Jak napsal český spisovatel a sportovní novinář Ota Pavel, chce-li být člověk šťastný hodinu, měl by se opít. Pokud touží po tři dny trvajícím štěstí, měl by se oženit. Chce-li však někdo být šťasten celý život, musí se stát rybářem.

Jak napsal český spisovatel a sportovní novinář Ota Pavel, chce-li být člověk šťastný hodinu, měl by se opít. Pokud touží po tři dny trvajícím štěstí, měl by se oženit. Chce-li však někdo být šťasten celý život, musí se stát rybářem.
Rybářství prostě představuje dlouhodobý světový fenomén a jinak tomu nebude. Stačí pohlédnout na údaje sledovanosti závodů na americké kabelovce ESPN, rybaření se věnuje i speciální televizní kanál Fishing & Hunting. Zatímco v Česku máme přes 300 tisíc rybářů, v Anglii a Walesu se rybolovu věnuje 2,9 milionu jedinců z celkového počtu 50,6 milionu obyvatel, USA mají na 320 milionů obyvatel zhruba 50 milionů rybářů. Celosvětově se rybaření věnuje v závislosti na podmínkách dané země přibližně 2 až 30 procent obyvatel, nejvyšších procent dosahuje Skandinávie.
Výmluvná jsou rovněž předkoronavirová čísla domácích cestovních kanceláří specializovaných na rybářské zájezdy. Ročně se jich prodá kolem 7000, klasickým zájemcem je muž mezi 30 až 50 lety. Největší oblibě se těší Norsko. K rybaření na volném moři není zapotřebí povolenek, ty jsou naopak striktně vyžadovány při lovu v jezerech a řekách. Ve prospěch Norska hovoří i vysoká pravděpodobnost úlovku, zcela srovnatelná se západním pobřežím USA. Proto rybáři neváhají vyrazit i stovky kilometrů za polární kruh. Tak jako skupina pěti krajanů, kterým se v dubnu 2013 podařilo v Dyrsfjordu (400 km za polárním kruhem) ulovit 214 centimetrů dlouhého platýse obecného, v Česku známého pod názvem halibut.
Rybaření má své mety, které posouvají rybáře do top kategorie. V případě domácích se jedná o lapení štiky nad 120 cm, candáti, okouni či kapři mají „mistrovskou“ hranici rovnající se 100 cm, 50 cm a 30 kg. Z globálního hlediska se pak mezi rybáři těší velké vážnosti úlovky sladkovodních ryb o hmotnosti převyšující sto kilogramů.
Všeobecně přijímané ikony v rybářství neexistují, mezi světově nejznámější patří John Wilson, Matt Hayes (oba Anglie), Rex Hunt (Austrálie) a také Jakub Vágner. Mezi evropskými lovci dravců na umělé nástrahy se velkému respektu těší dvojnásobný vítěz World Predator Classic a několikanásobný mistr Evropy Luc Coppens (Belgie). V USA má mezi lovci bassů (okounů) neotřesitelnou pozici Kevin VanDam.
Ve světové konkurenci se prosadili i čeští rybáři. Například David Kočí ulovil ve vodách Atlantiku poblíž Kapverd třetí největší rybu roku 2015, když po tříhodinovém souboji zdolal marlína modrého o hmotnosti 411 kg.
V červnu 2015 chytil Tomáš Krist v Maďarsku kapra o váze 47,8 kg a délce 125 cm, což se rovnalo světovému rekordu. Stalo se tak poblíž Balatonu, na soukromém revíru u města Tapolca. Čekací doba na povolení lovu je dva roky, veškeré úlovky pečlivě dokumentuje majitel revíru, o údajích proto neexistují sebemenší pochybnosti.
Srpnové číslo Playboye včetně Jakuba Vágnera, rybáře a dobrudruha, který už ví, kde stráví zbytek života, je právě v prodeji. Zdroj: archiv Jakuba Vágnera
(Rozhovor s Jakubem Vágnerem o tom, že když jde člověk za svým snem, splní se, akorát to většinou hodně bolí,“ čtěte v srpnovém vydání Playboye)