Závislost na sexu uznána jako nemoc

Co toto přelomové rozhodnutí znamená v praxi? Ještě něco málo přes tři roky budou „závislí na sexu“ řešit své obtíže prostřednictvím nejrůznějších privátních institucí. Od ledna 2022 se jim dostane odborné pomoci. Tak jako například u drogových závislostí. Přesto si nedovedu dost dobře představit pacienta, který vstoupí k lékaři se slovy: „Pane doktore, mám permanentní erekci, potřebuji sex několikrát denně. Udělejte s tím něco.“ Zároveň musím přiznat, že zatímco závislost například na pervitinu nikomu nezávidím, podobné závislosti bych se zase až tak moc nebránil.

Nic než sex…

Ačkoli nejsem lékař, troufám si odhadovat, že základem léčby je stanovení správné diagnózy. Od roku 1886 existuje takzvaný princip sexuální závislosti, kterou ve své knize Psychopathia Sexualis popsal Richard von Krafft-Ebing. Podle ní se jedná o „kompulzivní sexuální chování, při němž je sexuální touha osoby abnormálně zvýšena a tato osoba myslí pouze na sexuální potěšení, nezajímá se o žádné jiné záležitosti ve svém životě než o sex, sleduje pouze sexuální uspokojení bez ohledu na to, jaký to má vliv na její život, bez ohledu na morální normy a právní následky. Toto chování ústí do impulzivního, neuspokojitelného sexuálního potěšení.“

Škoda jen, že stejně jako třeba u zvýšené teploty není zatím nikdo schopen definovat začátek a konec sexuální závislosti. A tak zatímco pro frigidní dámu může splňovat kritéria sexuálního „závisláka“ muž se třemi minutovými zářezy týdně, u nymfomanky nemusí stačit ani jedinec s desetinásobnou výkonností.

Kromě toho mi není jasný termín „impulzivní, neuspokojitelné sexuální potěšení“. Na začátku každého sexuálního aktu by totiž měl být, alespoň podle mého názoru, impulz. Co se neuspokojitelného sexuálního potěšení týče, chápu, že k tomu může dojít u slabší části lidstva. Na vině mohou být frigidita, nymfomanie. Co se mužů týče, můžeme tento pojem pochopit ve smyslu: nikdy nemám dost? Několik minut po ejakulaci se mnou tříská libido, penis touží po další akci? Pokud ano, opět si troufám tvrdit, že podobné nemoci bych se zase až tak moc nebránil. Už proto, že v případě neexistence či nezájmu partnerky si mohu pomoci sám a onanie patří, na rozdíl od časů Richarda von Krafft-Ebinga, mezi lékaři schvalované metody uvolňování sexuálního napětí. Navíc se jedná o prevenci rakoviny prostaty.

Touha po viru

Při vší úctě k jednomu ze zakladatelů moderní sexuologie Richarda von Krafft-Ebinga nemohu se s některými jeho názory dost dobře ztotožnit. V jeho definici se například praví, „že osoba se ve svém životě nezajímá o žádné jiné záležitosti než o sex“. Do této kategorie měl například patřit Michael Douglas. Oscarový producent a herec ale v roce 2015 v rozhovoru pro magazín Event potvrdil, že jeho závislost na sexu je nesmysl. „Základní instinkt zrovna vešel do kin a nepamatuji se, kdo byl tím chytrým redaktorem z Londýna, ale přišli najednou se závislostí na sexu. Byla to nová choroba. Nikdo o tom do té doby neslyšel, ale od té doby se mě to drží,“ vzpomíná na rok 1992, který se nesl ve znamení odhalení intimních partií Sharon Stone ve snímku Základní instinkt.

V lednu 2010 pak probleskla médii informace o tom, že po skandálu s milenkami se léčí ze sexuální závislosti nejlepší golfista posledních desetiletí Tiger Woods. S pravděpodobností hraničící s jistou si ovšem troufám tvrdit, že vzhledem k výsledkům musel myslet i na jiné věci, než je sex. Během své sexuální závislosti dokázal vyhrát skoro všechno, co se vyhrát dalo, stal se nejlepším hráčem světa a nejbohatším sportovcem planety. Pokud ho k těmto výsledkům dohnala závislost na sexu, toužím po infikování virem. Čím dříve, tím lépe!