návrat zpět
Co hledáte?
Smazat

reklama

reklama

Autor: profimedia.cz
Sport

Abramovič v tom není sám...

Vydáno: 22.03.2022
V důsledku ruské invaze na Ukrajinu přišla dosud nevídaná odveta v podobě zmrazení majetku vybraných ruských oligarchů. Do značné míry nevinně tak spadly do pasti i fotbalové kluby vlastněné ruskými boháči, nejznámější je příklad Romana Abramoviče, kterého vedení Premier League vyloučilo z pozice majitele Chelsea, přičemž z prodeje neuvidí ani penny.

Je otázkou, jak moc bude víceméně zabavení klubu ruskému oligarchovi především z finančního hlediska vadit. Předem totiž oznámil, že tři miliardy liber, tedy zhruba čtyři miliardy dolarů, které za aktuálně nejlepší klub Evropy a světa požaduje, věnuje obětem válečného konfliktu na Ukrajině. A vzhledem k tomu, že do Chelsea nasypal od roku 2003 ze svého 1,5 miliardy liber (asi 1,9 miliardy USD), přijde ruský boháč, který podle portugalského kouče Josého Mourinha „vložil do klubu kus sebe“, sice o Chelsea, ale ušetří spoustu peněz. A nejspíš paradoxně prodělá i Ukrajina, protože za klub ve víceméně nucené správě asi nikdo čtyři miliardy dolarů nedá. Každopádně v tom bývalý gubernátor Čukotky není sám, Damoklův meč se vznáší nad jeho dalšími krajany.

Dmitry Rybolovlev
AS Monaco

Bývalému majiteli Uralkali, mimochodem, jedná se o společnost, které se jako generálního sponzora zbavil po ruské agresi tým F1 Haas a padáka dostal rovněž ruský jezdec Nikita Mazepin, učaroval příběh Romana Abramoviče. Proto v roce 2011 prodal svůj většinový podíl v Uralkali, přestěhoval se do Monaka a koupil tamní klub, který nepříliš úspěšně řešil finanční problémy a působil ve druhé lize.

Dmitry se pustil do práce, do skomírajícího klubu přivedl posily za 140 milionů liber. Velkoryseji si v té době počínal pouze katarskými šejky vlastněný Paris Saint-Germain, v roce 2013 se AS Monaco vrátilo mezi elitu a po sezoně 2016/ 2017 dokonce slavilo knížectví titul.

Ruský miliardář se přesto nechal slyšet, že šéfovat fotbalový klub je těžší než Uralkali, a musel uznat, že zisk pohárů není příliš reálný. „Nejsme Chelsea ani Real Madrid a nikdy se nestaneme superklubem, který bude každý rok bojovat o trofeje,“ konstatoval.

Dmitry Rybolovlev
Autor: Francknataf CC BY-SA 3.0 Dmitry Rybolovlev

Maxim Demin
AFC Bournemouth

Ještě v roce 2011 to vypadalo na konec skromného, leč hrdého klubu v profesionálním fotbale. Pak se však do věci vložil ruský obchodník s ropou Maxim Demin, který se právě přestěhoval do hrabství Dorset. Nejdřív získal za 450 000 liber asi pětinu akcií, za dva roky se stal jediným vlastníkem klubu, který jeho obchodní partneři nazvali kufrem bez držadla a zbytečně drahou hračkou.

Nakonec došlo na ruský zázrak. Během tří sezon napumpoval Maxim do klubu na jeho poměry neskutečných 25 milionů liber, přitom vsadil na koncepci práce s mladými talenty a hráče z okolí. V sezoně 2015/2016 postoupil AFC Bournemouth do Premier League. Pravda, v elitní soutěži sice dlouho nepobyl, aktuálně ovšem bojuje ve druhé lize o návrat do Premier League, když v Championship zatím drží postupové druhé místo.

Maxim Demin
Autor: profimedia.cz Maxim Demin

David Traktovenko
Sydney FC

Ačkoli fotbal nemůže ani zdaleka konkurovat ragby, v letech 2006 až 2018 nechyběla Austrálie čtyřikrát po sobě na mistrovství světa, což je výsledek, o kterém si například česká reprezentace nemůže nechat ani zdát. Za koupí nejdřív minoritního podílu stála v roce 2006 svatba dcery ruského boháče s australským obchodníkem Scottem Barlowem. Nutno říci, že Traktovenko nevstupoval na minové pole, neboť měl zkušenosti s dnešním ruským velkoklubem Zenit Petrohrad. Z původního outsidera učinil prostřednictvím svých peněz vítěze Poháru UEFA a pravidelného účastníka Ligy mistrů, jehož osud je však vzhledem k sankcím nejasný. Každopádně FC Sydney dnes patří mezi australskou špičku, své o tom ví i český trenér Vítězslav Lavička, který s týmem vybojoval v sezoně 2009/2010 titul.

David Traktovenko (vpravo) a Alessandro Del Piero.
Autor: profimedia.cz David Traktovenko (vpravo) a Alessandro Del Piero.

Anton Zingarevič
Botev Plovdiv

Syn ruského miliardáře Borise Zingareviče si v roce 2012 pořídil za 25 milionů liber anglický fotbalový klub Reading FC, jehož hráč Stephen Hunt prokopl lebku Petrovi Čechovi, v klubu působil i Marek Matějovský. V Premier League ovšem spíš než do světa udělal Anton díru do rozpočtu, po dvou letech prodal klub i s dluhy za pouhou libru skupině thajských investorů. Reading poté sestoupil, dnes bojuje o návrat mezi elitu.

Oligarcha pak čelil problémům v rodné zemi, když se musel vyrovnat s podezřením z úvěrového podvodu v hodnotě 2,5 miliardy rublů. V roce 2019 se celá záležitost urovnala v jeho prospěch, od té doby podniká Anton Zingarevič v Rusku v energetice, stavebnictví, výrobě papíru a celulózy. Údajně vlastní práva na 2000 fotbalistů převážně z Afriky a Latinské Ameriky. Koupě 99% podílu víceméně bezvýznamného klubu bulharského klubu je stěží pochopitelný.

Anton Zingarevič
Autor: profimedia.cz Anton Zingarevič
Související témata: fotbal , oligarchové , Rusko , Roman Abramovič , Dmitry Rybolovlev , Maxim Demin , David Traktovenko , Anton Zingarevič