Vyhledávání
Prostituce je nejstarším řemeslem na světě, které nevymýtil a nejspíše nevymýtí žádný režim. A vzhledem k tomu, že práce kněžek lásky je založena na něčem tak přirozeném, jako je ukojení sexuální touhy, není k tomu důvod.
Sexuální chtíč (nezaměňovat prosím s láskou, neboť sex nemá s city opravdu nic moc společného) představuje podle odborníků velmi silnou, pudovou potřebu. Jak napsal evoluční biolog a psycholog Matt Ridley, nejsou pohlavní pudy v pohotovosti, ale stále „dřímají“. Čas od času se probudí k činnosti a nutí nás něco udělat. Jak dále konstatoval doktor Ridley, sexuálního napětí se nemusíme zbavit pouze klasickou formou, ale pokud tak neučiníme vůbec, jsme nervózní, nevrlí a frustrovaní. Pro boj s frustrací a nervozitou si může každý z nás vybrat vlastní nástroj. Někdo aktuální partnerku, jiný spoléhá při masturbaci na vlastní představivost, další si pomůže pornografií. A jsou i jedinci, kteří v takovém případě využijí služeb profesionálek.
Těžce vydělaný chleba
Prostituce je řemeslo, které lze vykonávat s různým stupněm mistrovství a intenzity. Proto netuším, proč si vedle služeb jiných řemeslníků nekoupit sex. Ostatně, půjdeme li do důsledků, platím za poskytování sexuálních služeb už několik desetiletí, ale činím tak „společensky přijatelnou formou“ v podobě takřka exkluzivního financování partnerského života. Proto mi na základě na vlastní kůži prožitého nezbývá než souhlasit se závěrečnou částí textu znalce života Františka Ringa Čecha, který je součástí jeho obrazu s výstižným názvem Dopis milence. „Bylo to zbytečný a drahý. Za ty peníze bych měl permanentku do nejdražšího bordelu. A ještě by mi zbylo na konto Míša, vesničky SOS, gama nůž a misi dobré vůle Olgy Havlové.“
Zároveň chápu jistou část populace argumentující možnými nekalostmi spojenými s prodejem těl. Na druhou stranu však neexistuje branže, ve které vedle slušných a korektních jedinců nepůsobí šmejdi. V této souvislosti se mi vybavuje citát z Remarqueova románu Vítězný oblouk, ve kterém říká doktor Ravic puritánské sestře Eugenii: „Je více děvek mezi ženami, které nikdy nespaly s mužem, než mezi těmi, které si tímto způsobem těžce vydělávají na chleba.“
Nabídka a poptávka
Čeština přijala slova prostituce ve druhé polovině 19. století z jazyka francouzského, původ lze vysledovat v latině, ve spojení slov „pro“ a „stature,“ což přeloženo do češtiny znamená poddávati se, nabízeti se. Netuším ovšem, proč je toto slovní spojení spojeno výhradně s prostitucí. Svět totiž funguje na základě nabídky a poptávky. Ten, kdo neumí patřičně nabízet, chcete-li prodávat sebe či svou práci, nemá šanci na úspěch. Rovněž další definice, podle které nemá prostitutka ke klientovi citovou vazbu, je sice pravdivá, leč lze ji obecně použít pro každé řemeslo. Proto například netoužím po tom, aby ke mně zedník vylepšující mé obydlí choval sebemenší citovou vazbu.
Podle jiné definice spočívá prostituční chování v poskytování sexu za peníze a jinou formu odměny, například za dárky. Je možné z toho odvodit, že poskytne-li mi jakákoli žena sex poté, co obdržela květiny, parfém nebo jsem za ni zaplatil kafe, případně ji vzal na dovolenou, dopouští se tímto prostitučního chování?
Co na to věda?
Psychologové a sexuologové se stejně jako prostitutkami zabývají jejich klienty. Vzhledem k tomu, že v zemi tulipánů a sýrů je prostituce legalizována, vybral jsem si výzkum z Holandska. Podle tamních sexuologů existují tři základní typy zákazníků. Byznys typ přijde, začne, skončí, zaplatí a odejde. Romantický typ touží po vztahu, většinou se jedná o starší, osamělé muže. Kategorie misogynů se vyznačuje agresivitou, vyžaduje sex bez kondomu, před kamenným podnikem preferuje ulici.
Jiný výzkum z Austrálie pro změnu srovnával stejný počet klientů a neklientů prostitutek. Do první kategorie patří sexuálně méně úspěšní lidé. Osm z deseti mužů přiznává, že sex s prostitukou je méně komplikovaný než s jinou ženou. Víc než 75 procent dotázaných potvrdilo vysokou potřebu sexu a 76 procent prostě hledá jinou sexuální partnerku. Takřka 60 procent návštěvníků pak netouží ze strany kurtizány po citové odezvě.
Jak šlape svět?
Jako inspirativní se jeví zkušenosti ze zahraničí. Například v sousedním Bavorsku je od roku 2001 při styku s prostitutkami povinné užívání kondomů. Od roku 2014 musí používat kondomy klienti lehkých děvčat po celém Německu. V Bavorsku dokonce policisté provádějí namátkové kontroly užívání latexové ochrany. Nevím, jak to činí, leč v Austrálii najímají radnice detektivy, kteří navštěvují v rámci své profese nevěstince a v roli volavek jdou do akce. Poznatky z průběhu pracovní činnosti sepisují a pak vystupují jako korunní svědci u soudů. Svou profesí se tajní sexuální agenti nechlubí, avšak zájem o tento druh práce prý převyšuje nabídku.
Odpověď na případný dotaz, proč v Německu, hnacím motoru evropské ekonomiky, prostituci uznávají jako legální a státem minimálně regulovanou branži, je snadná. Podle veřejných zdrojů se v prostituci točí ročně 15 miliard eur. Pro ilustraci, jedná se o stejný obrat, jakého dosáhne ročně věhlasná automobilka Porsche. Dost silný argument, chtělo by se říct.
(Článek o sociálně motivované prostituci čtěte v červnovém čísle Playboye)
