20. prosince 2020 22:03

Báječní čeští muži na rychlých strojích...

Nejen fanoušci motoristického sportu se shodnou na tom, že mezi nejatraktivnější klání patří závody světového šampionátu silničních motocyklů. Vždyť jezdci atakují na rovinkách hranici 350 km/h, často přitom bývají rychlejší než piloti formule 1. Je proto potěšitelné, že se mezi smetánkou neztratili ani čeští závodníci, kteří dosáhli v novém miléniu v mimořádné konkurenci tří vítězství.

Lukáš Pešek Grand Prix Číny, 2007

Syn bývalého motokrosaře nastoupil do sezony 2007 v kategorii 125 ccm jako obhájce šestého místa z předchozího roku, ve kterém zaznamenal tři umístění na stupních vítězů. Majitelem jeho stáje Valsir Seedorf byl hvězdný nizozemský fotbalista Clarence Seedorf, který jako dosud jediný dokázal vyhrát Ligu mistrů se třemi různými celky, když po triumfech s Ajaxem Amsterodam a Realem Madrid slavil zisk ušatého poháru rovněž s AC Milán.

Sezonu 2007 zahájil Lukáš třetím místem ve Velké ceně Kataru a postupně se začal zbavovat nálepky rychlého jezdce, kterému bránily v rozletu nekonzistentní výkony. A pak přišel začátek května 2007 a závod na okruhu v Šanghaji. Zpočátku to nevypadalo na životní triumf, náš jezdec se na startu propadl z třetího na páté místo. Pak se sice objevil na krátký čas v čele, následoval však další propad.

Přišel ovšem drtivý závěr. Lukáš Pešek postupně zrychloval, dvě kola před koncem předjel vedoucího španělského jezdce Rabata. V závěru ustál útok jeho krajana Faubela, kterého předstihl v konečném účtování o 187 tisícin sekundy. Česká republika tak slavila po 41 letech vítězství ve světovém šampionátu silničních motocyklů, naposled se radoval František Šťastný na Velké ceně Německé demokratické republiky v kategorii půllitrů.

Lukáš Pešek Grand Prix Austrálie, 2007

Pár měsíců po svém premiérovém triumfu se Lukáš Pešek představil na Velké ceně Austrálie. Do konce šampionátu zbývaly tři závody a Lukáš bojoval, přestože se mu předchozí závody příliš nevydařily, o celkové stupně vítězů.

Jedenadvacetiletý jezdec zvládl skvěle start z první řady, po odpadnutí vítěze kvalifikace Mattia Pasiniho bojoval o vítězství především se španělským triem Olive–Rabat–Faubel. V průběhu závodu předvedl na oblíbeném okruhu přes silný protivítr několik předjetí na hraně, do posledního kola najížděl z první pozice. V závěru s přehledem odrazil všechny ataky, pohlídal si nezvykle dlouhou rovinku a těšil se z druhého vítězství.

Karel Abraham Grand Prix Valencie, 2010

První a zatím jediný český závodník, který se probojoval do nejprestižnější třídy MotoGP, předvedl dokonalé loučení s třídou Moto2. Ve Valencii totiž ve svém posledním závodě zaznamenal vítězství z kategorie senzačních.

Ještě před začátkem závodního víkendu by přitom na jeho vítězství nevsadili snad ani největší fanoušci brněnského jezdce stáje Cardion AB. Do dějiště konání závodu totiž Karel Abraham dorazil v nevalném fyzickém stavu, po pádu v portugalském Estorilu si přivodil bolestivé zranění lokte. Kvalifikace rovněž nic moc, do závodu odstartoval z devátého místa, což vzhledem k „nabitosti“ kategorie nevěštilo výsledek z kategorie oslnivých.

Pak ovšem Karlovi vyšel nadmíru start, během první poloviny závodu se stal součástí silné skupiny bojující o stupně vítězů. Jejími členy byli kromě našeho jezdce úřadující mistr světa, na domácí půdě jedoucí Toni Elias, dále pak jeho krajan Julián Simón, čtvrtým do party byl italský dravec Andrea Iannone. Ještě při nájezdu do posledního kola to vypadalo na triumf Iannoneho, jehož kariéru následně zhatil dopingový nález. V jedné ze zatáček však brnknul Elias o Italovu motorku, po kterém světový šampion skončil v kačírku. Drobného kontaktu využil ve správný čas na správném místě se nacházející Karel Abraham, který nakonec dojel do cíle s náskokem půl sekundy před Iannonem. Velké oslavy životního triumfu se však nekonaly, následující den totiž čekalo na Karla testování nové motorky Ducati.

(Rozhovor mimo jiné o tom, že Lukáš Pešek preferuje ženy s krásnými zuby, čtěte v zimním čísle Playboye)