Sonia Edde: „Přišel čas ukázat kozy“

Playboy: Velcí herci hrají rádi záporné role, které umožňují širší uchopení. Málokdo chce být ale spojován s úplným debilem… Sonia: Vy mě považujete za úplného debila?

Playboy: To bych si nedovolil. Leč jistá asociace… Sonia: Jsem spojená s úplně debilními zprávami, což je podstatný rozdíl. Jen trochu inteligentní člověk navíc musí vědět, že inteligentní humor nemohou dělat úplně debilní lidé.

Playboy: Kde leží hranice mezi inteligentním a hloupým humorem? Sonia: Těžko říct. Je to otázka vkusu, priorit, vnímání světa…

Playboy: Jak moc velkého talentu je zapotřebí, aby člověk zahrál, byť po relativně krátký časový úsek, úplného debila? Sonia: Pokud to má působit věrohodně, je zapotřebí velký talent. V takovém případě má úplný debil svou roli jednoznačně usnadněnou. Ale tento druhu talentu nikomu nezávidím.

Playboy: Velký český herec pan Horníček říkal, že je těžké být debilem, protože konkurence je veliká. Sonia: Velmi správně. Konkurence na tomto poli je opravdu mimořádná. Jsem si toho vědoma a mám radost z toho, že mým zdrojem obživy není pouze úplná debilita.

Playboy: Jak velký význam má v debilních zprávách slovo úplně? Lze to chápat tak, že kdyby zprávy byly jenom debilní, mohl by si je člověk splést se standardními zprávami jiných televizních stanic? Sonia: Řekla bych, že se jedná o otázku a odpověď v jednom. Slovo úplně vystihuje pravou podstatu věci a odlišuje nás od konkurence.

Playboy: V klipu na úplně debilní zprávy říkáte: Konečně ukážu kozy. Člověk by až nabyl dojmu, že jste se těšila. Sonia: Úplně zase tak moc ne. Na druhou stranu jsem slíbila fanouškům, že přijde den, kdy ukážu svoje kozy, ne ty z kategorie menších domestikovaných přežvýkavců, které člověk chová tisíce let. Sliby se mají plnit.

Playboy: Na druhou stranu, být ve společnosti Marilyn Monroe, Kate Moss, Claudie Schiffer, Cindy Crawford, Charlize Theron, Evy Herzigové… Sonia: Tuším, kam míříte. Pochopitelně, jedná se o prestižní záležitost. Nejsem sice typem člověka, který po vzoru ostatních skáče z mostu, ale v tomto případě jsem se bez problémů smířila s tím, že jsem součástí mainstreamu.

Playboy: Smířila? Já jsem se smířil tím, že někdy složím prádlo asi z pěti praček a budu přitom trpět. V případě Playboye by z vás měla sálat touha… Sonia: No tak! Pojďme to pojmout ve smyslu, že pokud se jde někdo fotit do Playboye, měl by počítat s tím, že se dress code nebude skládat z oteplovaček, snowboardových bot a zimního kabátu.

Playboy: Co říkáte na text písničky skupiny Tři sestry s názvem Čaroděj ze země koz. Mimo jiné se v ní zpívá: K ničemu je původ a dosažený vzdělání, jestli nemá prsa, těžko chlapa nahání. Sonia: Písničku neznám, ale s textem se ztotožňuji. Je hodně ze života. Proč nežít v prsokracii…

Playboy: Existuje podle vás přímá úměra mezi velikostí prsou a rozměry hada, kterého si na nich můžete hřát? Sonia: Určitě ne.

Playboy: Vzhledem k mírám vašich prsou by se muselo jednat nikoli o malého slepýše, ale o pořádnou anakondu... Sonia: Alespoň něco. V mém okolí ale nejsou lidé, kteří by se v roli hadů hřáli rádi na mých prsou. Vysílám totiž signály jasně dávající najevo, co jsem za člověka, jaké odvetné reakce mohou v mém případě očekávat při konkrétních situacích. Vysílané signály jistý druh lidí odrazují. Na druhou stranu, jak se říká, kdo nemá „hejtry“, není celebrita.