Titulku listopadového vydání Playboye opět opanovala se svou Anastasií neskutečná portugalská fotografka Ana Dias. Ve velkém rozhovoru sochař a výtvarník David Černý nekompromisně mluví o politice, zbraních i cancel culture. Na dvacet otázek odpovídá hudebník Oto Klempíř. Rocková múza Marianne Faithfull, bez které by možná ani Mick Jagger nebyl takový, jakého ho dnes známe, je listopadovým sexsymbolem. A je toho samozřejmě daleko víc...
Roger Waters nahrál „nové“ album The Dark Side of the Moon…
Roger Waters, proslavený jako skladatel, zpěvák a baskytarista britských Pink Floyd, se rozhodl natočit vlastní verzi alba The Dark Side of The Moon.
Zdroj: Profimedia.cz
Roger Waters, proslavený jako skladatel, zpěvák a baskytarista britských Pink Floyd, se rozhodl natočit vlastní verzi alba The Dark Side of The Moon.
Zdroj:
Profimedia.cz
Bezesporu geniální hudebník, který však v poslední době proslul jako obhájce ruské agrese na Ukrajinu, přičemž některé jeho výroky o konfliktu jsou spíš hodny chovance psychiatrické léčebny. Svůj neobvyklý počin odůvodnil slovy, že chce prostřednictvím nové nahrávky umožnit posluchačům pochopit skutečný záměr alba.
Jak totiž Roger Waters uvedl v rozhovoru pro Telegraph, bývalí kolegové z Pink Floyd, které opustil v roce 1985, aby se po jistý čas neúspěšně soudil s dvojící Gilmour–Mason o značku kapely, působili během nahrávání The Dark Side of the Moon jako studioví muzikanti. Jejich tvůrčí přínos na vzniku alba hodnotí jako víceméně nulový. „Neumějí psát písničky a nemají co říct,“ pravil doslova.
Ego versus kapela
Roger Waters chodil na základní školu s budoucím kytaristou Pink Floyd Sydem Barrettem (1946–2006). Po maturitě nastoupil na Regent Polytechnic Street s cílem vystudovat architekturu. Ve školním zařízení narazil na bubeníka Nicka Masona a hráče na klávesové nástroje Richarda Wrighta (1943–2008). Společně nejdřív založili kapelu Sigma 6, v roce 1965 pak vznikl jeden ze stěžejních bandů historie rockové hudby – Pink Floyd. Zatímco v prvních letech se prosazoval jako lídr Syd Barrett, po jeho odchodu v roce 1968 převzal vládu nad kapelou Roger Waters. Baskytarista měl jednoznačně největší podíl na stěžejních albech The Dark Side of the Mooon (1973) a Wish You Were Here (1975). Watersovu dominanci nad zbytkem kapely dokazuje nejlépe album The Final Cut (1983), na kterém je napsáno cosi ve smyslu „napsáno Rogerem Watersem, ztvárněné skupinou Pink Floyd“.
Pink Floyd ve složení Roger Waters (vlevo vepředu), Syd Barrett (uprostřed), Nick Mason (vlevo vzadu) a Rick Wright.
Zdroj: Profimedia.cz
Pink Floyd ve složení Roger Waters (vlevo vepředu), Syd Barrett (uprostřed), Nick Mason (vlevo vzadu) a Rick Wright.
Zdroj:
Profimedia.cz
Peníze, chamtivost, samota
Asi nejslavnější a podle mnohých i nejlepší album kapely, které v době hluboké totality vydal s pětiletým zpožděním Supraphon (!), vyšlo v březnu 1973. Celkem se celosvětově prodalo kolem 67 milionů kusů, což z The Dark Side of the Moon činí druhé nejprodávanější album historie. Líp je na tom jen Thriller Michaela Jacksona z roku 1982 s prodejem 110 milionů kusů. Autorem koncepce a všech textů alba, které neslo původně název Eclipse, je Roger Waters, který se zaměřil na negativní jevy, jako peníze, chamtivost, samota, strach a nenávratně plynoucí čas.
Má-li být měřítkem kvality umístění v žebříčku 500 nejlepších alb všech dob magazínu Rolling Stone, jedná se o jediný vinyl skupiny Pink Floyd, který pronikl mezi stovku top alb na 55. místo. Následují The Wall (129.) a Wish You Were Here (264.). Mezi tím nejlepším z Pink Floyd se nachází i album The Piper at the Gates of Dawn (253.) z roku 1967, kdy tehdy začínající kapele vládl Syd Barrett.
Nejlepší alba Pink Floyd podle magazínu Rolling Stone: The Dark Side of the Moon, The Wall, The Piper at the Gates of Dawn a Wish You Were Here.
Zdroj: EMI / Columbia
Nejlepší alba Pink Floyd podle magazínu Rolling Stone: The Dark Side of the Moon, The Wall, The Piper at the Gates of Dawn a Wish You Were Here.
Zdroj:
EMI / Columbia
Bez Davida by to nešlo
Před lety vyšel v Playboyi text o albu The Wall (1979), které Waters prezentoval jako jeho víceméně sólový počin. O komentář o podílu kytaristy Davida Gilmoura na úspěchu alba jsem tehdy požádal legendárního Radima Hladíka. „Řekl bych, že Waters se dokázal prodat na The Wall mediálně, nikdo mě však nepřesvědčí o tom, že bez výrazného přispění Davida Gilmoura by deska nedopadla tak, jak nakonec dopadla. Na každé skladbě je znát jeho rukopis, zvukové aranže jsou dokonalé,“ konstatoval sice nekorunovaný, ale všeobecně uznávaný král české rockové kytary.