? Kempa: Část jde nadaci Colliery Srdcem, která pracuje na dokončení aplikace se souborem tréninkových sestav pro sportovce s různými druhy hendikepů. Další část půjde na vzdělávání trenérů sportovců s tělesným hendikepem.

Playboy: Kdy zkusíte vydělat prostřednictvím podobné sbírky milion? Kempa: Pár minut po konci běhu jsem si slíbil, že už nikdy, ale opravdu nikdy nebudu zkoušet nic podobného. Za týden jsem si začal říkat, že by nebylo od věci něco vymyslet. Viděl bych to tak do roka.