Podle Ladislava Poety Zemana je rap autentický, v Česku se proto vraždit nebude

Playboy: Začátek hiphopu se v USA nesl v osmdesátých letech ve znamení cracku, teplákovek, zlatých řetězů, což neodpovídá české realitě…
Ladislav Poeta Zeman: To, co popisujete, byl v podstatě začátek komerčního hiphopu. Úplně původně to byla živá kultura v ulicích a opuštěných domech, která byla tou nejlevnější zábavou. Rapovat mohl každý, kdekoli, a když to doplnil beatbox neboli hudba na hubu, měli jste malý koncert na každém druhém rohu. Taneční párty zase často napájela elektřina z pokoutně napíchlého veřejného osvětlení. Prázdných domů a skladů bylo v ghettech dostatek. Barvy na malování graffiti se přinejhorším daly ukrást. Hodně českých raperů si tou fází rapování v parku jen tak pro zábavu také prošlo. Domácí rap vychází hlavně z graffiti, o kterém se tady vědělo ze všeho nejdřív. Většina prvních zásadních českých raperů začínala jako sprejeři. Když se v Americe začal rap nahrávat a vydávat – a tedy komercializovat, přišly zmiňované zlaté řetězy. My žijeme v malé zemi, kde byla malinká hiphopová scéna. Kdyby se rap nestal mainstreamem, čeští rapeři by se dost možná ke zlatým řetězům nepropracovali. Větší peníze z hudby mají až posledních pár let.

Playboy: A na rozdíl od Tupaka Shakura a The Notoriouse B.I.G. české rapery nikdo nevraždil...
Ladislav Poeta Zeman: V Americe byla pro mladé Afroameričany hudba prostředek, jak se vymanit ze čtvrtí ovládaných gangy. Sport a hudba, dvě vysněné a skoro jediné cesty. I ten, kdo vyrůstal ve spořádané rodině, byl obklopený všemi negativními jevy, které přináší chudoba. Včetně ohromného násilí. To je úplně jiná realita než u nás. Protože by měl být rap autentický, u nás se takové věci nedějí a snad dít nebudou.

Playboy: Odhaduji to dobře, že rap startoval v Česku v době, kdy byl v USA součástí mainstreamu.
Ladislav Poeta Zeman: Dá se to tak říct. Koncem osmdesátých let pronikal rap do celého světa díky velkým hitům, jako Rapper’s Delight od Sugarhill Gang a samozřejmě všude na zeměkouli rezonovala první spolupráce rockerů s rapery v podobě tracku Walk This Way od Run-DMC a Aerosmith. Jak jsem zmiňoval, u nás bylo hodně zásadní okouzlení graffiti uměním, které ty zbylé elementy hiphopu, jako rap, breakdance, DJing, tak trochu propašovalo s sebou.

Playboy: Kdy se narodil český rap?
Ladislav Poeta Zeman: Asi je potřeba rozdělit rap a hiphop. Rap jako forma je jeden z elementů hiphopu, je to kultura zastřešující kromě rapu i graffiti, DJing nebo breakdance. To, co bychom mohli nazvat jako „vědomý“ začátek českého rapu, přišlo se skupinami WWW, PSH nebo Coltcha. Tam už nešlo jen o formální projev rapu. Tam vzniká česká hiphopová kultura. Časově se bavíme v podstatě o konci komunismu.

Playboy: Český hiphop vznikl spontánně, nebo se toho chytil nějaký manažer, který si řekl, že to, co funguje v Americe, může fungovat i v Česku a bude z toho byznys?
Ladislav Poeta Zeman: Podle mě je docela unikátní, že v Čechách vznikl hiphop opravdu spontánně. Zezdola, z nadšení těch, kteří ho jako první objevili. Ať už přes graffiti, nebo přes legendární pořad Yo! MTV Raps, případně přes televizi Viva. Nemůžu ovšem popřít, že když jeden šikovný manažer objevil Chaozz a začal jejich desky vydávat masově, ohromně to českému hiphopu pomohlo, protože to přitáhlo pozornost velkého množství nových fanoušků.

Playboy: Dá se český rap v Česku rozdělit na etapy? Počátky? Vývoj? Růst? Stagnace?
Ladislav Poeta Zeman: Určitě dá, třeba na dekády. Devadesátá léta jsou začátky. Po roce 2000 první boom a ohromné nadšení všech zúčastněných, první scénu formující alba, akce atd. Po roce 2010 začíná být scéna rozmanitější, přibývá peněz a začíná zájem velkých labelů. Poslední roky vidíme růst několika zásadních rapových labelů jako už neexistující Bigg Boss, Ty Nikdy Label, Milion+, Blakkwood a rap je opravdový mainstream. Alespoň podle návštěvnosti koncertů a přehrání na Spotify. Česká média zatím neumějí rap reflektovat a až na výjimky s rapery spolupracovat, takže mezi mladými jsou rapeři ty největší hvězdy a starší generace pořád v médiích vídá hlavně seriálové rychlokvašky a normalizační zombies. Je to taková bizarní situace. Na Slovensku ví každá babička, kdo je Rytmus nebo Separ.

Playboy: Magazín Vibe psal o tom, že rapeři, převážně z řad Afroameričanů, toužili po vlastní cestě, chtěli peníze bílých, ale odmítali být jako oni. V Česku se nezpívalo o tom, jak se tře bída s nouzí, ale kapele Chaooz vadil program v televizi.
Ladislav Poeta Zeman: Jak jsem zmínil, hlavní devízou rapu by měla být autenticita. Je to prostředek k vyjádření. Když budete cestovat světem, všude narazíte na různé formy rapu a pokaždé bude reflektovat něco jiného. Samozřejmě až na klasické znaky a „cliché“, které k tomu žánru prostě patří. Chaozzu vadil program v televizi, ale také mluvili třeba o negativních zkušenostech s policií. Jasně, ty začátky byly celkem naivní a hledala se ta správná forma, ale i u nás se dá najít dost témat, která nás pálí a mají i nějakou váhu.

Playboy: V USA rap sešel z původní cesty, Kendrick Lamar je spojován se snobskou značkou Louis Vuitton, Rick Ross má nevkusné diamantové hodinky za miliony dolarů. Jay-Z řídí maybach za 8 miliónů dolarů a prodal LVMH vlastní značku champagne za půl miliardy dolarů…
Ladislav Poeta Zeman: Ono je samozřejmě otázka, co je původní cesta... Hiphop byl mimo jiné vždycky o útěku z reality. Když nemáte peníze ani na kino, tak je přece super ponořit se do tanečního battlu, ať už jako účastník, nebo divák. A na pár hodin zapomenout, že chybí rodič, a ten, co nechybí, je na drogách, atd. To je jeden z důvodů, proč se v rapu vždy tolik vzývalo materiálno. Ono „já to dokázal“ zároveň znamenalo, že jsem unikl z dost hnusné reality. A já tam vždycky vnímal i tu message „ty to můžeš dokázat taky“. Samozřejmě, tohle je jen velmi povrchní výsek, nechci se pouštět do afroamerické historie, to by bylo nadlouho. Ale úzce to souvisí s tím, proč se tolik raperů věnuje byznysu a dává to tolik na odiv. U nás podle mě právě teď začíná něco podobného. Samozřejmě v mnohem menším měřítku.

Playboy: Co budoucnost českého rapu?
Ladislav Poeta Zeman: Sám jsem na ni zvědavý. Zatím to vypadá, že se rap docela drží a je to částečně díky tomu, že mu moc nerozumějí tradiční média. Mě to na jednu stranu mrzí, ale zároveň se nedějí bizarnosti typu, že by někdo chtěl „vyrobit“ skousnutelného rapera pro mainstreamového diváka, nějakého umělého panáka podpořeného falešným marketinkem. Ve větších zemích se takové pokusy děly a občas i relativně komerčně úspěšně. U nás by to, doufám, neprošlo. Zároveň vnímám, že se s rapery učí fungovat větší a větší firmy a že tvůrci z rapového prostředí pronikají do světa reklamy, módy nebo právě i médií, a to by mohlo scénu dost posunout. Snad přibudou i raperky a obecně ženy v hiphopu, to je zatím jediné minus. Jinak mám ze současného stavu českého hiphopu radost.