Při schůzkách Železné lady s královnou to jiskřilo, převládal však respekt

Přestože, jak ukazuje příběh prince Harryho, je v Anglii možné skoro všechno, existuje jen minimální pravděpodobnost, že by se alespoň v průběhu jedenadvacátého století opakovala situace, kdy ostrovnímu království opět, alespoň formálně, vládly dvě ženy. V letech 1979–1990 a 2016–2019 se totiž Alžběta II. scházela s premiérkami Margaret Thatcher a Theresou May, několik dnů před svým skonem jmenovala na skotském zámku Balmoral do funkce Liz Truss. Zatímco komunikace s premiérkou May byla standardní a formální, ke schůzce s krátkodobou premiérkou Truss z pochopitelných důvodů nedošlo.

Názory zapovězeny

Setkání s Železnou lady lze ovšem jen s mírnou dávkou nadsázky charakterizovat jako výbušné. Vztahu osobností rozdílného původu a způsobů řešení problémů se věnovala část mimořádně povedeného seriálu Netflix The Crown, mapující dění v Anglii během éry královny Alžběty II.

Jeden z dílů popisuje strategickou chybu panovnice, která si na rozdíl od svých předchůdců dovolila sdělit při setkání s premiérkou Thatcher svůj názor na vhodnost podpoření sankcí proti v té době apartheidem zmítané Jihoafrické republice. Konzervativní kabinet pragmatičky do morku kostí Margaret Thatcher se totiž stavěl proti sankcím škodícím byznysu. Zatímco panovnice byla zcela oddána Commonwealthu, měla premiérka k volnému sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých dominií a kolonií spíš přezíravý postoj.

Hlavně nerozhoupat loď

Královna svým vyjádřením názoru porušila tradice a informace unikla bulvárnímu, leč sledovanému a vlivnému listu Sunday Times. Agentura Associated Press sice přišla okamžitě s prohlášením negujícím možnou roztržku královny s premiérkou, britský daňový poplatník nemalou měrou financující provoz královské rodiny (ročně se jedná o částky v řádech miliard korun) měl ale jasno. Nepomohlo ani vyjádření mluvčího Buckinghamského paláce Michaela Shea, ve kterém se mimo jiné pravilo: „Stejně jako se všemi předchozími premiéry, má královna s paní Thatcher nejdůvěryhodnější vztah, a zprávy, vydávající královniny názory za vládní politiku, jsou zcela nepodložené.“

Podle deníku The Independent nebyla Alžběta II., na rozdíl od královny-matky, která zemřela v roce 2002, nikdy stoupenkyní konzervativního pojetí politiky prezentovaného premiérkou. Podle spisovatele Deana Palmera disponovala královna většími pravomocemi, než se kdy odvážila použít. „S většinou ministerským předsedů vycházela bez problémů, protože se nikdy nesnažila ‚rozhoupat loď‘ a pro žádného z nich nepředstavovala nebezpečí v podobě budování druhého mocenského centra.“

Obtížná komunikace

Královna Alžběta II. se přitom od svých pětadvaceti let pravidelně scházela s celkem 16 premiéry, podle The Crown udržela dokonce na „uzdě“ i svou občasnou neurvalostí proslaveného Winstona Churchilla. Podle spisovatele Deana Palmera, autora knihy The Queen and Mrs. Thatcher, byly začátky komunikace mezi oběma dámami obtížné. „Palác považoval Thatcher za vulgární osobu, zatímco premiérka zastávala názor, že královská funkce je nepotřebná,“ píše.

Margaret Thatcher rovněž s oblibou a razancí sobě vlastní všechny přesvědčovala o svém vidění světa, což královna nesla velmi nelibě. Jako vyznavačka typického britského suchého humoru měla rovněž problém se strohostí premiérky, které se naopak smyslu pro humor nedostávalo. Premiérka pak ke královnině nelibosti ráda zdůrazňovala svou pracovitost. Skálopevné přesvědčení, že veškeré její činy dělají lidi šťastnějšími, panovnici silně iritovalo.

Symbol národa

Přestože Alžběta II. nikdy netoužila ovlivňovat politiku kabinetu, Margaret Thatcher jí svou suverenitou až arogancí o to víc znervózňovala. Spisovatel John Campbell psal o tom, že především v počátcích brala královna schůzky jako nutné zlo.

Novinářka Gail Sheehy v profilu pro Vanity Fair popsala premiérku jako brilantní političku, která se nikdy nebála střetů. „Thatcher konkurovala královské rodině, spěchala na každé místo konfliktu, přičemž v zádech měla fungující propagandistickou mašinerii. Premiérka byla stále víc přirovnávána ke královně.“ Komentátor Anthony Howard pak dokonce napsal, že se „paní Thatcher stala symbolem národa a ukázala, jaký má být panovník“.

Konec dobrý...

Přes počáteční napjaté vztahy k sobě obě dámy chovaly vzájemný respekt, který postupem času narůstal. Panovnice tak nesla s velkou nelibostí vnitrostranický puč v Konzervativní straně, který vedl k sesazení premiérky. Proto Margaret Thatcher, k překvapení nejbližšího okolí, udělila Řád Za zásluhy, přičemž počet žijících členů je omezen pouze na 24 osobností. Královna Alžběta II. se rovněž zúčastnila 80. narozenin bývalé premiérky a v roce 2013 také jejího pohřbu. Jak tehdy informoval The Washington Post, jednalo se o porušení královského protokolu, podle kterého by se monarcha neměl účastnit pohřbů prostých lidí.

(Hitparáda o pravidlech britské monarchie je součástí aktuálního čísla Playboye)