22. března 2019 18:12

Cyklistické Monumenty: očistec a peklo

Nic proti etapovému závodu Paříž–Nice, ale posledních dvacet let pro mě cyklistická sezona začíná zítřejším závodem Milán – San Remo. Tímto kláním totiž startují každoročně Monumenty, tedy pět nejprestižnějších etapových podniků.

Milán - San Remo | 23. 3. 2019

Během prvního Monumentu musí zvládnout cyklisté 298 kilometrů, jedná se o vůbec nejdelší jednorázový etapový závod. Primavera, jak bývá podnik rovněž nazýván, se koná od roku 1907. Jako první triumfoval Francouz Lucien Petit-Breton, který vyvinul průměrnou rychlost 26,206 km/h. Premiérový podnik dokončilo 14 jezdců. Nejčastějším vítězem je se sedmi zářezy legendární Eddy „Kanibal“ Merckx. Přestože byl původně závod určen pro sprinterské týmy, peloton trhají kopce Cipresa a především Pogio, druhý jmenovaný se nachází necelých deset kilometrů před cílem. Proto mezi vítězi figuruje vedle rychlíků, jako Zabel, Cipollini, Freire či Cavendish, například nejspíš nejlepší časovkář všech dob Fabian Cancellara. Švýcar je zatím posledním jezdcem, který vyhrál v roce 2008 po sólovém úniku. Loňský triumf bude obhajovat vítěz Giro d’Italia, Tour de France a Vuelty elitní vrchař Vincenzo Nibali.

Tour de Flanders | 7. 4. 2019

Nesmírně náročný jednodenní závod se koná od roku 1913 mezi belgickými městy Bruggy a Meerbeke. Cyklisté musí projít očistcem v podobě 260 km dlouhé, těžké, kopcovité trati. K tomu dvacítka krátkých, leč mimořádně náročných stoupání. Pro ilustraci, 360 metrů dlouhý kopec Patenberg nabízí lahůdku v podobě průměrného stoupání 12,9°, nejtěžší část má 20,3°. Závodí se na úzkých, běžným provozem těžce poznamenaných silnicích. Mnohem víc než ryzí sprinteři mají šanci na úspěch silově vybavení jezdci. Šest z nich dosáhlo ve Flandrech na hattrick – Achiel Buysse, Eric Leman, Johan Museeuw, Tom Boonen (všichni Belgie), Fiorenzo Magni (Itálie), Fabian Cancellara (Švýcarsko). V roce 2016 slavil Slovák Peter Sagan. Loňský vítěz Niki Terpstra (Nizozemsko).

Paris–Roubaix | 14. 4. 2019

Pouhý týden po očistci ve Flandrech přichází francouzské peklo severu. Poprvé se 259 km dlouhý závod konal v roce 1896, od té doby se pokaždé končí na velodromu v Roubaix. Kromě toho je specialitou slavné klasiky přes dvacet úseků na dlažebních kostkách, na tzv. pavé se jede 20 procent závodu. Kola se blíží spíš cyklokrosovým než silničním. V roce 2015 byl velmi blízko triumfu český jezdec Zdeněk Štybar, když prohrál ve finiši s německým spurterem Johnem Degenkolbem. Po čtyřech vítězstvích mají na svém kontě Belgičané Roger de Vlaeminck a Tom Boonen. Loni vyhrál po skvělém taktickém výkonu Peter Sagan.

Liège–Bastogne–Liège | 28. 4. 2019

Poslední z jarních klasik se konala poprvé v roce 1892. Délka závodu kolem 250 km. Hned pětkrát se v cíli radoval Kanibal Eddy. V tomto tisíciletí se žádnému z jezdců nepodařilo vítězství na náročné trati obhájit, jezdci se musí vyrovnat s celkovým převýšením 4000 metrů. Loni zaskočil největší favority Lucemburčan Bob Jungels, spolujezdec Zdeňka Štybara ze stáje Quick Step.

Giro di Lombardia | 12. 10. 2019

Poslední, 255 km dlouhý Monument se koná v říjnu, je proto znám rovněž pod názvem Klasika padajícího listí. První ročník proběhl v roce 1905. Hned pětkrát vyhrál legendární Fausto Coppi, mezi vítězi figurují jména jako Eddy Merckx, Bernard Hinault, Phillipe Gilbert či Vincenzo Nibali. Z výčtu vítězů je patrné, že Lombardie je stvořena pro jezdce kombinující vrchařské schopnosti s rychlostní vytrvalostí. Loňské vítězství obhajuje Thibaut Pinot.