David Vršecký: „Žádné auto není tak dobré, aby nemohlo být ještě lepší!“

Playboy: Proč máš problém s nálepkou jediného konstruktéra, který stál za stavbou závodního tahače a lehkého dakarského prototypu, přičemž jeden ze strojů vyhrál evropský šampionát tahačů, druhý rallye Dakar? Vršecký: Protože si myslím, že to není až tak úplně pravda. Když se řekne konstruktér závodních vozů, tak se mi vybaví v první řadě Enzo Ferrari. A pak Colin Chapman, na kterého jsem se ptal Emersona Fittipaldiho. Ještě mě strašně bere Adrian Newey. Rád bych se někdy svezl v jeho hypersportu Aston Martin AM-RB 001. Dvanáctiválec Cosworth, 900 koní… Návrat do starých, dobrých časů.

Playboy: Čím se od nich David Vršecký odlišuje? Vršecký: Hodně dobrý vtip… Ale možná tím, že jsem tahačem vyhrál na okruzích, na kterých vítězily jejich monoposty F1. I když u Red Bullu si tím nejsem jistý. Ale asi ano, vyhrál jsem na Nürburgringu.

Playboy: Josef Macháček tvrdí, že jsi geniální konstruktér. Vršecký: Pepa je hodný, ale opravdu nevidím moc důvodů, proč se považovat za génia. Moje práce spočívá v nějaké komplexní vizi, toho, co by šlo na autě, které je v případě Pepova Can-Am z větší části hotové, upravit tak, aby bylo odolnější a rychlejší. Kromě toho musí sedět jezdci.

Playboy: A vize se realizuje krok za krokem? Vršecký: Přesně tak, přestože Pepa na Dakaru vyhrál kategorii T3, analýza dat ukázala, že máme rezervy v tlumičích. Zjistili jsme, že Can-Am Poláka Domżaƚy, který je hodně rychlý a až se zklidní, může Dakar vyhrát, má tlumiče, které vyrábí firma jistého pana Ference ze Slovenska. V pondělí jsme je testovali v Kopřivnici. Žádné auto není tak dobré, aby nemohlo být ještě lepší.

Playboy: Jak moc jezdec ovlivňuje práci konstruktéra? Vršecký: Čím víc, tím líp. Zejména to platí na začátku vývoje auta. V roce 2019 jsme se rozhodli pro koncept, který se vyplatil v roce 2001 v tahačích. Jeho podstata spočívala ve víceméně syrovém autě a zkušeném jezdci, který se smíří s tím, že první sezona bude velké trápení. V okruzích je to ale trochu odlišné, když vypadneš v polovině závodu, jedeš další víkend. Dejme tomu šest kol ti dá představu o tom, jak na tom auto je, co funguje, co moc ne. Pokud vypadneš na Dakaru ve třetí etapě, data chybí, závodní inženýři si toho musí hodně domyslet, improvizovat.

Playboy: Takže loni jste Macháčkovi řekli, ať jede, jak chce, ale musí dojet? Vršecký: Kdyby vyhrál úvodní tři etapy a odstoupil z prvního místa, byla by nám jeho účast k ničemu. Byl jsem před začátkem jednání s Pepou docela skeptický, říkal jsem si, proč by měl pětinásobný vítěz, i když jiné kategorie, hazardovat se svým jménem v závodě, který bolí. Navíc při vědomí, že bude pořád řešit nějaké technické problémy…

Playboy: Před letošním Dakarem jste přesvědčili Chilana Ignacia Casaleho, který vyhrál třikrát na Dakaru čtyřkolky... Vršecký: Ignacio je strašný borec, na to, že jel Dakar poprvé a jako jediný z jezdců elitní desítky na kamionu s manuální převodovkou, předváděl neskutečné výkony. Ale je to trochu jiný příběh. V první řadě je ve srovnání s Pepou mladší, v Chile má díky poušti skvělé podmínky pro přípravu. Martin Macík letos vyhrál tři etapy, klobouk dolů, ale taky Ignacio zaslouží absolutorium.

Playboy: Zpět k Macháčkovi, před rokem, po konci Dakaru 2020, jste si vzali tužku, papír a sepsali, co všechno se musí udělat za účelem stavby konkurenceschopného auta. Jak ukazuje výsledek, povedlo se. Vršecký: Došlo na malý zázrak. Měnilo se strašně moc věcí, takže jsme si naplánovali hodně testování, hlavně v SAE. Do toho ale přišel covid-19, nevědělo se, co bude, jestli se vůbec pojede. Musím smeknout před pořadateli.

Playboy: Jaké to je stavět závodní speciál bez možnosti testování? Vršecký: Všechno je jednou poprvé a pevně doufám, že v tomto případě naposled. Vzhledem k situaci jsme se nepouštěli do moc velkých akcí, hodně se ale zapracovalo na spolehlivosti a snazší „opravitelnosti“ auta. V roce 2020 totiž zabral servis Can-Am stejně času jako práce na kamionu.

Playboy: Největší vzpomínka ne letošní Dakar? Vršecký: Někomu se to může zdát být přízemní, ale se závodním inženýrem Robinem Dolejšem, který je v Buggyře skoro dvacet let, jsme to řešili ještě v letadle při zpáteční cestě. V jedné etapě zajeli Pepa Macháček a Tomáš Enge na setinu stejný čas. Už to je neuvěřitelné. Pak ale ještě vyšlo najevo, že Pepa spotřeboval snad o 30 procent méně paliva. Jedná se o učebnicový příklad toho, jak to vypadá, když pilot dokáže v maximální možné míře využít potenciál auta.

Playboy: Došlo opět na papír? Vršecký: Pochopitelně, navíc se ve srovnání s loňskem tým rozšířil o Tomáše Engeho. Jasně, Pepa přivezl po dvanácti letech beduína pro vítěze, zaslouží si slávu a ovace. Ale na to, že Tomáš startoval na Dakaru poprvé a testovalo se minimálně, předvedl velmi dobrý výkon. Má veškeré předpoklady na to, být hodně dobrý.

Playboy: Popsali jste toho hodně? Vršecký: Jak už jsem říkal, žádné auto není tak dobré, aby nemohlo být ještě lepší.

(Speciál Playboy Dakar 2021 je právě v prodeji)