Bob Vavřík: „Základem vítězství je pokora“

Monoposty F2 jsou postaveny podle parametrů, které se hodně blíží vozům F1. Nechybějí turbodmychadla, aerokit, nový podvozek, ve srovnání s loňskem jiné pneumatiky. Jak by asi dopadl vzájemný souboj?

Záleželo by na okruhu, jenže naše auta mají 600 koní, vozy F1 jsou o 400 koní silnější, což je podstatný rozdíl. Monoposty F1 k tomu mají aerokit s mnohem větším přítlakem. My používáme čtyři druhy pneumatik plus jedny mokré, u formule 1 se jedná o dvojnásobek. Nicméně, formule 2 je přípravkou na F1. Stejný závodní víkend, stejný tlak na jezdce i tým. A minimum času. Zatímco v závodech F1 mají tři kvalifikace, týmy F2 disponují 40 minutami volného tréninku, půlhodinovou kvalifikací a jedním závodem.

Všechny týmy F2 mají stejného dodavatele motorů Megachrone?

Auta jsou identická, stejně tak motory. Rozdíly jsou ve schopnosti něco „naštelovat,“ plus know-how jednotlivých týmů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o líheň F1, usuzuji, že v F2 je jsou mladí, perspektivní jezdci.

Přesně tak. FIA postavila pyramidu F1, F2, F3, F4 a motokáry. Dřív existovala ještě kategorie, kterou jsme vyhráli loni – světová série 3,5 litru. Jednalo se ale o auta, která byla ve srovnání s monoposty F2 o něco menší. Pilotem je mladý kluk, který má tátu fandu do motosportu, nebo příběh začíná tím, že si talentovaného hocha někdo všimne a ujme se ho buď agentura, nebo rovnou stáj. V motoristickém sportu na této úrovni jde o talent, kontakty, štěstí, know-how, politickou vůli. A o strašný balík peněz. Přesto jsme se rozhodli vstoupit také do seriálu F3.

V současné době závodí v MS F2 deset týmů, každý má dva jezdce, kteří mají k formuli 1 nejblíž ze všech.

I když existují výjimky potvrzující pravidlo, třeba Max Verstappen, který F2 obešel, je to tak. FIA povolila pro závody F2 maximální počet třinácti týmů. Podle mě je deset tak akorát. Je třeba říct, že hodně záleží na štěstí. Na okruh vyjedou všechna auta, musíte držet rozestupy a víte, že máte před sebou jediné kolo. A není to tak, že jezdíte dokola a jedno kolo se vám povede. Jezdec vyjede, ohřeje si pneumatiky, připraví se, dá si ještě jedno kolo, během kterého se všechno srovná, například si přenastaví brzdy. A pak to tam musí dát.

Na monopostu vozíte logo Ferrari Driver Academy…

Jedná se o juniorský tým Ferrari, akademii napříč jednotlivými formulemi, která sdružuje jezdce, jejichž schopnosti jsou takové, že by někdy v budoucnu mohli jezdit v barvách Ferrari závody F1. Jedná se o speciální program, nechybí simulátor F1, lékařská péče. Totální profesionalita na druhou.

Odhaduji, že pokud se součástí Ferrari Driver Academy stane tým hned ve své první sezoně v F2, je to velký úspěch.

V Česku se to tak možná nevnímá, ale v zahraničí, kde má motosport podstatně silnější pozici, se těšíme velkému respektu. Najednou se objevil český tým, který je schopen, což dokazují výsledky, nejen soupeřit s těmi nejlepšími, ale také vyhrávat. A jsme hodně hrdí na to, že i když je Charouz Racing System mezinárodní tým složený z lidí z celého světa, základ je český. Stejně jako know-how, včetně milionů dat, což představuje, alespoň z mého hlediska, vůbec největší týmový kapitál.

Barvy Charouz Racing System hájí italsko-švýcarský tým ve složení Antonio Fuoco – Louis Delétraz. Prvně jmenovaný vyhrál loni závod světového šampionátu F2 v Monze. Na začínající tým slušný „úlovek“...

Je pravda, že si Antonio mohl vybírat z nabídek snad pěti týmů, nakonec se rozhodl pro nás. Nejspíš mu imponoval tým se solidní minulostí a perspektivní budoucností. Od začátku věděl, že do závodění nejdeme kvůli tomu, abychom byli do počtu, ale chceme vyhrávat.

Kdybyste měl své svěřence přirovnat typologicky k jezdcům F1…

Jsou jako voda a oheň. Ale co je nejdůležitější, oba mají povahové rysy vítězů, přestože každý dospěje k vítězství jiným způsobem. Antonio je Ital, horká krev, Louis jako Švýcar hodně přemýšlí. Asi je to hodně troufalé, ale napadá mě srovnání Senna–Prost. I když k oběma legendám mají hoši ještě opravdu hodně daleko.

Jak zvládáte ukočírovat vzájemnou rivalitu? Cukr? Bič?

Je to psychologie. Každopádně nemůžu přijít s tím, že jsem velký boss a všichni musí stát v pozoru. A platí to jak v případě jezdců, tak kluka, který jezdí kamionem a stará se o pneumatiky. Každý člen týmu má svou roli. Když jeden z nich vypadne, pečlivě skládaná mozaika se začne sypat. U tak mladých jezdců navíc platí, že když jim něco řeknete, musí tomu věřit. Stejně tak to musí fungovat opačně. Proto nemáme v týmu jedničku a dvojku. Všem se dostává stejná péče, každý má proto motivaci vyhrávat.

Hned v druhém podniku dojel Antonio v Baku třetí…

A mohlo to být ještě lepší. Jedná se o novou sérii, kterou provázejí porodní technické bolesti. Když dostanete součástku, se kterou nemůžete nic dělat, jenom ji namontovat, a ona se rozbije, je to demotivující. Antonio kvůli technickým problémům dvakrát neodstartoval, totéž se stalo dalším čtrnácti pilotům. Je ale třeba říci, že organizátoři dělají opravdu všechno pro vylepšení situace, ve hře je totiž strašně moc peněz.

V Monaku z toho bylo double, vyhrál Antonio před Louisem. Neskutečné, chtělo by se říct.

Ano, ale základem každého vítězství je pokora. Povedla se nám strategie, další týmy chybovaly. Tak už to chodí. V Monaku jde prostě o strategii, předjíždět se moc nedá…

Proč ta skromnost, double v Monaku je těžce splnitelný sen pro řadu týmů s mnohem, mnohem delší historií…

Samozřejmě že z toho máme radost. Ale to neznamená, že se budeme do konce života plácat po zádech. Život jde dál, v závodění se děje všechno minimálně dvojnásob rychleji.

Ale monacké double už vám nikdo nevezme.

V CV to vypadá velmi dobře…

Jak se těšíte na okruh Paula Ricarda?

Těším se moc. Testování proběhlo výborně, v minulosti jsme tam vyhráli dost závodů. Jako na každém okruhu to bude z 98 procent práce v dílně, 2 procenta jsou někde na trati, z toho 1 procento je ježdění. Chce to body a výsledky. Pokud se vyhraje, vidím vždycky v duchu českou vlajku. Věřte mi, je to moc hezký pocit.