30. listopadu 2020 23:44

7 důvodů, proč si pamatovat Diega Maradonu

Mezi nejvýznamnější sportovní události letošního roku se bohužel zařadí rovněž úmrtí Diega Maradony (1960–2020), který podlehl necelý měsíc po oslavě šedesátých narozenin infarktu. Nemá cenu polemizovat nad tím, zdali se jednalo o nejlepšího fotbalistu historie, rozhodně však existuje řada důvodů, proč by neměl malý, často geniální Argentinec minimálně v nejbližších desítkách let upadnout v zapomnění.

1. Boží ruka

Ačkoli Maradona nastřílel v letech 1976 až 1993 v barvách argentinské reprezentace a klubů Argentina Juniors (1976–1981), CA Boca Juniors (1981–1982), FC Barcelona (1982–1984), SSC Neapol (1984–1991) FC Sevilla (1992–1993), CA Newell’s Old Boys (1993), CA Boca Juniors (1995–1997) celkem 345 branek, některé z kategorie až neskutečných, nejslavnější a hlavně nejdůležitější gól své kariéry dal rukou. Stalo se tak v roce 1986 na MS v Mexiku ve čtvrtfinále proti Anglii. Přestože byl geniální Argentinec za tento svůj počin pranýřován, dost dobře si nedovedu představit, že by se k porušení pravidel tehdy přiznal. Mistrovství světa se totiž hrálo čtyři roky a pár měsíců poté, co Anglie rozdrtila argentinskou armádu v bitvě o Falklandy a Maradona určitě netoužil po označení vlastizrádce.

2. Schopnost vítězit s průměrnými týmy

Přestože Pelé, Beckenbauer, Cruyff, Platini či van Basten měli na svém kontě především na klubové úrovni víc úspěchů než Maradona, každá z hvězd byla obklopena vynikajícími spoluhráči. Namátkou Didi, Rivelino, Gerd Müller, Seeler, Breitner, Neeskens, Krol, Tresor, Boniek, Zoff, Gullit... Maradona jak v případě národního týmu, tak v SSC Neapol dobýval vavříny jako vůdce bez něj víceméně průměrných celků. Nebo si snad někdo pamatuje Diegovy spoluhráče z MS 1986 (Mexiko) a 1990 (Itálie), ve kterých Argentina získala titul mistra světa a prošla do finále? Snad ještě víc než v roce 1986 se Maradonova velikost prokázala o čtyři roky později. Po mimořádně těžké sezoně, se znatelnou nadváhou a pohybem rychlého chodce dovedl svůj tým do boje o zlato. Argentina při své cestě do finále vyřadila největší favority Brazílii a především v Neapoli domácí Itálii, přičemž Maradona proměnil penaltu. Mimochodem, krajan Messi, ač obklopen mnohem silnější sestavou, si může nechat o titulu mistra světa pouze zdát. Totéž platí na klubové úrovni. Do té doby nevalná Neapol získala své dosud jediné dva tituly v sezonách 1986/1987 a 1989/1990, kdy fotbalové Evropě vládl AC Milán s hvězdami kalibru Baresiho, Maldiniho, Rijkaarda, Gullita, van Bastena. K tomu nutno přičíst vítězství v Poháru UEFA 1989/1990.

3. Neslavné sportovní konce (Barcelona, vyloučení 1982, doping)

Maradona měl dovést Argentinu k titulu mistra světa už v roce 1982 ve Španělsku. Nestalo se, obhájci titulu prohráli hned úvodní zápas s Belgií (0:1), v úvodním utkání čtvrtfinálové skupiny nestačili na Itálii (1:2). V rozhodujícím zápase s Brazílií prohrávali Argentinci 0:3 a Diego svou první účast na světovém šampionátu uzavřel kopem do břicha protihráče, za který dostal červenou kartu.

Slavně nedopadlo ani angažmá v FC Barcelona, přičemž katalánský velkoklub investoval do přestupu na svou dobu nevídaných 7,6 milionu dolarů. V první sezoně sice přišlo vítězství v Copa del Rey a španělského Superpoháru, pak to ale šlo s Maradonou ze svahu. Nejdřív přišla žloutenka a v září 1983 kriminální zákrok, kterým mu obránce Athletic Bilbao Goikoetxea zvaný Řezník z Bilbaa takřka „upálil“ kotník levé nohy. Navíc se tak stalo za stavu 4:0 pro Katalánce. Po komplikované operaci následovala tříměsíční rehabilitace a finále Copa del Rey se stejným soupeřem. Sto tisíc diváků v čele s králem Juanem Carlosem se stalo svědkem hromadné potyčky, během které trefil Maradona jednoho z protihráčů čelem, druhého pak loktem. Jednalo se o jeho poslední zápas v klubu, ve kterém přes veškeré peripetie nastřílel v 58 zápasech úctyhodných 38 branek. Barcelona netratila, neboť inkasovala 10,48 milionu dolarů. Média přestup do Neapole komentovala slovy, že nejchudší město v Itálii kupuje nejdražšího hráče světa.

Na světovém šampionátu v USA 1994 to nejdřív vypadalo na velkolepý comeback. V úvodním utkání proti Řecku dal Diego branku, v dalším proti Nigérii připravil oba góly Caniggiovi. Poté však neprošel dopingovou kontrolou, přítomnost efedrinu vysvětloval rozdílem v receptuře americké a argentinské verze energetického nápoje Rip Fuel. Jednalo se o poslední zápas v barvách národního celku. Argentina bez vůdce prohrála s Bulharskem a nezvládla čtvrtfinále proti Rumunsku.

4. Trenérské mizérie

Stejně jako řada velkých hráčů, například Beckenbaeur, Cruyff, Platini, Rijkaard, to i Maradona zkoušel jako trenér. Vybíral si však kluby nezvučných jmen, jeho výsledky byly, diplomaticky řečeno, rozpačité. O to víc udivilo v roce 2008 Maradonovo jmenování trenérem reprezentace. S Messim a spol. se Argentina probojovala na MS 2010 v JAR, ve skupině si postupně poradila s Nigérií, Jižní Koreou a Řeckem. Ve vyřazovacích bojích porazila Mexiko, pak však přišel debakl s Německem 0:4 a Maradonův konec. V červenci 2018 se stal předsedou běloruského klubu Dynamo Brest, se kterým dobyl český trenér Marcel Lička o rok později titul i pohár. Maradona u obou triumfů chyběl, Brest totiž opustil po dvou měsících, aniž o svém kroku kohokoli informoval.

5. Kokain

Na toto téma nemá cenu se sáhodlouze rozepisovat. Stačí doporučit povedený a objektivní dokument britského filmaře Asifa Kapadii s názvem Diego Maradona. Snímek premiérově uvedený mimo soutěž na filmovém festivalu v Cannes 2019 byl před časem odvysílán u příležitosti fotbalistových šedesátin na programu ČT 2 a opakován stejným programem den po Maradonově skonu. Obsahuje exkluzivní záběry a odpovídá na možný dotaz, čím to, že má Asif Kapadia, mimo jiné tvůrce dokumentu Senna, na svém kontě všechna možná ocenění, včetně Oscara.

6. Otec zatloukač

V čase manželství s Claudií Villafane (1984–2003), ze kterého vzešly dcery Dalma a bývalá manželka hvězdného útočníka Sergia Agüera, Giannina, si Diego Maradona pořídil v Neapoli milenku. Na tom by nebylo nic až tak moc neobvyklého, stačí si vzpomenout například na milostné eskapády bývalého kapitána Chelsea a anglické reprezentace Johna Terryho. Problém nastal v září 1986, kdy slečna Cristiana Sinagra přivedla na svět chlapce jménem Diego Armando Maradona Sinagra. Slavný otec se ovšem, i přes údajné výzvy papeže Františka, k potomkovi nehlásil, otec a syn se poprvé setkali v roce 2003 na golfovém turnaji ve Fiuggi. Legendární fotbalista uznal otcovství až v roce 2007.

7. Přátele mít, co umějí za to vzít

Nejdřív se Diego v městě hříchu, jak bývá Neapol nazývána, skamarádil s bossy zločinecké organizace Cammora z rodiny Giuliano. Později si vybral jako kondičního trenéra Bena Johnsona, kterému anabolika lezla i ušima a v roce 1993 byl za jejich opakované užívání doživotně diskvalifikován. Pak se Diego vrhl na politiku. Kubánského diktátora Fidela Castra považoval za svého druhého otce a jeho portrét si nechal vytetovat na lýtko. Jeho velké oblibě se těšil i venezuelský ultralevičák Hugo Chávez, jehož hospodářská politika dovedla ropnou velmoc na pokraj hospodářského krachu.