Draft: boj o budoucnost

Aktuálně je vstupní draft NHL vnímán jako slavnostní dvoudenní setkání managementu všech dvaatřiceti klubů soutěže, v jeho průběhu si jednotlivé celky vybírají podle předem určeného pořadí pro svůj tým mladé nadějné hráče. Absolutním vrcholem je hned úvodní den, kdy probíhá pouze první kolo. Vybraní hráči jdou na pódium, na obleky navlékají dresy, fotografové pracují, rozhovor stíhá rozhovor. Další den přichází druhé až sedmé kolo a panuje poněkud hektičtější atmosféra. Volby klubů probíhají „od stolu“ bez show na pódiu, nicméně publikum reaguje stále bouřlivě a bedlivě sleduje ceremonii.

Hlavními aktéry jsou po oba dva dny nadějní hokejisté, kteří dosáhli do 15. září příslušného roku alespoň věku 18 let. Další podmínkou je, že hráč se buď ještě draftu neúčastnil, nebo sice výběrem prošel, ale klub, který po něm sáhl, s ním v následujících dvou letech neuzavřel hráčský kontrakt.

Rovné šance

Výběr posil do týmů by sám o sobě nebyl ničím až tak bombastickým, hlavním půvabem draftu NHL je sofistikovaný způsob pro určení pořadí, v jakém si kluby dostupné hokejisty rozebírají. Byl vytvořen propracovaný systém, který má umožnit všem celkům NHL relativně spravedlivé získání práv k hráčům, kteří přicházejí výkonnostně v úvahu. Avšak nejen to. V kombinaci s platovými stropy, tedy finanční částkou, kterou můžou kluby v daném roce vynaložit na mzdy hráčů, má draft zajistit srovnání výkonnosti jednotlivých týmů. Cílem jsou co nejvíce vyrovnané kádry účastníků NHL zaručující, že vítěz Stanley Cupu nebude znám víceméně ještě před prvním zápasem sezony.

Pořadí, v němž si kluby volí hráče, je určováno kombinací několika faktorů – umístěním týmu po základní části sezony, výsledků dosažených v play-off NHL a draftovou loterií. Ta se týká pouze klubů, které se neprobojovaly do play-off a do losování jsou nasazeny v závislosti na úspěšnosti v právě skončené základní části. Nejvyšší šanci získat právo první volby v chystaném draftu tak mají týmy, které po základní části NHL skončí na 26. až 32. místě. V uplynulé sezoně úspěšnější celky potom získávají pořadí v draftu podle výsledků dosažených v play-off, ohled se však bere i na průběh základní části. V principu platí pravidlo, že čím lepší výsledky v základní části, tím nižší pozice v draftu. Vítěz Stanley Cupu proto volí v každém kole automaticky až jako poslední. Ovšem aby nebylo komplikací málo, kluby můžou s pořadími obchodovat a různě je mezi sebou měnit, třeba na oplátku za přestupy některých kmenových hráčů.

Svět hledačů

Každý klub NHL má propracovanou síť pozorovatelů (scoutů), která mu pomáhá vytipovat a sledovat perspektivní hráče po celém světě. V detailech, jako je počet scoutů pro Evropu, USA a Kanadu, se systém sbírání informací může lišit, ale v zásadě je přístup klubů shodný. A protože jednotlivé týmy můžou mít (a nejčastěji také mají) odlišné priority, neexistuje nic takového jako centrální žebříček perspektivních hráčů pro draft. Každý klub si sestavuje svůj vlastní seznam a pečlivě ho tají před konkurencí.

Soudný den

Pořadí draftu, respektive jména hráčů, po kterých klub sáhne, se mění do poslední chvíle, a dokonce klidně v průběhu akce. Do hry promlouvají strategie, intuice i reakce na volby ostatních týmů. Konečné rozhodnutí je vždy na generálním manažerovi a den před draftem se koná závěrečná porada klubového managementu, kde se upřesňují priority a atraktivní jména. Posledních čtyřiadvacet hodin před akcí také probíhají závěrečné pohovory mezi hledači talentů a hráči s cílem zjistit do sebemenších detailů mentální, intelektuální a povahované vlastnosti potenciálních hvězd soutěže. Scouti se tak vlastně minutu před dvanáctou ujišťují o kvalitě vlastní celoroční práce. Příležitost k rozmluvám nabízejí rovněž fyzické testy, které pro adepty draftu pořádá NHL každý rok na přelomu května a června za účasti všech klubů. Pozváno je okolo 100 juniorů (tedy zhruba první tři kola draftu), kteří jsou testováni na sílu, vytrvalost, hbitost a podobně. Při této příležitosti s nimi zástupci klubů hovoří a nejčastěji padají obvyklé otázky všech přijímacích pohovorů typu: Jak bys naložil se svou první výplatou nebo proč bychom si měli vybrat právě tebe? Rozhodující jsou ovšem hokejové dovednosti, zatímco interview a fyzické testy slouží spíš k rozptýlení případné nejistoty.

Bonusy pro výjimečné

Co čeká hráče, který draftem úspěšně projde? Většinu z nich nejdřív další sledování ze strany klubu, který je ulovil. Týmy totiž mají kromě takzvaných draft-scoutů rovněž pro-scouty, kteří vedou v patrnosti, jak se vybraný hráč dál rozvíjí, případně přijdou s radou ohledně dalšího postupu.

Až na několik výjimečných hokejistů se většinou jedná o jedničky draftu, generální manažeři týmů nepředpokládají, že draftovaný hráč bude schopen okamžitě naskočit do NHL. Po draftu se proto na budoucí kariéru připravují v juniorských týmech neboli na farmách a hráči z Evropy se vracejí domů. Když herně i osobnostně vyspějí, což odhaduji na dva až tři roky, můžou začít pravidelně nastupovat v NHL. Nutno ovšem říci, že v tu chvíli už někdy může být situace v klubu diametrálně odlišná od té, která panovala v době draftu.

Jinou možností je, že někteří z draftovaných obdrží brzy speciální nováčkovskou smlouvu. Ta má v NHL poměrně striktní parametry, od nichž se nelze odchýlit. Pevně stanovená doba trvání je tři roky stejně jako maximální výše výdělku zhruba 950 tisíc dolarů ročně, a to včetně případného bonusu za podpis smlouvy. Jenže nabídnout podobné částky například Crosbymu nebo Ovečkinovi, oba překonali ve své úvodní sezoně hranici 100 bodů, jistě nepřichází v úvahu. Naštěstí pro výjimečné hráče mají kluby individuální bonusy, kterými můžou restriktivní pravidla nováčkovské smlouvy kompenzovat.